Jsi blb, Bolku, protože jsi prošustroval farmu. A máš spousta dalších děsných nešvarů, ale jsi opravdový pierot, se kterým se řehtám jako kůň, když začneš vtipkovat, a se kterým pláču, když slzu uroníš. A teď taky pláču, protože je mi líto, že se bortí Tvůj sen...
Valašský králBolek Polívka
Ano, je to tak, jak se píše v Magazínu MF Dnes v rozhovoru s Tomášem Poláčkem…
Spousta umělců a nádherných bláznů se u Tebe na farmě v Olšanech vystřídala, spousta Stivínů a Pechů a Goldflamů a malířů, spisovatelů, básníků a sochařů… jsou to skutečně věci nevídané, které se Ti v Olšanech povedly. A povedly se Ti právě proto, že celý svůj život bereš romanticky a nadivoko… Ale jsi blb, Bolku, protože do podnikání takhle vlastnost nepatří, a tak jsi prošustroval farmu. Býval jsi (a určitě Ti to zůstalo) i velký zpiťar a matky svých dětí jsi střídal jako kecky, než Tě zkrotila Marcelka. Máš spousta chyb, ale jsi ten nejlepší pierot, jakého naše země má.
Viděla jsem Tě poprvé před třiceti lety v Branickém divadle. Zpívala jsem ráda jako mladá holka písničky z Balady pro banditu, ve které jsi hrál.
Léta jsem na tebe chodila, když jsi dělal Šaška královně Chantal, a záviděla jí. Sledovala jsem tě v mnoha manéžích. Vždycky byly skvělé. Dvakrát jsem byla u Tebe na farmě. Jednou jsem přijela s mým „tatou“, podruhé s manželem. Dali jsme si pár skleniček a dokonce se potykali. Přesto myslím, že si mě pamatovat nebudeš...
Tata Tě pozdravuje a manžel právě leží v nemocnici rozmasakrovaný po úrazu na lyžích. Je to měsíc, co se to stalo a pořád ještě nechodí. Málem umřel a naší rodině v té těžké chvíli pomohlo a stále nezištně pomáhá mnoho lidí. Vím, že jim to nikdy nesplatím, ale co můžu udělat, je předávat jejich poselství dál.
Když člověk pohlédne zubaté zblízka do tváře, spousta věcí se mu srovná v palici a uvědomí si, co je na světě důležité. Že to nejsou peníze, ale hlavně láska a přátelé, o které se člověk může v krizi opřít. A také to, že je dobré mít ve všem pořádek a osud zbytečně nepokoušet. Doufám, že to dojde v nemocnici tomu mému... a na farmě i Tobě.
„Když gepardi trhají gazelu, tak si toho ostatní gazely nevšímají a pasou se dál, protože vědí, že mají aspoň na další tři dny klid,“ říkáš. Ale lidi se od zvířat liší právě tím, že mají možnost volby. Nemusí nám být jedno, že pierot pláče. Dal jsi nám v životě tolik radosti! A proto ti bych Ti chtěla poslat zpětně za všechnu tu legraci, kterou jsi mi dopřál, zaplacenou vstupenku.
Národ sobě: Tak rychle pošli číslo konta, já to sem doplním... Třeba se ke mně připojí nejen Tomáš Poláček, jak slíbil v rozhovoru, ale i jiní a budeme mít zase veselého pierota.
Když vidím, jaké pocty jsou vzdávány vítězům při olympijských hrách (dostávají dokonce doživotní plat), divím se, že nejsou stejné, nebo ještě větší pocty vzdávány dobrým spisovatelům a básníkům, kteří přinášejí lidstvu užitek bez konce po všechny časy. Vitruvius, 80–25 př. n. l.
