Report z prvního focení TRCLC

   Neděle, 12. května. Dnešní plán je jasný – proběhne oficiální focení pro vůbec první L kalendář v České republice. Náš jediný úkol spočíval v tom, dostat se z bodu A do bodu B, tedy z Českých Budějovic do jakési rozpadlé barabizny v Hlubočepích. Již to se ukázalo být drobným problémem, se kterým si však naše telefony s GPS lehce poradily (děkuji organizátorkám za zvolení vhodného století). Jak málo jsme v té chvíli všechny tušily, co nás ještě čeká!

  Po příjezdu na místo a rychlém seznámení celého týmu modelek i štábu následovala druhá rána, o poznání citelnější než logistické potíže. Inkriminovaná barabizna totiž evidentně sloužila jako tréninkové místo pro Záchrannou brigádu pražských kynologů, kteří se zrovna rozhodli, že půjdou cvičit. Vyhodili tedy bez jakýchkoliv servítek náš drahý tým z pozemku (díky zcela náhodné přítomnosti jedné kynoložky-záchranářky v týmu nám bylo sděleno, že žádné cvičení neprobíhá, pouze si jedna postarší dáma hraje se svým psem a hází mu míček). Stálo před námi těžké rozhodnutí – buď okamžitě odjet do jiných prostor, nebo čekat, až se dotyčná záchranná brigádnice odporoučí. Nemohly jsme ztrácet další čas, načež jsme ladně naskákaly do aut a odjely směr Libeň.
   V Libni jsme popadly rekvizity a vydaly se k rozpadlému silu v blízkosti půvabného nábřeží, zarostlého paloučku a už o něco méně půvabného feťáckého doupěte. Šatna pro modelky (tedy asi metrový porost mladých osik a jiného roští) byla velmi útulná. Jako první na řadě se připravila má drahá polovička a já. Odebraly jsme se do šatny, svlékly jsme si svršky a najednou se z čista jasna – černých mraků nad námi – spustil déšť. Tým TRCLC však nedbal rozmarů počasí a s pokřikem „Nejsme z cukru!“ jsme se profesionálně pustily do focení. Studená čína a Chardonnay z hliněných pohárků ještě nikdy nechutnaly lépe! 
   Déšť nabral na takové intenzitě, že jsme se musely nakonec doběhnout schovat pod silo. Nebylo ale času nazbyt, proto tým využil každé minuty k přípravě na druhou modelku Lucku. Podmínky byly kruté – statečná vizážistka Blanka musela na dešti pracovat v proklatě krátkých kraťáskách a tílku, jediným úkrytem zrovna líčené modelky byl miniaturní fialový deštník, který pod náporem větru působil přinejmenším nedůvěryhodně. Po nějaké chvíli se naštěstí vyčasilo, dokonce na nás vykouklo sem tam i sluníčko. Mohly jsme se tedy pustit do práce nad řekou, kterážto jako daň spolkla Lucčin zelený fix a vlasovou dekoraci.
   Jako poslední modelka byla připravená Diana. Při jejím focení dosáhlo naše nedělní dobrodružství svého vrcholu. Vydaly se společně s fotografkou Radkou vstříc výšinám a vylezly na chatrné silo. Po několika okamžicích se přiřítilo auto Policie ČR, z nějž vyskočil už od pohledu nepříjemný policista v letech. Než k nám stačil dojít, za řevu sirén se přihnala hlídka číslo dvě. Nutno říci, že obyvatelé feťáckého doupěte ten den nepotřebovali jiné rozptýlení, neboť se z prahu svého „domu“ velmi dobře bavili pohledem na naše drama. Otylý policista se rozeřval na všechny okolo, ať „ty idioti nahoře okamžitě slezou dolu“. Na poznámku organizátorek, že tu přece nikde není žádný zákaz vstupu (na rozdíl od hlubočepské barabizny), odvětil: „No, to je přece jasný, že se tam nesmí!“ Naše dvě silolezkyně proto musely opustit svůj plac. Nikdo se však nehodlal smířit s již druhým nuceným exilem, a proto se organizátorky v čele s Elis a Petrou vydaly na nedaleký kopec, kde stála hlídka třetí, tentokrát policie městské. Těm se s úspěchem podařilo vysvětlit, kdo jsme a co je naším cílem, takže jsme získaly povolení pro vstup do sila. Nadšení policisté si dokonce facebookovou stránku TRCLC přidali do svých oblíbených!
   Po těžkých zkouškách a dni plném zvratů jsme vše zdárně zvládly. Tímto mi dovolte poděkovat v první řadě našim organizátorkám, bez jejichž pohotového jednání bychom skončily ve vazbě za vraždu záchranné brigádnice. V druhé řadě děkuji štábu a všem modelkám, které sebraly odvahu a ve svém volném čase a na vlastní náklady přijely podpořit tento projekt (zdaleka ne všechny účastnice kalendáře jsou z Prahy). V poslední řadě děkuji Vám, fanynkám a fandům naší práce. Snad se nám podaří splnit všechna očekávání a představy!
Eliška Krů