není cesty zpět

zastavila jsem sejen na momentna okamžik zdezůstala jsem navždynevím kdekudy zase ven

ten krok
jež mě dělí od odhodlání
trvá již 19 a 1 rok
nadechnout se zhluboka
sladký to vzduchu mok
sladká to svoboda
jak je to těžké
postavit se z pádu
hezké
když nevím jak
smutné
k čemu je býti rak
pozpátku chodit nelze
a ani dopředu už ne
tak sakra přece
uvědom se dnes
po čem to tvé srdce
touží, nezná mez!
já stále jenom bloudím
v očekávání se zmítám
svědomí své soudím
dala jsem mu doživotí
to svobodu loudí
pláče, žebrá, slzy roní
svobodu jež jsem nepoznala
marně hledám
co já bych za ni dala
všechno co mám
to když jsem byla malá
zasadit jsem ji měla v rám
pak ale zůstala by sama
ve zlatém vězení
neměla by mě proto ráda
jsem chamtivec
a to není jediná vada
jsem její vrah a zločinec
tak tedy zastavila jsem se
a na věky tu spím
nemám vůli vzepřít se v prostém ne
otevřít oči
tady mě máte, jsem zde!
prášky, a zase se vše točí