Jsme fenomén. Thirty over. Mladí, úspěšní, perspektivní. Svým způsobem dokonalí. In, cool, trendy. Tahle doba patří nám a my si to dokážeme patřičně užít.
Je nás víc a víc. Husákovic kluci a holky. Bez chomoutu i bez touhy po něm. Zábavní průmysl nás bere vážně a přizpůsobil se nám. Módní průmysl nás bere vážně a přizpůsobil se nám. Potravinářský průmysl nás bere vážně a přizpůsobil se nám. A teď už nás začal brát vážně i developerský průmysl.
Staví pro nás byty. 2+kk, 1+kk, 1+nic… ateliér, 16m2 – tam se nedá ani přihlásit trvalé bydliště. Nevadí, pro nás není nic na trvalo. Žádné dlouhé závazky. Žádné dlouhodobé plány. Jen přítomnost. Teď a tady, dokud jsme mladí.
Rychlý život. Rychlá zábava. Na jeden večer. Na jednu noc.
Z baru do klubu.
Z klubu do taxíku.
Z taxíku do Ikea postele.
Ráno. Nevyzpytatelné. Plné oťukávání v procesu rozběhlého střízlivění.
Dobré ráno!
Dobré ráno!
Dáš si snídani?
Ne jen kafe… musím letět…
Kam?
Na dopolední pracovní schůzku, na služebku, do fitka, do welness centra, na konferenci o zdravé výživě, na manikúru, na oběd s kamarádkou, na jógu, na spinning, domů zpátky ke svému příteli, na lezeckou stěnu, do aquaparku… nebo jen do vlastní sprchy, smýt ze sebe včerejší pot a vzpomínky na proskotačenou noc s cizincem.
Tolik možností. Tolik příležitostí. Tolik variant, jak začít den nanovo. Jak začít nový mikroživot v životě. Není čas ani důvod se vázat. Je čas žít.
Jsme opravdu fenomén. Ale na jak dlouho?
Marek Erben
