Eurohujer Zaorálek k situaci na Ukrajině

Tak jsme to všichni slyšeli. Čerstvě jmenovaný ministr zahraničních věcí a eurohujer v jedné osobě Lubomír Zaorálek pocítil potřebu se vyjádřit k situaci na Ukrajině. A tak po té, co si na tiskové konferenci dramaticky sundal brýle jako Vladimír Železný ve svém legendárním a znovu obnoveném pořadu Volejte řediteli, se vyjádřil, že na Ukrajině je potřeba “zastavit tu represivní mašinérii“. Ano, Zaorálek se mohl vyjádřit třeba k situaci v Sýrii, kde dochází k mučení malých dětí a k jejich zneužívání ve válečném konfliktu, mohl se vyjádřit k aktuální situaci v bosenské Tuzle, kde došlo včera ke krveprolití, mohl se vyjádřit k dnes začínajícím Olympijským hrám v ruském Soči, ale z nějakého důvodu se rozhodl, že bude přilívat olej do ohně a postaví se na stranu rebelujících vzbouřenců na Ukrajině.

 Na eurohujera to řekl krásně. Média nás do toho informují, že ukrajinští vzbouřenci a radikálové, kteří nocují v ulicích Kyjeva uprostřed mrazivých nocí a snaží se svrhnout demokraticky zvoleného ukrajinského prezidenta, tvoří jakousi opozici. Nelze se potom divit, že syrskou opozici, která se snaží svrhnout diktátorského prezidenta Asada, nazývají média vytrvale rebely. Inu, něco zde nehraje. Média se nás snaží manipulovat a jejich vliv se evidentně nezastaví ani před branou Černínského paláce.

 Takže jak to všechno vlastně je? Předem je třeba říct, že to nikdo s určitostí neví, protože situace na Ukrajině je značně nepřehledná a mění se každým dnem a každou hodinou. Je třeba počítat s tím, že informace, které se k nám dostávají jsou zdeformované a z velké části propagandistické. Jenže Zaorálek je bere jako hotovou věc, protože tak to slyšel v televizi. Vzpomínám si na rok 1989 na Sametovou revoluci, kdy se jako lavina šířila zpráva, že byl státní bezpečností zabit jakýsi student. Nebyly mobily, nebyl internet ani sociální sítě a přesto se tato zpráva šířila dál a dál.

 Nyní jakýsi Ukrajinec, takzvaný opoziční aktivista jménem Dmytro Bulatov, kterého dva týdny nikdo neviděl, tvrdí že byl mučen ruskými tajnými agenty. Jediné co bylo patrné na jeho těle, bylo pořezané ucho a pár modřin na těle. Prý to byli podle způsobu mučení profesionálové. Takže máme věřit tomu, že profesionální ruští agenti po té, co tohoto těžkotonážního Ukrajince dva týdny mučili, ho pohodili někde v lese v blízkosti obytných domů, aby se tento rebel mohl celému světu pochlubit, jakého hrubého zacházení se mu od těchto profíků dostalo?!

 Zaorálek tomu bohužel evidentně věří a bere to jako hotovou věc. Bulatov byl mezitím uklizen do litevského Vilniusu, kde se ze svých několika modřin a drobných oděrek léčí na klinice a je naštěstí mimo ohrožení života. Toto uklizení Bulatova není určitě náhodné, neboť kdyby zůstal na Ukrajině, mohl by být jeho případ vyšetřován policií a mohlo by taky třeba vyjít najevo, že si těch pár oděrek způsobil sám, aby rebelům posloužil jako obětní beránek či jako symbolický mučedník.

 Předák radikálů Vitalij Kličko, který vycítil podporu od EU, začal vzbouřence nabádat, aby organizovali domobranu. Co si pod tím máme představit? Domobrana se většinou organizuje tam, kde je v ohrožení zdraví, život či majetek obyvatel. Tento účel tedy tato domobrana určitě plnit nemá. Jedná se tak ve své podstatě o podněcování k násilí. A Ukrajinci na to slyší, v ulicích Kyjeva se organizují, tvoří barikády, opevňují se a vyzbrojují se proti neznámému nepříteli. Taková je to domobrana.

 V dnes už bývalém boxerovi Vitaliji Kličkovi mají velkou oporu. Velkou oporu taky potřebují, vždyť koho by bavilo spát v mínus dvaceti stupních na ulici. Jsou však svými předáky zfanatizováni do té míry, že věří v úspěch stejně jako ve filmu věřil Rocky Balboa ve svůj úspěch a kupodivu nakonec vždycky vyhrál. Dodnes se Sylvester Stallone občas zajde podívat na zápas mladšího Klička, Vladimíra. Jenže film Rocky je jenom virtuální realita podle amerického scénáře, který jak známo vždy končí happyendem, scénář na Ukrajině však šťastný konec mít rozhodně jen tak nebude.

 Zajímalo by mě, co by Zaorálek říkal, kdyby někdo takovou činnost organizoval u nás a snažil se ji skrýt pod pojmem domobrana. Asi by o žádné “represivní mašinérii“ nemluvil, ale mluvil by o nutnosti zásahu ozbrojených složek proti pravicovým radikálům. A co by asi jako ministr zahraničí říkal, kdyby ostatní státy takový zásah označily jako nepatřičný, neohradil by se snad proti tomu, že se jedná o nehorázné vměšování do vnitřních záležitostí ČR?

 To, co se děje na Ukrajině je nepochybně velmi vážné. Ale vážné je i to jak se k tomu postavila Evropa, přiléváním dalšího a dalšího oleje do ohně se situace rozhodně nevyřeší. Jsem přesvědčen o tom, že tím že se Evropa postavila za takzvané “poklidné demonstranty“, kteří tvoří barikády, vyzbrojují se všemi možnými útočnými či obranými prostředky a v ulicích Kyjeva se učí boji, nese část odpovědnosti za krveprolití, ke kterému na Ukrajině dochází a ještě bohužel bude docházet.