Kafkárna - napsala Dana Emingerová

Od začátku to byla taková kafkárna. „Dobrý den, chci se s vámi sejít, protože jste ZAJÍMAVÝ, ale nevím proč,“ řekla jsem do telefonu. 

Jeden známý známého mě totiž přesvědčil, že se jako spisovatelka musím potkat s jeho jiným nesmírně zajímavým známým, panem K. – prasynovcem slavného spisovatele. Háček byl ale v tom, že pan K. o svém příbuzenství se slavným prastrýcem vůbec nechce mluvit.

„A kdo je ten prastrýc?“

„To nemohu říct.“

„Aha,“ zasmála jsem se. „A co dělá onen tajemný pan K.?“ 

„Pilota. Je však plachý, a tak všem tvrdí, že je jen takový řidič.“

Zdálo se to celé tak absurdní, že jsem brzy pana K. pustila z hlavy...

Jenže známý známého se mi brzy připomněl s tím, že schůzka je domluvená. Pak poslal tři esemesky, abych „opravdu, ale opravdu neprozradila, co vím...“ Vzhledem k tomu, že jsem nic nevěděla, bylo snadné souhlasit.

Trvalo ještě dva měsíce, než jsem se odhodlala záhadnému panu K. zatelefonovat. Na lince se ozvalo mrzuté zabrblání, že jsem se měla přihlásit už v dubnu a teď je léto... A jestli prý nejsem nějaká moc velká kariéristka, když jsem pořád tak zaneprázdněná.

„A co jste vy?“

„Jen takový řidič,“ zareagoval dle předpovědi.

A tak jsem mu řekla, jak to je strašně zajímavý a že se teda sejdeme. Navrhla jsem schůzku v první kavárně, která mě napadla: Caffe Terra.

„Předběžně potvrzuji to cizí slovo,“ souhlasil pan K. Jenže za pár dní se ozval, že „do cizího slova“ nechce a zve mě do „útulnějšího podniku“. Tam prý běžně kávu neprodávají, ale dostanu dáreček a on zařídí, na co mám chuť.

„Jak to najdu?“ ptala jsem se po upřesnění adresy.

„Uvidíte stavební buňky. Tři vedle sebe. Ta prostřední je zamřížovaná, a tam to je.“

Mříže?! No, tě buch! Kam chci lézt, přestože ty dva bláznivé podivíny vůbec neznám?!

„Heleďte,“ povídám, „já s cizím chlapem do žádného zamřížovaného kutlochu nepůjdu.“

V telefonu se rozhostilo uražené ticho. Pak se ozvalo:

„Já tam mám obchůdek, víte...“

„Co prodáváte?!“

Řekl nějaké cizí slovo, které jsem v životě neslyšela. Tak jsem si pana K. vygúglila a vyvalila oči. Stačilo zadat heslo: slavný spisovatel spolu s plným jménem pana K. a hned vše vyběhlo...

To je teda bomba!

Den na to už stojím celá netrpělivá u mříží. Dveře jsou dokořán. Krámek je plný orientálních ručníků, na stole voní svíčka. Ze zázemí na mě povykuje ostrý hlas, že si mě vygúglil a zjistil, co jsem zač.

„Publicistka!! Ne abyste o mně něco dávala do novin!!!“

Začínám se potit a snažím se zachovat dekorum. Na tváři vykouzlím nablblý úsměv.

Remcání pokračuje: „Novináři, nojo. Jsou utopení v hyperkorektnosti... Nikdo nemá odvahu říct, co si myslí... jak to dnes opravdu je.“

„I já všechno překroutím,“ pravím ironicky i pro jistotu, abych si vytvořila tvůrčí prostor.

Pohrdavě na mě pohlédne: „To vás teda lituju!“

Musím slíbit, že nenapíšu, co prodává. Zase řekne to slovo, které okamžitě zapomenu. Pak mě posadí ke stolu, kde jsou místo židlí sedačky z letadla, a jde vařit kávu.

Dvě hodiny si docela prima povídáme. Pan K. přizná, že řídí letadla. O prastrýci ani slovo.

„Už musím jít. Mám volejbal,“ zvedám se.

„Takový zbytečnosti odvádějí pozornost lidí od toho nejdůležitějšího.“

„A to je co?“

„Že brzy přijde zase pohroma,“ odpoví a obtočí mi kolem krku krásný červený pruhovaný ručník. Dárek na rozloučenou. Cítím mrazení. Vždyť i on může mít v genech dar předvídání katastrof. Ten slavný prastrýc, který na mě včera vyskočil z Googlu nebyl nikdo menší, než nejslavnější pražský spisovatel všech dob. Autor pana K. a Josefa K... Prostě hlavou mi letí slavný ZÁMEK – zeměměřič K. jde splnit zadaný úkol a vůbec se k němu ani nedostane. Pak román PROCES – Josef K. umírá a neví, za co je odsouzený. Instituce, které si společnost vytvořila, se staví proti lidem... A k tomu ještě ta PROMĚNA člověka v odporný hmyz a... následuje holokaust, miliony zahubených práškem na brouky.

Roztřesu se.

„Haló, vnímáte mě?“ slyším z dálky. „Už si pamatujete, jak se ty moje ručníky jmenují?“

„Nojóó... něco od G nebo od R... jako goša, rikša,“ koktám.

