Státní zemědělská a potravinářská inspekce potvrdila to, co už všeobecně ví několik let. Objevila totiž uzeniny vyráběné z pomletých kostí, marmelády se zanedbatelným podílem ovoce, víno nastavené vodou, med nastavený náhražkami a další zvěrstva, které jsou spotřebiteli pečlivě zatajené. Záhadou ovšem i nadále zůstává, z čeho se vyrábí mléko.
Kvalita potravin nabízených převážně obchodními řetězci je terčem kritiky už dlouhou dobu. Viník je jasný. Bezpochyby je to nenažraný kapitalista, který by lidi krmil nejraději chlebem z pilin. No to jsem zrovna možná trefil současnou realitu. Obchodníci mají na současném stavu nabídky potravin svůj díl viny, ale házet na ně celou odpovědnost není tak úplně v pořádku. Na počátku svého podnikání v České republice byla nabídka zboží srovnatelná co do kvality s vyspělým světem na západ od našich hranic. Jenže poptávka po zboží v prvotřídní kvalitě prostě nebyla dostatečná. Zkrachovat ovšem kvůli tomu nikdo nechtěl. Obchodník se prostě přizpůsobil poptávce a nabídnul spotřebiteli přesně to, co požadoval. Hodně zboží za málo peněz. Kvalita musela jít stranou. Kupní síla obyvatelstva prostě nestačí na kvalitní potraviny. Můžeme po nich vzdychat a brblat, ale pokud se v nabídce hypermarketu objeví kvalitní zboží,, třeba příkladně český česnek místo proklínaného čínského, je jeho cena pro českého spotřebitele neúnosná a obchodník zboží nedokáže prodat za pro obě strany přijatelnou cenu. Nenajde se totiž dost zákazníků ochotných zaplatit lepší kvalitu. Za stejnou cenu jako čínskou imitaci česneku vám kvalitní český česnek nikdo nenabídne.
Stejné to je s uzeninami. Jen málokdo se zdravím rozumem může očekávat, že při ceně párků kolem 36,-Kč za kilo bude tento výrobek z masa. Jak by mohl, když kilo masa stojí nejméně dvojnásobek. Hypermarkety pracují s maržemi často kolem 40-50%, což znamená, že kilo párků v nákupní ceně je asi někde kolem 25,- Kč za kilo. Už si dovedete představit, že maso kolem tohoto výrobku ani neproběhlo? Takový párek je nade vší pochybnost made in Tricatel z filmu „Křidýlko nebo stehýnko“. Československé normy na potraviny byly jedny z nejpřísnějších ve světě. Pokud by to vydrželo až do dnešních dní, pravděpodobně bychom kvalitu potravin příliš neřešili. Prostě by byla daná. Jenže oborové normy nahradily mnohem benevolentnější normy EU. Nejen, že tyto normy dovolují výrobcům kličkovat, ale vzhledem k tomu, že zboží pochází z různých koutů světa a je ve velké variabilitě, nelze všechno uhlídat. Vezměte si například slovíčkaření v názvech produktu. Plechovka s názvem Vepřové maso musí obsahovat předem daný podíl masa, ale výrobek označený Vepřová konzerva už tyto podmínky splňovat nemusí. Dalšími příklady může být kečup versus kečupová omáčka, rajský protlak versus rajčatové pyré. Marmeláda versus ovocná pomazánka a spoustu dalších si určitě dosadíte sami.
Dalším pro mě zarážejícím faktem jsou informace, které vypluly na povrch celkem nedávno v souvislosti rozdílné kvality čokolády Milka u nás a v Německu. V EU neplatí normy pro všechny státy stejně. Státy ve kterých se musí dodržovat přísnější pravidla pro potraviny, jsou státy patřící do původní skupiny EU. Státy z bývalého východního bloku a pobaltské země jsou neoficiálně označovány v EU, jako druhořadé státy, do kterých je možno vyvážet výrobky horší kvality. Tady by se měli eurohujeři kapku stydět. Češi mají rádi akční slevy. Některé výrobky jsou za „normální“ cenu skoro neprodejné a spotřebitel na akční ceny produktu vyloženě čeká. Slevy jsou často v desítkách procent. Neodrážejí ovšem skutečnou slevu. Pro účely slevy se postupuje následovně. Jelikož se opravdu občas stane, že kontrola státních orgánů zaklepe na dveře, není možné si slevu vycucat z prstu. V praxi se podívejme třeba na imaginární skleničku marmelády běžně prodávané za 30,- Kč. Obchodník mrkne do počítače na historii cen a zjistí, že třeba před dvěma roky stál, třeba jen pár hodin, tento výrobek 60,-Kč. Akční cena je 20,- Kč s prezentovanou slevou 66%. Zákazník skočí na špek a je spokojený jak dobře nakoupil, že skutečná sleva je proti normálu vlastně poloviční ho vůbec nenapadne. Další kapitolou je (ne)kvalita akčního zboží. Nikdo ze zúčastněných nemá zájem dávat zákazníkovi něco zdarma, jen se tak všichni rádi tváří. Všichni si chtějí vydělat na živobytí. Tak se často stává, že už tak mizerná kvalita zboží je ještě dále snížena nebo je nenápadně snížena gramáž. U některých výrobků mě to ovšem překvapuje. Takové Gillette je firmou, u které bych podobnou praktiku nečekal. Faktem je, že holicí gel v akci nemá s tím „normálním“ zdaleka totožné parametry.
Obchodní řetězce jsou povětšinou dobří a pružní obchodníci, kteří umějí výborně počítat. Prakticky dokonale odhadnou nákupní chování většinové společnosti včetně kupní síly jednotlivých měst. Dokud budou zákazníci ochotně a ve velkém kupovat póvl, budou ho nabízet. Jakmile ho začnou vyhazovat jako neprodejný, velmi rychle nabídnou lepší produkt. Můžeme na kvalitu potravin nadávat, jak chceme, ale tady rozhoduje poptávka. Vysvětlujte matce samoživitelce s 13.000,- Kč hrubého, že je lepší kupovat opravdový jogurt za 25,- Kč místo toho dreku z kdoví čeho za 4.50,- Kč, když neví, z čeho tento měsíc zaplatí za nájem. Neházejme všechnu vinu jen na obchodní řetězce. Za všechno opravdu nemůžou. Jsou i jiné příčiny proč nám ten šunt neustále prodávají. Na lepší zboží totiž v masovém měřítku nemáme.
Nemám rád státní zásahy do života, ale dobře fungující státní potravinářská inspekce má svoje opodstatnění. Tady nejde o volné podnikání, ale jde o zdraví populace. Jen je třeba, aby inspekce dělala svou práci dobře, rychle a poctivě. Nešikanovala malé živnostníky a svoje inspektory nasazovala tam, kde skutečně k nepravostem dochází. Chybějící páková baterie v bistru na rohu není tak zásadní problém jako zatajené pesticidy v importovaném olivovém oleji, které zdraví obyvatelstva ohrožují o dost výrazněji. Státní aparát se soustředí na zasahování tam, kde to nikomu neprospívá, ale tam kde to opodstatnění má, selhává. Otravuje podnikatelské prostředí nesmyslnými návrhy na omezení prodejní doby, cpe se do regulace vztahů mezi podnikateli, ale tam kde reálně hrozí otrávení populace, je aktivita mizerná, vágní a neúčinná. Nerad bych se otrávil jen proto, že někdo podmáznul inspektora.
