Deus ex machina. Aneb: Řádí nám na venkově úvěrová mafie?

Byla jednou jedna hodná společnost, která operovala po celé republice a proslula tím, že půjčila téměř každému, byť na úrok hraničící s lichvou. Poddaní zprvu tleskali:  Peníze přivezou až do domu. A nemusíte složitě prokazovat příjmy, shánět ručitele. A tak celkem není divu, že o tyto půjčky začal být a je slušný zájem.

Žel především v těch nejnižších  příjmových skupinách, o které na našem venkově není nouze. Obchodní zástupci se ve zchudlých domácnostech objevují jako deus ex machina – bůh ze stroje  v antickém dramatu, který těsně před nevyhnutelnou katatstrofou  spadne z nebe a slíbí, že vše vyřeší.

Půjčují si často zoufalí lidé na zoufalé věci. Lidé zahnaní do kouta s existenčními problémy. Nezkušená servírka na manko, babička na dluhy pro vnuka gemblera, nezaměstná matka s dětmi, které otec neplatí alimenty, třeba na nájem.  Pod vlivem masivní reklamy v médiích si půjčují i nerozumní lidé na zcela nerozumné věci, které nepotřebují. Na luxusní dovolenou, na vánoční dárky, na LED televizor s metrovou s úhlopříčkou, který si klidně nechají přivézt do bytu, kde hrozí odpojení elektriky z důvodu neplacení. Slyšela jsem o slečně, která si půjčila 15 000 jen proto, aby zažila ten úžasný pocit projít se po městě s naditou peněženou a s tím, že si alespoň jednou v životě může koupit téměř vše,  co se jí zachce…

Nebudu se dál pitvat v motivech všech těch lidí, ostatně všichni mají občanské průkazy, jsou svéprávní a tedy odpovědní za své činy.

Chci se však zmínit o praktikách, o kterých jsme se dozvěděla nedávno, a které mě doslova vyrazily dech. I tady stojí většinou na počátku člověk, který se dostal do finanční tísně. Další scénář, už je ale poněkud jiný. Obchodník potřebnému nešťastníkovi nabídne jednorázovou odměnu – provizi, obvykle pár tisíc, které stačí na pokrytí aktuálního dluhu, zaplacení složenky atd…za malou přátelskou protislužbu.  Totiž, že se podepíše „de iure“ pod úvěr, který si ovšem „de facto“ odnese buď přímo onen obchodní zástupce, nebo někdo jiný potřebný, koho přivedl sebou, a který ujišťuje, že není třeba mít strach, neboť dluh bude řádně splácet...nikdo se nic nedozví atd…. I on se totiž dostal do potíží a sám o úvěr požádat nemůže. Lidé, kteří se sami potácejí na hranici nouze jsou překvapivě empatičtí. Máme si přeci pomáhat.

A tak se to vše podepíše. Chvíli a se zdá, že jsou všichni spokojeni. Za pár měsíců ovšem přijde vystřízlivění ve formě poslední výzvy k úhradě dlužné částky s hrozbou exekuce.

Obchodník v lepším případě stále dokola slibuje nápravu, je přece ve finanční nouzi a také nemá peníze…v horším případe nebere telefony,  a v tom nejhorším zmizí neznámo kam a onen podvedený nebožák se jen dozví, že už onen muž , či žena již ve službách předmětné společnosti nepracuje.

A tak ti nebožáci ze strachu, že přijdou auto nebo dům, splácí  jak mourovatí peníze, které nikdy neviděli. Co také mají dělat? Vždyť to podepsali. Na právníky nemají peníze, na policii se jít bojí z obavy, aby se jim a jejich rodinám tato úvěrová mafie, jak ji mezi čtyřmi očima nazývají,  nezačala mstít. Některým je jenom lidsky hanba, že tak nestydatě nalítli a bojí se ostudy.  Jiné východisko, než platit dál, nevidí. Ostatně nevidím ho ani já.

Snad jen na tyto praktiky hlasitě upozorňovat a varovat před nimi.  A jestli tenhle můj blog zachrání třeba jen jediného člověka, tak mělo smysl ho napsat.