„Já vám to napíšu do dlaně, abyste nezapomněla...“

Bere fixu a maluje mi na kůži to divný slovo.

Po volejbale ve sprše nápis drhnu z těla, abych neměla doma průšvih. Jde to jen částečně. A manžel si opravdu večer v ložnici všimne počmárané ruky.

Zatímco já se tvářím, že vůbec netuším, kde se mi to obtisklo, muž udiveně hláskuje: „AMČE nebo... AMŠA... Kdyby to bylo AMŠEL, tak to je přece židovské jméno Franze Kafky... Ale proč by ti to někdo psal na kůži, co?“

 

Autor: Dana Emingerová | pátek 21.2.2020 18:45 | karma článku: 15,71 | přečteno: 640x
  • Další články autora

Dana Emingerová

Jak Evka snědla tátovi Arnoštovi kus románu

Přestavuju si Arnošta Lustiga, jak si na obláčku listuje novou knížkou o sobě. Jmenuje se Arnoštova cesta a vtipně s nadhledem provází životem slavného spisovatele.

9.2.2024 v 15:24 | Karma: 14,17 | Přečteno: 339x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Happy Birthday

17. listopadu 1989 byl pátek. Ještě ráno to byl takový obyčejný pošmourný den. Pamatuješ si to naprosto přesně, protože v ten pátek, kdy začala „Sametová revoluce“, umřelo dítě.

17.11.2022 v 9:20 | Karma: 26,31 | Přečteno: 1870x | Diskuse| Osobní

Dana Emingerová

V houbařské pasti

Omámeni mochomůrkou hlízovitou jsme se srovnávali s možností, že nám třeba zbývá už jen pár hodin života...

15.8.2022 v 8:24 | Karma: 27,56 | Přečteno: 2987x | Diskuse| Společnost

Dana Emingerová

V osmadevadesáti odešla Hana, statečná sestra Arnošta Lustiga

Stojím v Truhlářské ulici v centru Prahy před domem číslo 20. Tady žil po válce spisovatel Arnošt Lustig se svou maminkou a starší sestrou Hanou. Zvoním ve třetím poschodí u dveří s vizitkou Hana Hnátová. Je jaro roku 2011...

6.8.2022 v 12:44 | Karma: 38,78 | Přečteno: 4432x | Diskuse| Kultura

Dana Emingerová

Za střípky z úsvitu českých dějin vděčíme rodinným vraždám

O počátcích českého státu bychom nevěděli nic, kdyby Boleslav nedal zabít knížete Václava a Drahomíra nedala zavraždit Ludmilu a kdyby se obě tyto oběti nezařadily do zástupu svatých. O světcích se totiž musely psát legendy...

23.1.2022 v 13:53 | Karma: 20,24 | Přečteno: 604x | Diskuse| Praha a střední Čechy
  • Nejčtenější

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Brusel zveřejnil 10 kroků pro přijímání migrantů, z nichž se Česko nevyzuje

12. června 2024  18:34

Evropská komise zveřejnila harmonogram, který má zajistit, aby v jednotlivých členských státech EU...

Pravda o střelbě na fakultě. Unikátní rekonstrukce, vrah přišel ve 13:23

17. června 2024

Premium Pravda o střelbě na filozofické fakultě se vynořuje postupně a některé detaily jdou proti tvrzením,...

„Tak dlouho tam ta zrůda byla...“ Zjištění o střelbě na fakultě rozlítila pozůstalé

18. června 2024

Premium Univerzita Karlova i pozůstalí podali stížnosti proti policejním závěrům prosincové střelby na...

Fanoušci na cestě za snem. Češi zaplnili Lipsko a věří v porážku Ronalda

18. června 2024  19:07

Lipsko (Od našich zpravodajů) Fanouškovská vášeň nezná hranic. Češi v Lipsku fandí naplno i přes déšť a věří v historický úspěch...

ANALÝZA: Amerika chce víc atomovek. Přichází zbrojní závody bez cíle a logiky

18. června 2024

Premium Rýsuje se nový jaderný trojúhelník, USA a Rusko s Čínou. Američané zřejmě začnou rozšiřovat své...

Ani autobus tam nestaví. Jak doktor Vševěd hledal a vypátral střed Evropy

18. června 2024

Premium Jak dalekou cestu je nutné urazit do středu Evropy? A kde to vlastně je? Jiří Martínek alias doktor...

Novým šéfem NATO bude nizozemský premiér Mark Rutte, uvedla televize

18. června 2024  18:35

Novým generálním tajemníkem Severoatlantické aliance (NATO) se stane končící nizozemský premiér...

  • Počet článků 205
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2329x
Novinářka a spisovatelka je reportérkou časopisu National Geographic, píše také pro MF Dnes a iDNES, Neviditelného psa, čte své fejetony v ČRo. Vydala deset knih. Jako žákyně spisovatele vede vlastní kurzy tvůrčí Psaní podle Lustiga, učí v Akademii ČTK, na Fakultě umění a designu v Plzni. Práce jejích studentů i další informace o kurzech najdete na: www.psanipodlelustiga.cz.

 

 

Seznam rubrik