Pohledy z El Hierra - tam na konci světa

Tam, kde se mísí kultura Evropy, Ameriky a Afriky, najdete ostrov, který byl před objevením Ameriky považován za konec světa. Řeč je o El Hierru, nejmenším z Kanárských ostovů, kde panenská krajina, malá městečka a minimální turistický ruch budí dojem, že je El Hierro tím nejnudnějším z Kanárského souostroví. Opak je pravdou.

Na El Hierro se můžete dostat buď po vodě, anebo přiletět na místní letiště z ostrovů Tenerife a Gran Canaria. Má cesta vedla po moři, a to z jihu Tenerife a společnost mi během plavby dělali delfíni a pár kosatek. Když jsem konečně připlouvala k ostrovu a viděla, že náhorní plošina je pokryta mlhou, bylo mi jasné, že ono dobrodružství bude zároveň velkým zocelením.

Mým cílem bylo procestovat celý ostrov sem a tam a to s maximálními zážitky. Proto jsem se spolu s dalšími rozhodla přejít El Hierro pěšky a během jednoho týdne poznat ostrov "na vlastní nohy".

Hned z počátku jsem se vydaly po stezce Camino de la Virgen, která nás měla napříč ostrovem dovest až k poutní kapličce. Opustily jsme tedy tu nepatrnou známku civilizace v podobě hlavního města a po pár kilometrech začaly vychunávat třeba i výhledy na Pico del Teide.

Protože je celý ostrov protkán četnými turistickými stezkami, není problém si zvolit kratší nebo delší trasu podle chuti turistovy. Značení je překvapivě perfektní.

Námi vybraná stezka Camino de la Virgen nás v průběhu 27km prováděla krátery a zamířila k nevyšší hoře ostrova zvané Malpaís. Četné vyhlídky a žádný střet s jinými turisty nás těšily celou cestu.

Spíše kladem, než-li záporem je fakt, že po většinu cesty nenajdete poblíž ani jedno město, či malou vesničku. Na náhorní plošině se tak budete moci odpoutat od civilizace a vychutnávat silné momenty. Jedinou starostí, která vás může lehce znervózňovat, je, kam složit hlavu za silného větru. El Hierro je ale kouzelné místo, které nakonec vždy odhalí menší závětří v pravý čas.

Camino de la Virgen končí v bílé kapličce známé jako Ermita de los Reyes, která je zároveň poutním místem všech ostrovanů. Právě tam totiž mohou spatřit tolik uctívanou sochu Panny Marie, které jednou za čtyři roky věnují velké slavnosti. V blízkosti této kaple se také nachází maják Faro de Orchilla, kterým v minulosti procházel nultý poledník. Náš trek však pokračoval jiným směrem.

Když už jsem měla kapli v zádech, doufala jsem v zahlédnutí jednoho z "nejprofláknutějších" míst ostrova, které nabízí podívanou na extrémně zohýbané stromy vlivem silných větrů. Jednalo se o El Sabinar. Jestliže si otevřete jakoukoliv publikaci či internetovou stránku o El Hierru, právě El Sabinar tam nebude chybět.

Po několika dnech v pustině se i ti nejotrlejší rádi vydají k moři, a tak i my jsme zvolily sestup do zálivu El Golfo. Došly jsme až k městečku Los Llaníos, poblíž kterého se nachází jendo z nejkrásnějších míst ke koupání a smytí prachu z cest. Charco Azul, v překladu "modrá kaluž", každému turistovi dokáže, že i bez písku se dají najít krásná místa u moře.

Charco azul není jen tak nějakou louží, jak by se jednomu mohlo zdát. Dokonale azurová voda, malá jeskyně v blízkosti a pohodlná odpočívadla poslouží třeba i k nepovolenému přespání volně v přírodě.

Jestli se ostrov El Hierro něčím proslavil, pak je to nejmenší hotel světa, který je i náležitě zapsán v Guiessově knize rekordů. Ačkoliv je převážně uzavřen pro minimální turistický ruch, můžete si ubytování v něm domluvit telefonicky a strávit tak noc na malém útesu poblíž vesničky Las Puntas.

Osobně považuji El Hierro za nejkrásnější z Kanárských ostrovů především pro jeho klid, panenskost a bodrost jeho obyvatel. Jestli jste turisty tělem i duší a příčí se vám polehávání na pláži či atrakce plné davů lidí, pak neváhejte a nechte stranou veškerá letoviska. El Hierro se stane tím místem, na které budete opravdu dlouho vzpomínat.