Jak se vyhnout pokutám? Jde to v každém věku….

Jistě to znáte. Strašně pospícháte. Máte smolný den. Popojíždíte kolonou ucpaným městem. Někde jste už měla být…. Do toho na sedačce spolujezdce rozezvoní telefon.   

Přemýšlíte, vzít, nevzít. Rozhodnete se riskovat,  pustíte jednou rukou volant a začnete zuřivě prohrabávat bezedné útroby kabelky. Bože tam je věcí…To je hřeben, peněženka, zrcátko, šminky, doklady, propiska,….Sakra , kde je ten zatracený mobil? Zvoní, bliká, jen nahmatat ho nejde. Na křižovatce blikne oranžová. Ha, konečně ho držíte v ruce. V tu vteřinu ovšem jako ostatně vždycky zvonit  přestane A aby toho nebylo málo před vámi se rozbliká  světelný nápis STOP.

"Dobrý den paní řidičko, zajeďte ke kraji a připravte si doklady…"

Kolikrát se vám něco takového stalo? Hlava začne pracovat  na plné obrátky.  Jak dál? Přece nebudu platit pokutu? Tady je fakt každá rada drahá…

Ale zcela ztracené to být nemusí. Chce to jen zachovat chladnou hlavu zvolit některou z následujících možností.

Flirt je klasika. V určité situaci a v určitém věku nemusí být zcela neúspěšná. 

Znám osobně jednu  přebornici, která tímto způsobem nejen unikla pokutě a nechala se pozvat na večeři, ale aby toho nebylo málo, tak se znalostí místa působení a služebního čísla onoho policisty v oblasti  udělování, či neudělování pokut  pokud vím, velice umně operuje dodnes. Stačí k těmto faktům přidat významné mrknutí a muži zákona podlehnou nutkání chránit partnerku svého kolegy. Který ovšem přirozeně nic netuší, protože románek s tímto nebohým hochem téměř dříve skončil, než  vůbec začal.  To  je ovšem spíše výjimečný případ.

Zaměřím se tedy na metody vhodnější pro širší vrstvy.

Velice dobře funguje pláč, musí být ovšem přesvědčivý a dobře vypointovaný, to znamená opřený o konkrétní důvod. Muži, jak známo slzy přímo nesnášejí,  nevědí si s nimi rady. Uznávám ale, že se jedná o dramaticky poměrně složitou etudu, takže asi také nebude úplně ta pravá…. 

Dá se na to ale naštěstí naprosto jinak. Svoji spolehlivou fintu mi prozradila sousedka středního věku. Pokud ji policisté zastaví,  okamžitě předstírá, že zabloudila.  Ihned po zastavení je radostně vítá slovy. „ To jsem ráda, že jste tady. Už tu jezdím celou věčnost, jsem nešťastná a nemohu to zaboha najít.  Kde je prosím  ( a zde pozor, je nutné dosadit nějakou instituci, ulici atd…) Policisté jsou prý ve většině případů touto její reakcí tak konsternováni, že jí začnou vysvětlovat  cestu a na pokutu nedoje.

S velice originální ženskou taktikou, jsem se ovšem setkala zcela nedávno a musím uznat, že mě naprosto dostala svou jednoduchostí. Moji známou, mimochodem čerstvou  důchodkyni, také stavěla silniční kontrola. Pravděpodobně šlo o překročení rychlosti.  Už když brzdila, rozhodla se, že se tentokrát nedá a bude bojovat.

Řešení, které ji  napadalo bylo vskutku geniální. Posuďte sami:

Na „Dobrý den paní řidičko,…. „ totiž tentokrát ani nedošlo. Stáhla sama okénko a vychrlila a na nebohé strážce pořádku rychlostí kulometu. „Strašně se mi chce na záchod, jestli mě okamžitě nepustíte, dojde k nejhoršímu. “

Gesto s nímž ji propustili, prý bylo více než výmluvné…