Úchyl číhá všude, i na Erasmu
Jak mi později řekla, pokaždé, když slyšela, anebo četla vyprávění o násilných přepadeních, šel jí mráz po zádech. Oběti litovala, ale tajně si prý myslela, že některé z nich si mohou za své neštěstí samy. Nechápala holky tančící na barech, které po znásilnění byly překvapené, jak se jim to mohlo stát. Vyzývavé typy s naditými výstřihy a krátkými sukněmi. Ty byly, podle ní, doslova k takovému osudu předurčeny. Nikdy jí však nenapadlo, že se ocitne na jejich místě i bez naditého výstřihu, bez nebezpečně krátké sukně a rudé rtěnky. Jo, život je plný paradoxů. To přiznala mně i sobě.
Tu noc, kdy se to stalo, jsem byla s ní. Na bar jsme nešplhaly a svůdné tance nechaly na jindy. Posilněny alkoholem jsme v cizí zemi a s cizími lidmi plánovaly zářnou budoucnost. Nic neobvyklého na zdejší poměry. Nic neobvyklého pro studenty Erasmu. Vše se zdálo pod kontrolou, byť tomu tak nebylo. V průběhu noci stoupala její hladina alkoholu v krvi a s ní i odvaha a odhodlaní. Sama, opilá, šťastná ze života se vydala opuštěnými ulicemi domů. Doprovod nepotřebovala, taxi nevolala. Tu noc, jak řekla, mohla přece hory přeskakovat...
„Vzpomínám, že jsem si zpívala, když kolem mě prošel...“
„Tak, to se divím, žes ho tím zpěvem nevyděsila...“ Hořce jsme se zasmály a Ona pokračovala ve vyprávění.
„Byla jsem už kousek od domu, tam jak je ta rozvodna elektrického proudu. V tom kolem mě prošel. Já ani nevím kdy přesně, ale vytáhla jsem pepřový sprej. Jen tak pro dobrý pocit.“
„Pro dobrý pocit? Je možné, že tvůj „dobrý pocit“ ti zachránil život?“ ptám se jí.
„Život je jako bonboniéra. Znáš to!“
Viděla jsem její ironický úsměv a měla sto chutí jí jednu vrazit. Lidi si mohou za své neštěstí někdy sami. Jejich intelekt, bohužel, nehraje žádnou roli. Můžete být finalista národní matematické olympiády, nadprůměrný student s prospěchovým stipendiem, ale když máte náladu „přeskakovat hory“ tak vám nepomůže ani svěcená voda. Škoda, že jí hloupost ten večer nenadnášela. Proměnila by se v Zeppelin a nic z toho by se nestalo...
„Za tou rozvodnou zpomalil a chňapl po mně.“
„Tak ses alespoň bránila ne?“
„Byla jsem jak žok! A navíc, praštil mě do hlavy.“
„A víš jak vypadal?“
„Byl to nějakej malej chlap, ostatně jako většina obyvatel tohohle blbýho Kanárskýho ostrova. Když mě povalil na štěrk tak jsem se mu snažila nastříkat ten svůj sprej do obličeje.“
„No doufám, že ještě teď mu slzej oči!“
„To nevím, jak jsem byla opilá, tak jsem se trefila především do svého obličeje.“
Obě jsme se začaly smát. Nic jiného nám stejně nezbývalo. Věděly jsme, že při ní stáli všichni svatí.
„No, tak sis alespoň vyzkoušela jaké to je být úchylem se sprejem v očích.“
„To jo, žádná slast. Přepadat holky po nocích asi nebudu. Pak jsem jen řvala „Por favor, no!“ Když se po mně sápal, zase jsem zvedla sprej a stříkala jak o život. Pořád dokola. Nakonec jsem zavřela uslzený oči a vzpomněla si na svou seminární práci o obětech trestných činů. S ironií jsem si říkala: Holky, přivítejte mě v klubu“
„Nech si to. Šlo ti o život!“
„No co jsme měla dělat? Bojový chvaty ovládám asi jako levitaci, tak jsem se spoléhala na to, že to bude slaboch a jen jsem hystericky řvala, jakoby to byla moje poslední minuta.“
Vše se jí zpětně promítalo v rychlém sletu. S nepřítomným pohledem pokračovala ve vyprávění.
