Všechno se najde, musí se jen umět hledat….

  Také se vám záhadně ztrácí věci?  Některé zmizí navždy, jiné se následně objeví? Občas na místech, kde jste je již prokazatelně i několikrát hledaly a nebyly tam.  Hlavně žádnou paniku, chce to systém!

Byla jsem před časem na jednom nepříjemném vyšetření. Později odpoledne mě začala pobolívat hlava a dostavila se nevolnost. Vzpomněla jsem si, že mi na to dali v nemocnici nějaké prášky.  Jeden veliký  jsem měla spolknout a ten druhý menší si dát pod jazyk . Tabletky nešly z plata vyndat a musela jsem si  vzít na pomoc nůžky. Když jsem je oba konečně vydolovala, tak se jedna z nich záhadně ztratila.

Popadl mě nezvladatelný panický strach, že se skutálela někam na zem, a tam ji sežere můj pes, nebo kočka… a protože je to nějaký pěkně silný dryák, tak mi po něm umře.  Veškeré zvířectvo bylo vyhnáno na zahradu a jejich panička a začala hledat.  Pročesávala jsem kuchyňskou linku, lezla po čtyřech po podlaze, odsunovala nábytek, nahlížela do vzdálených koutů…Nebyla tam. Konečně jsem se rozpomněla na důležitou radu, kterou sama tak ochotně dávám všem hledajícím, a která zaručeně funguje.

Hlavně žádnou paniku, kladu jim na srdce já,  paní chytrá, která tu chaoticky leze po čtyřech a šoupe skříně.. Zkuste si jen vzpomenout, co jste dělali, když jste onu tu hledanou věc viděli naposledy.. Takže klid a střih: Hlavou mi proběhly poslední vteřiny jako film: Nůžky, zmuchlaný staniol letící do odpadků… a bylo to jasné. Musí být v tom koši.

Že by se mi do něj dvakrát chtělo, to ne, ale pokud chci s klidným svědomím pustit domů zvířata, tak to asi jinak nepůjde. S gumovými rukavicemi jsem se v nich tedy opatrně začala šťourat. Bez výsledku. Chtělo to prostor. Zvířata  tedy putovala do opatrování k mamince do přízemí a  odpadky ze dveří. Mezitím se setmělo, takže jsem si musela ven vynést i pořádné světlo, abych na ten sajrajt dobře viděla.

Dlužno říct , že mé odpadky toho dne byly obzvlášť zdařilé.  Vedle obvyklých papírků a kelímků všeho druhu obsahovaly takové lahůdky, jako načatý plesnivý tvaroh, slupky z cibule a dýně atd…Začala jsem je důkladně rozhrabávat po celé terase.  Výsledek ovšem stále nula. Obrnila jsme se a trpělivostí : Chce to systém, musím se do toho dát znovu. Toho dne již potřetí…

Tentokrát jsem ale jela pomalu a zcela systematicky,  kousek po kousku, slupku po slupce,  až jsem konečně tu stříbrnou zmačkanou kuličku našla. A světe div se! Byla opravdu tam. Vevnitř. Holka jedna, celá bílá, suchá, čistá a neporušená.     To mi spadl kámen ze srdce.  Mohly jsme se zvířaty zase domů. Opět tam bylo bezpečno.

Čertvě nalezenou tabletu jsem pro jistotu ještě omyla pod proudem vody.Přibližně po hodině jsem tedy zase měla obě připravené pěkně pohromadě na kuchyňské lince.  Tak jsem je slupla. Paní doktorka říkala jednu hezky polknout a druhou pod jazyk.

Plna euforie jsme to udělala přesně obráceně.  No, snad se zase tolik nestalo..ostatně mohlo to dopadnout hůř, ne všechny léky se polykají, že?