Katastrofická vize z doby, kdy ještě OpenCard nebyla povinná a my nevěděli, kolik je takových 800 miliónů. Povídka o novoročním přípitku vyšla v cyklu Padající hvězda.
foto: Benjo Roll
Zmar rodiny Kolchozů aneb OpenCard
- katastrofická vize
Dnes konečně končí výluka tramvají. Lidé čekali sroceni v zástupu okolo zastávky Modřanská Rokle. A už dávno ne v malém hloučku, který se v ranním mrazu tísnil nad proteplenou mlhou obecního kanálu. Jen dobře vychovaní řidiči přibrzďovali před velkou louží, která díky mimořádné nerovnosti dlažby šuměla vysoko nad štěrbinami dlažebních kostek a vymezovala tak nekompromisně obrubník zastávky.Do moderního autobusu 117 sice zatékalo a klopil se, zato staré karosy linky 165 mohly do stanice vplout bez obav o to, že by se v dlažbě šprajcly.Z podchodu vylezli s vyžehleným transparentem studenti, kteří tam nocovali, aby měli první místa.Pan starosta Vrána měl v čekací budce povytažené hodinky na řetízku a decentně se snažil odlepit si slavnostní sako od žvýkačky na lavičce.Jízdní řád mizel v záplavě konfet a trafikantka Andolína, která poprvé v kariéře prodala všechny výtisky deníku IDnes, běžela do kopce a u vytržení rozhazovala bankovky do sídliště.Hospodský Válčík z výčepny Sázava ukazoval Dvořákové od sedmého stolu špalíkovitým prstem oblohu, protože na ní letěl balón s kopulí tvaru srdce a logem integrované dopravy.Michal David hrál ze střechy garáže Supernoc.Děda Klušák, který se chtěl sídlišti pomstít, na protější straně silnice smažil kočku. Přikládal ohlavičkovanými prospekty pod rošt a bručel pod fousy.
Neurotik Boháček odhazoval jeden nedopalek za druhým do odpadkového koše s křečkem šestiletého Veronika Kolchoze a připravil se tak o 15 Kč,- nálezného. Bábi Kolchozová, sváteční rasistka, zemřela pokojně na sčítání účtenky, když nepřítomným pohledem sledovala ukrajince Nováka. Nováka pohled vyplašil a odložil lopatu, čímž pro ten okamžik ustala veškerá práce v devadesátitisícových Modřanech. Mrazík třepotal zpoloviny sečtenou účtenkou z Billy v ochablé dlani a rozháněl páru ze sotva zaschlé skrvny slepičí krve na pravé holínce.Pravá ruka byla napevno zaklesnuta do francouzské hole, zatímco levou podpírala mrtvolu staré paní osmiletá vnučka, která po náhle zesnulé bábi zdědila garsonku v osmém poschodí Pirinská 5, tři roky paušalu O2 Quatro ForMagi, čtyři dekagramy ukrajinského zlata a drůbežárnu načerno; ale ještě o ničem neví.Balón nad Beránkem narazil do výškového bigboardu "Pro lepší zítřky" a řítil se podél nohou nadživotních papírových politiků, dokud nezmizel pod klenbou stromů. Nato se Novák dokázal odtrhnout, hrábl po lopatě a lopatou po pešuňku a oprava tramvajové rychlodráhy byla dokončena.Dav v okamžení utichl. Matky zacpaly ústa dětem, tchyně zeťům. Všichni pohlédli doleva na zastávku Levského, kde se do tmy nehlučně zakously dva paprsky mlhovek. Muž v kabině pohladil palubní desku a trojka ožila jako dračím dechem. Místo křídel napjala troleje a někteří lidé si stačili zakrýt oči. Plasmová písmena zalila Rokli zeleným světlem. "Lehovec," zaševelilo to davem.Elastomery zapraštěly, když se protahovala, vzduch se tetelil v modrých jiskrách a tramvaj scházela poslední metry k Modřanské Rokli s nonšalancí renesanční královny.