Paví a žabí princové

První loví partnerky na předstírání orgasmu, druzí na péči o potomky.  

Zatímco ženy oceňují na mužích věrnost, v živočišné říši samičky často vyhledávají partnery, o které je největší zájem. Tak je tomu třeba u pávů, kde si paví slečny vybírají k páření stále několik stejných samců. Podobně i ropuší manžel je na roztrhání, protože si bere mateřskou dovolenou a hned pro několik manželek najednou...

Evoluce pávům nadělila nádherné lesklé peří měnící odstíny, kterým tito ptačí krasavci (původně pocházejí z Indie a Srí Lanky) třesou při námluvách. Jenže pouze bohatá ocasní výbava zřejmě na přilákání samiček nestačí. Proto se samečci vždycky snaží zaujmout paví slečny i svým typickým houkáním.  Charakteristický zvuk, který se u nás tak často nese zámeckými parky a zahradami, je oznámením, jakým páv na vrcholu milostného aktu světu sděluje, že dosáhl svého. Houkání pak mnohé pávice na místo páření přiláká, neboť samičky jej nejspíš „považují za nápovědu“, kde najít nejatraktivnější samce.

Také v žabí říši se na věrnost nehraje. Naopak. Nejvyhledávanějším partnerem je žabí princ z rodu paropuch corroboree. Je pro samičky takovým ternem, že se přicházejí jedna za druhou, aby s ním mohly mít děti.

Tenhle ideální supermanžel žije v horské oblasti australského národního parku Kosciuszko. Na začátku období páření postaví sameček o velikosti desetikoruny poblíž vody malou komůrku z mechu - útulné hnízdečko lásky. Pak spustí svou milostnou serenádu a nepřestává zpívat, dokud do hnízda nevleze samička. Ta naklade 15 až 40 vajíček, které sameček oplodní. Pak ona odejde, ale on zůstává. Hlídání vajíček mu však nebrání, aby během celé sezony nepokračoval s námluvami. Samečkovy serenády lákají do hnízda jednu žabí krasavici za druhou. Ve svém hnízdě postupně přivítá až deset partnerek. Dokonce postaví i druhé, pokud je vajíček příliš mnoho. V hnízdě zůstává žabí táta šest až osm týdnů, dokud nepřijdou podzimní deště, během nichž se vylíhnout pulci. I tak jsou však tito ideální manželé  úzkoprofilové zboží, protože paropucha patří ke kriticky ohroženým druhům.

(K tomuto zamyšlení v měsíci lásky mě inspiroval svými informacemi můj chlebodárce - National Geographic.)