Dominantní postavy mého dospívání

Většinou životní vzory vybíráme sámi. Ovšem jsou i idoly, které jsou člověku přiděleny, ať chce nebo nechce.

Koláž David Vávra

Těmi byli pro mě Kája, sestřenice Olinka, Artur Boháček, sestry Krejčovy a holka Kittlerova. Tu jsem dokonce nikdy neviděla a přece zářila nad mou životní cestou jako nedostupná hvězda.

Takže: Jedinečný jedlík Kája. Zatímco já jsem od nejútlejšího věku prskala polévku, odmítala krupičnou kaši a nimrala se v rajské omáčce, Kája od sousedů „pěkně papal“. V okamžicích, kdy do mě babička ládovala za tatínka, za maminku, za tetu a za strejdu odporné škubánky s mákem, jsem ho za to upřímně nenáviděla. Dodnes v mých představách žije jako Otesánek, chlapeček s umaštěnými prstíky a upatlanou papulou.

Holku Kittlerovu, vnučku nějaké babiččiny známé, mi byl také čert dlužen. Ta zas měla neustále samé jedničky. Strašila mě svými bičíky od první třídy až do gymnázia.

Můj spolužák Artur Boháček, co mu odjakživa hrozila čtyřka z biologie, zářil v mém životě krátce, ale intenzivně v dobách, kdy se vyplňují přihlášky na vysokou školu. Zatímco já jsem prahla po psaní a odmítala se státi rodinným MUDrem, Artur si dovedl spočítat, kde jsou životní perspektivy, a za pomoci vysoce postaveného strýčka se protlačil na medicínu.

Na vysoké škole pak byly u nás na denním pořádku sestry Krejčovy, jejichž máma seděla s naší v jedné kanceláři. Bylo mi neustále zdůrazňováno, že zatímco já si v klidu buším do stroje a vymýšlím ty své hlouposti, zatímco já si jezdím po horách a volejbalových turnajích, holky Krejčovy jsou doma „jinak vycvičený". Myjí nádobí, zametají, luxují, samy si perou, žehlí, zašívají a vůbec si to jejich maminka, paní Krejčová, doma umí s dětmi zařídit!

Dominantní postavou mého dospívajícího věku pak byla starší sestřenice Olinka. Zatímco mně pletli hlavu chuligáni pochybné pověsti, Olinka měla inženýry a doktory, prostě seriózní a slušné chlapce, kteří chodili do rodiny žádat o ruku. Během let i mí kamarádi postupně dorostli do inženýrů a doktorů, ale nikdy se jim nepodařilo nabýt oné váženosti, jakou sluli nápadníci sestřenice Olinky.

Nakonec jsem se se svou nedokonalostí smířila. A co jsem po letech zjistila?

Na příklad ten jedlík Kája „pěkně papá“ dodnes. Nakupuje v nadměrných velikostech a jeho děti vypadají jako jejich tatík za mlada. Tuhle jsem je potkala na dovolené. Malí Kájíkové pozorovali hoteliérovy koně a volali: „Podívejte! To jsou krásná hříbátka! Budeme je baštit?!“

Nevím, co dělá holka Kitlerova, ani jakým lékařem je Artur Boháček, naopak vím, že sestřenice Olinka měla těch vážných známostí hodně – je už počtvrté vdaná.

A holky Krejčovy? Jednou jsem je potkala. Přes veškeré antipatie, které jsem k nim po léta chovala, mi byly hrozně sympatické. Chvíli jsme se vzájemně nedůvěřivě prohlížely a pak jedna z nich pobaveně vyhrkla: "Hele, vždyť ono to zázračné dítě od Emingerů vypadá docela normálně."

A jaly se mi líčit, jak jsem jim byla dnes a denně doma předhazována se svými sportovními a pracovními úspěchy, a že už mě celé mládí vůbec nemohly vystát.