„No a pak jsem měla před očima tátu, jak mi dává ten sprej. Bylo to na Mikuláše, asi tři roky zpátky, víš. Tehdy jsem se mu smála, že je ustrašený jako malá holka, že mi „pepřák“ k ničemu nikdy nebude.“
„No vidíš, taťka by byl nadšený, žes ho použila.“
„Taťka by mě především zabil, kdyby to věděl.“
„A ty se divíš?“
„Když už jsem myslela, že jsem fakt v háji, tak jsem otevřela oči a ten chlap nikde. Mžourala jsem do tmy a nechápala, co se stalo. Prostě se vypařil, nebyla tam ani noha. Tak jsem ze země vzala sprej, co kdybych ho ještě potřebovala, a šla domů.“
„To je jako konec?“
„A jaký konec bys chtěla?“
„Žádný, tenhle se mi líbí!“
Zírala jsem na ni a nevěděla co dělat. Jestli jí obejmout a umocnit bídný pocit, anebo to přejít černým humorem a doufat, že na to rychle zapomene.
Všechny ty kriminálky a detektivky v nás evokují pocit neohroženosti. Myslíme si: „To se mně stát nemůže!“ Opak je ale pravdou. Stačí chvíli nedávat pozor, zasnít se o ideálním světě a malér máte na krku. Jak se říká, neštěstí přece jen nechodí po horách...
Pak nahodila jiné téma a smála se jako ten večer kdy chtěla přeskakovat hory. Nedala na sobě nic znát. Nehla ani brvou a nikdy víc už o tom nechtěla mluvit. Na závěr mi s hořkým úsměvem řekla: „Byla to dobrá zkušenost...“
Eliška Michálková
La Graciosa - ztraceni na dohled
Panenské pláže, azurové moře, sopečné kužely nad hlavou a rybářská vesnice, kde se po ulicích pokrytých pískem projdete bosi. Zkrátka jako Robinson si budete připadat v zapomenutém koutě Evropy, kam technika a další vymoženosti civilizace mají vstup zakázán. Vítejte na La Graciose.
Eliška Michálková
Pohledy z El Hierra - tam na konci světa
Tam, kde se mísí kultura Evropy, Ameriky a Afriky, najdete ostrov, který byl před objevením Ameriky považován za konec světa. Řeč je o El Hierru, nejmenším z Kanárských ostovů, kde panenská krajina, malá městečka a minimální turistický ruch budí dojem, že je El Hierro tím nejnudnějším z Kanárského souostroví. Opak je pravdou.
Eliška Michálková
Jednodenní výstup na Pico del Teide
Doplahočila jsem se na vrchol sopky a nemůžu uvěřit vlastním očím, pode mnou je celé souostroví a mraky ho překrývají jako šlehačka. Jsem 3 718 metrů nad mořem a unavená k smrti. Pekelně tu smrdí síra a chce se mi z toho zvracet. Nemůžu se pořádně nadechnout, svaly mě bolí, ale já se směju na celé kolo. Zdolala jsem Pico del Teide, nejvyšší horu Španělska.
Eliška Michálková
Tak trochu jiný Útěk do divočiny
Kotlík, ohniště, hliníková lžíce. Seděla jsem u ohně a pozorovala přípravu večeře. Srdce starého trempa by zaplesalo a okresní hygienik by šílel. Ten večer jsem poznala jiný způsob života a myšlení. Ten večer jsem zažila svůj Útěk do divočiny.
Eliška Michálková
Pohledy z La Palmy - národní park v kráteru a smrtelně krásná pláž
Ostrov La Palma není ani největším, ani nejnavštěvovanějším z Kanárského souostroví. Naopak, malá městečka evokují pocit ztracenosti a divoká příroda ukrývá tolik extrémů, že z nich přechází dech. Všeobecně však panuje názor, že právě La Palma je nejkrásnějším z ostrovů. Jedním z důvodů bude i to, že ji zatím tolik nepoznamenal turistický ruch.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Při požáru ve Frýdku-Místku se zranilo 13 lidí, hasiči dali první pomoc i kočce
Při požáru bytového domu ve Frýdku-Místku se v noci na neděli zranilo 13 lidí, většinou se...
Byla to pecka, poprvé jsem oddával snoubence, pochlubil se Babiš
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se na sociální síti pochlubil, že poprvé oddával. „Byla to pecka,“...
Senátorský mandát chce v září obhájit většina členů, včetně Hilšera či Drahoše
Senátorský mandát hodlá v zářijových volbách obhajovat většina z 27 členů horní parlamentní komory,...
Bohoslužba před bitvou. Ukrajinští kaplani kážou, i válčí s puškou v ruce
Záporoží (Od zpravodajů iDNES.cz) Reportéři iDNES.cz se vypravili na Ukrajinu za vojáky, kteří bojují proti Rusku. Stres a strach jim...
Prodej bytu 2+1 57 m2 v Posázaví
Sázavská, Světlá nad Sázavou, okres Havlíčkův Brod
2 450 000 Kč