Tak došlo i na mě..po třech měsících sladkohořkého " nicnedělání " jsem se konečně upíchla v nové práci ( i když v tomto oboru už dost dlouho na to, abych měla rozum a necpala se tam, kde je to fakt nejenže o držku...ale i o držku ! :) ) - v baru !! Bar nejmenovaný, bar v nejmenované části Prahy a bar nejmenovaných přívlastků..jen bar úžasný v tom, že mi zachránil prdel před brigádou v Kauflandu... prý v lahůdkách..jak lahodná představa :) !! Netuším, jak to má každý z vás, ale co se mého ega týče..tři měsíce být doma a jen poslouchat hromady keců o tom, jak vás někdo jen " musí živit " a jak " padá na hubu " ..to už pro mě bylo vážně stresující a člověk ze samého stresu pak vymyslí TRCLC projekt, že ? :) ( Mimochodem, ten se nám velmi dobře rozjíždí , i když je tady jeden " hit " , co mi vážně pije krev s debilitama, na které fakt nemáme čas, ovšem jaro se neoblomně blíží , a s tím to celé i vypukne.. informace budou :) )
Je libo ruletku?Elis Lewis
Ale vraťme se k baru..
..první den, kdy mě hodili jako (ne)plavce do vody , jsem - klasicky - stepovala na místě už o hodinu dřív, plná elánu, plná úsměvů, vtipů, pozitivních přístupů ke všem a všemu a jen nechápavě a s myšlenkama cosi o blábolech kroutila zamítavě hlavou nad slovy kolegyňky, že mě to velmi brzo přejde... ( tak úplně po měsíci, co tam již působím,..nepřešlo, ale ...k tomu postupně dojdeme.. )
Jelikož je zde nastaven zabijácký maraton trojek ( 3 barmanky , 3 denní, 3 noční a 3 dny volna / což jsou v podstatě vlastně jenom 2 volné dny , jelikož ten 1.den po poslední noční stejně každý normální člověk jednodušše prochrápe !! / ) , první týden byl pro mě tzv. "seznamovací" . :)
A musím podotknout, že tamní lidé, jiné mentality než kdekoli jinde v Praze, se seznamují opravdu rádi, kvalitně a "bolestivě" ! :)
Specialitkou a po x litrech denně ( !! ) konzumovanou vodičkou je tam Třešeň. Moravská. S kotletkou. Jednoduše :)
Hned můj první (ne)plavecký den bylo totálně podkopáno moje abstinenční přesvědčení, snad i mohu říct, že slova jako " Děkuji, nedám si, nepiju " je jako říct : " Nezlobte se, pivo zde nemáme " . :)
A poznat všechny tamní starousedlíky mě stálo opravdu hodně sil a ještě víc bojů s rovnováhou...
Uběhly první 3 denní směny a nastupovaly ty 3 noční..ještě větší hitparáda..( pořád mě chce někdo přesvědčovat, že Praha v noci žije jen někdy a někde? Zde to tedy rozhodně neplatí a je úplně jedno, jaký den v týdnu zrovna je..mejdany neuvěřitelného rázu ! )
Nějak jsem přelouskala i noční a své první zasloužené volno, které automaticky následovalo, jsem byla schopna vážně jenom..prospat. :)
Nadešel druhý týden maratonu a stejně jako já, tak i lidé z baru se začali postupně vybarvovat...ukazovat, projevovat..a tady nastává ten bod zlomu...postupem času, ať chceš, nebo nechceš , si tě lidé prostě a jednoduše " vycvičí " k obrazu svému. Nejenže se nezavděčíš lidem všem, ale musel by jsi být opravdu apatický, pokud si chceš zachovat aspoň špetku zdravého rozumu a vlastní osobnosti..
Teď, už skoro po měsíci tam, na sobě kvalitně a stoprocentně sleduji jistou otupělost k vybraným členům naší společnosti, k jiným totální averzi a obranný postoj u dalších se mi zase zachvěje srdíčko radostí, když vejdou. ..
Najednou můj počáteční postoj " všem stejným metrem " je fuč... Jako by nebyl.. Nevzpomínám si, jaký to byl pocit, když to tak bylo. A nikdy to nebude stejné. Jen horší.
Postupem času tupější a tupější postoje k nim všem.. to je prostě úděl všech barmanů a barmanek.
Osobně zastávám názor, že by každá firma, každý takovýto řetězech heren, sportbarů ,barů, restaurací apod. měl ze zákona vlastnit svého firemního psychologa. Nonstop k dispozici! Nebo ne?? ...
Elis Lewis.
