včerejšek

přemýšlím nad smyslem mých dnů, někdy je větší, někdy žádný, ale vždy stojí za to pro něco žít, i kdyby "jen" pro ten dnešek, nezapomeň, že zítra zas bude ráno

kam odešel
ten známý svět
pod jehož křídly
tiše spala jsem
a v naději jsme žili
s úsměvem na tváři
již dávno posledním
kdy vítr česal vlasy žen
které se dnes jen kymácí
v tajemnu zapomenutých jmen
stromy jsou jejich panáci
a listy šipky do pekel