Na tuleních pásech pod švýcarskými čtyřtisícovkami

VAL D’ANNIVIERS je magické údolí pod nejvyššími vrcholy Alp, kde vládne kouzlo starých časů. Nejezdí sem davy lyžařů, nenajdete tu nekonečné kilometry sjezdovek. A velehory se dají poznávat také z lyží s „tuleními“ pásy.

Ještě nikdy jsem nešlapala tak vysoko. Vyrazili jsme z Grimentz a vyvezli se až do výšky 2 900 metrů. To vypadlo docela pohodově, protože obvykle skikouring začíná drsným výstupem. Teď jsme pokračovali mírným svahem k sedlu Col des Becs de Bosson (2 983 m).

Jenže po pár minutách přišel travers přes poměrně strmý sráz a já jsem před sebou spatřila rouru, kterou se odpalují laviny. Vypadala jako obrovská hlava lochnesky, čouhající ze svahu.

„Neboj, dnes sníh drží!“ utěšoval mě horský vůdce Pascal Zufferey s tím, že je lavinový stupeň 2. Přesto jsme museli v nejkritičtějším místě dodržovat padesátimetrové rozestupy. Sníh ve stopě spodní lyže se bořil a povoloval skoro při každém kroku, který jsem v šikmém terénu udělala.

Ulevilo se mi, až když se asi po hodině před námi zjevila jako fata morgana horská chata Cabane des Becs de Bosson, moderní útočiště pro skialpinisty, kde jsme si dali čaj a polévku.

Mají tam noclehárnu a jídelnu s krbem, kde by se dala klidně přečkat i týdenní sněhovou metelice…

Bylo však krásně, a tak jsme pokračovali docela snadným sjezdem po bílých pláních do přírodní rezervace v údolí Vallon de Réchy, kterému vévodí nádherná hranatá hora La Maya. Pláň kolem říčky Réche křižovaly jen stopy kamzíků a našich lyží.

Před dalším náročným výstupem jsme si udělali piknik na sněhu a posilnili se lokálními lahůdkami: sušeným hovězím, sýrem a čokoládou. Kolem opuštěné salaše a dřevěného křížku jsme pak vyšlapali do dalšího sedla Col de la Brintaz (2 680 m), kde jsme narazili na stádo kamzíků.

Když jsem pak konečně dospěla na Roc d’Orzival (2 853 m), při pohledu do hlubokého údolí se mi chtělo brečet dojetím. Na dohled bylo šest čtyřtisícovek jako Weisshorn (4 506 m) či Dent Blanche (4 357 m), vykukoval i kousek Matterhornu (4 478 m) a v dáli dokonce Mont Blanc (4 807 m). Než jsme se spustili údolím Valon d‘Orzival do nástupní vesničky Grimentz, průvodce Pascal vylovil z batohu placatku a přiťukli jsme si na ten výkon zdejším speciálním ledovcovým vínem.