Lenoch se raději přetrhne, než by šel dvakrát….

Domnívám se, že řada českých žen by se mohla z fleku ucházet o pozici šerpy na úpatí Kilimandžára. Uvědomuji si to pokaždé, když vykládám z auta velký nákup. Je vskutku neuvěřitelné, co dokážeme odnést takříkajíc na jeden zátah.. Nejdříve si to postupně vše odnosím k vrátkům, vyberu schránku, odemknu  a jde se na věc….

Kabelku a notebook na jednom rameni, obrovskou a plnou nákupní brašnu IKEA na druhém, v každé ruce naditou igelitku a v podpaždí noviny a reklamní letáky ( raději nebudu popisovat ďábelskou  kombinaci, když je třeba do toho všeho ještě nainstalovat deštník, protože prší)…Jde to ztuha, trochu se potácím, ale jdu…

Na základě podobného principu, abych si ušetřila práci,  se také snažím maximálně racionalizovat pohyb po domě. Bydlím totiž v podkroví a náš rodinný domek je postavený ve svahu. 

Uvedu konkrétní příklad. Začnu dělat bramboračku. Nakrájím si cibuli, kořenovou zeleninu a zjistím, že ve spíži došly brambory. Musím pro ně tedy do sklepa. Nechce se mi, ale nedá se nic dělat.

Nemohu si pomoci, ale můj mozek začne hned a zcela automaticky koordinovat následující činnosti. Nejdřív, napadne mě, zapnu myčku …ať už mezitím fachá, holka. A když už jdu dolů? Dám si do auta tříděný odpad, o který už týden zakopávám v předsíni a vezmu do popelnice odpadky. Než je vynesu, tak do nich vysypu kočičí WC, aby mi totady nesmrdělo. Obtížená různými pytlíky vyrážím.

Mezitím mi už ale v hlavě šrotuje,  jak účelně vytížit i cestu zpět. Už to mám, vezmu si z velkého mrazáku v suterénu zmrazená jablka na štrúdl. No a když už tam budu, tak si z dřevníku přinesu také pár polínek na přitopení. Zanedlouho se opět s plnýma rukama a s dobrým pocitem, jak mi to všechno pěkně jde, potácím vzhůru.

Venku se mezitím setmělo. Vyndám z ledničky listové těsto a jdu zatopit. Za chvíli v krbu pěkně praská oheň. Nasypu kočkám čistou podestýlku a jsem  na sebe pyšná, jak jsem to všechno hezky zvládla. Z kuchyně  na mě pípá myčka, že už domyla.

Jdu tam a mé oko padne na kuchyňskou linku. Je tam hromada  rozkrájené cibule a kořenové zeleniny. Vzpomenu si, že došly brambory, a že pro ně musím do sklepa…a zase to začíná dokola….můj mozek vyšle opět signál. Tak když už jdu zase dolů, mohla bych uklidit sušičku a vzít nahoru pár sklenic kyselých okurek……...

Tu bramboračku jsem ještě nedovařila….Jasně , že přeháním, ale fakt ne moc… Jen trochu…