Jak jsem si zarybařila na Aljašce

Jsem dcera rybáře, a tak umím od dětství nahazovat třpytku v potoce a zaseknout pstruha. Vím, že máme být vděční, když ulovíme jednoho dva pstruhy za odpoledne...

Na Aljašce chytáte v divokých tocích a místo sotva mírových ryb vám na třpytku skáčou obrovští lososi.

Rybáři Jason Humphreys a Justin Melin nás vezou terénními čtyřkolkami přes horské sedlo k deltě lososí řeky Saltery. Musíme zdolat dvacet kilometrů drsnou krajinou, než dorazíme k pobřeží Ugag Bay. Za volantem bytelného vozítka Jason bravurně zdolává všechny brody, výmoly, bahno, obrovské balvany a neuvěřitelné terénní sklony dobrodružné stezky Saltery Cove Road.

Čekali jsme zimu, mlhu a zamrzlý oceán, jak drsnou přírodu Aljašky popisují dobrodružné romány mého dětství. Místo toho nás Kodiak přivítal hřejivým jasem, protože v létě tu slunce téměř nezapadá. Po Havaji druhé největší americké souostroví má díky mořským proudům zvláštní klima, takže tu ani v zimě oceán nezamrzá a teplota jen výjimečně klesne pod nulu. Kolem pobřeží lemovaném fjordy pravidelně proplouvají početná stáda velryb a tuleňů. Hory, kterým dominuje Koniag Peak, se zvedají od moře až do výšky téměř 1 400 metrů.

Na většině území jsou hluboké lesy a skrytá jezera. A tento ráj panenské krásy na jihozápadě Aljašky je domovem kodiaků, největších medvědů na světě, kterým ryby v řekách patří především.

Během hodinové napínavé cesty nám Jason vypráví o medvědech, se kterými se u řek potkává, a radí jak rybařit v medvědím království, když se vládce objeví: nepanikařit, přestat lovit, sbalit si na chvíli fidlátka, decentně se vzdálit a počkat, až huňáč odejde.

„A to nejdůležitější,“ zdůrazňuje Justin, „pokud medvěda uvidíte, nikdy před ním neutíkejte. Když to uděláte, bude vás – stejně jako pes – nejspíš honit.“

Pak připojí, že huňáč zvládne rychlost až pětašedesát kilometrů. „Sice jen na krátkou vzdálenost, ale běhá do kopce, běhá z kopce, běhá i křovím. Jen se nesmí přehřát. Proto se ve velkém horku chodí koupat do řeky, kde jen tak leží a ochlazuje se.“

Ovšem i bez medvědů jsme měli nezapomenutelný zážitek. Mírně mrholilo a řeka se hemžila rybami, které braly jako splašené. Na přívlač i na mušku. Každý druhý třetí nadhoz – záběr. Ve vysokých holinách jsme brouzdali v proudech.

Vytahovali jsme z vody pstruhy, siveny, lososy a dělili se o tu hojnost s orly bělohlavými, kteří nám kroužili nad hlavou. A pak jsme úlovky zase házeli do vody, protože i na Kodiaku je denní limit pět ryb.

Medvědy jsme na vlastní oči nakonec také viděli, ale jinde...