Byla v Cortině d´Ampezzo, je nemocná, přesto ji nevyšetřili

Sípala do telefonu tak, že kdyby koronavirus měla, musel by proskočit telefonní linkou... Doufá však, že nákazu nemá. Chtěla být zodpovědná a nechat se vyšetřit. Nepodařilo se jí to...

„Chtěla jsem se chovat jako zodpovědná osoba, ale výsledek byl ten, že jsem si připadala jako blbec.“

Musím předeslat, že moje známá není žádná panikářka a blbka. Je to zcestovalá, sportovní a moudrá ženská, která si teď neví rady. Její zkušenost i mě zaskočila... Už proto, že nepochází z žádného konce světa, ale bydlí přímo v Praze.

Prý byla po půlce února lyžovat v Cortině d´Ampezzo, která se později ukázala jako oblast nákazy koronaviru. Užívali si tam skvělé počasí. O nějakém nebezpečí nikdo nemluvil, Čína byla daleko.

Čtrnáctý den po návratu dostala chřipku. Léčila ji obvyklým způsobem, ale nemoc byla úporná. Když se kolem ní začaly množit zprávy o počtech nakažených, a to nejen v Itálii, ale i u nás, polekala se.

„Kromě teploty jsem měla veškeré příznaky. Bylo mi a stále mi je dost mizerně,“ vypráví, jak se celý víkend marně léčila sama. „Masáž sdělovacích prostředků dělá své, a tak červíček pochybností čím dál víc hlodal. Co když i já jsem nakažená, když jsem v postižené oblasti byla?“ napadalo ji.

Obvykle bývá po čtyřech pěti dnech v pořádku. Nyní žádné zlepšení během léčby nenastalo. A tak se rozhodla dát se vyšetřit. Je důchodkyně, a tudíž v kategorii nejvíce ohrožených.

„Všude inzerovali, jak okamžitě přijedou.“

Na internetu našla spoustu nadpisů Kam zavolat či Kam nahlásit. V podrobném textu však dlouho nemohla najít potřebné telefonní číslo. A když ho konečně objevila a zavolala tam, připadala si jako nezodpovědná občanka, která jen někoho otravuje.

„Bylo mi řečeno, když to bylo až po 14 dnech a nemám teplotu, že nepřijedou, ať si zavolám ošetřujícího lékaře.“

A tak se obrátila na svého příbuzného doktora. Divil se. Je to švagr a zatím ji léčí na dálku, doporučuje léky a telefonicky kontroluje, zda se její stav lepší.

„Zatím se ale bohužel moc nelepší,“ sípala do telefonu kamarádka. Věří, že nákazu nemá. Ale na druhé straně by bylo vhodné nechat se v této situaci vyšetřit. A když se to nepodaří člověku, který má vůli, jak můžeme odhalit nemocné, kteří ani tu vůli nemají...

Jak být zodpovědný a nebýt otravný? Kde je ta hranice?