Řidič Škody Favorit byl přes okénko doslova uchvácen. Když se auto v plné rychlosti odpíchlo od žlutočerného retardéru 'Pozor děti' a ve vzduchu udělalo vrut, myslel, že se mu točí hlava. Naneštěstí jediní lidé, kteří si ho všímali, byli právě ti z obrubníku autobusové zastávky. Když se všichni otřepali z nejhoršího a louže se opět stala louží, stáhli se kolem trosek jeho vozidla, ale ne proto, aby pomohli.Děda Klušák zastrčil packu za klopu a odcházel posprejovat tělocvičnu školy Angelovova, protože oslavný sbor paní profesorky Pouchnerové, který v tělocvičně obyčejně zkouší, má na "Pojďme děti za kulturou - Otevření dráhy" vyhrazenu ještě jednu vyučovací hodinu. Bylo to od čtvrtka na netu.Když trojka došlápla poslední baletní krůček, nebylo na nástupišti k hnutí. Bylo jasné, že vůz o kapacitě necelých dvou set míst pojme jen ty nejsilnější. V pohledu na majestátní eleganci vozidla, které jako první po třech měsících bylo schopno dopravit veřejnost do oblíbeného obchodního domu na Čechově čtvrti, se ozvalo několik vzdychů. Omdlelé slečinky však nikdo nesbíral, naopak si na ně jejich nejbližší stoupali, neboť každý hltal pohledem červenobílý vnitřek vozu.Heavymetalista Pavel Černý bezděčným pohybem rozbil lightmetalistovi Čestmíru Kolchozovi nos o tlačítko dveří. Pneumatické síly rozvířily pach nového plastu a dveře se otevřely. Zároveň vyjela plošinka pro invalidy, která přikryla povaleného Čestmíra Kolchoze.Za dveřmi stál revizor Otlacha, ale protože měl jen osm, a to divergentních zubů, všichni se ho báli."Vyzývám cestující s platným jízdním dokladem, aby nastoupili," zacvakal Otlacha.Andolína, která se dostala do první řady, protože ji měli všichni rádi, si načechrala věnec z čtvrtletních kupónů, ze záňadří vytáhla modré pouzdýrko, na plošině se otočila, triumfálně s ním zamávala davu a obešla revizora, aby si sedla na místo vyhrazené invalidům.Když dostala pěstí, zase vystoupila."Toto není platný jízdní doklad", řekl Otlacha a výhružně se podrbal řezákem za uchem.Pavel Černý měl svůj kupón nalisovaný v boxeru. Teď jej vytáhl a za prohlubeň od palce s ním mával revizorovi do obličeje."Toto také nebude platný jízdní doklad," pokračoval revizor neoblomně. "Má tu někdo jiný platný jízdní doklad?"
"Jaktože není?" roztáhla chřípí od ucha k uchu Andolína, "koupila jsem si devadesátidenní předevčírem!" Všichni okolostojící, malí i velcí, začali napřekot zvedat své tramvajenky nad hlavu a než Andolína Kolchozová stihla otevřít modré pouzdro, omylem ji vystrkali až na střechu vozu."Jediný platný doklad od 1.1., tedy ode dneška, je OpenCard, Karta Pražana!""To jsme ale nevěděli," vykřikl jeden muž z třetí řady jako jeden muž.Otlacha se na jeho kožený kabát zahleděl jako na pytel výkalů: "Dopravní podnik hlavního města Prahy zveřejnil tuto informaci v brožurách," naznačil loktem do konfet, "které byly volně k rozebrání na každé zastávce.""Může mi někdo říct, kde jsou ty brožury teď?" zeptal se Pavel a v rozrušení se zahryzl do krku souseda. Ale Pavlovi nikdo neodpověděl, protože ohniště se spálenými oharky brožur a chlupů se našlo až později."A kde ji máme koupit, ty moulo?" ječela žena ze špice trosek fafénu.Lidé si začínali uvědomovat vážnost situace. "My chceme OpenCard!" skandovalo několik desítek fotbalově založených mužů středního věku."OpenCard - " Otlacha gestem tišil, "byla do včerejšího dne dostupná naprosto kdekoli ze dvou obchodních center se sídlem pobočky Městké hromadné dopravy, a.s. To znamená na Čechově čtvrti a v Kobylisích."Pavel povolil čelist a začal si hledat otevírací dobu centra Čechova čtvrť na WAPovém portálu. Udělal to takhle: v hlavním menu mobilu rozkliknul sympatické a povědomé logo T-Zones a odklepl na 'Připojit'. WAPový portál fungoval vždycky bezvadně a Pavel věděl, že připojení na T-Zones je zdarma, stejně jako všechny odkazy s plusem. T-Mobilu ve všem důvěřoval. Nebylo ještě ani půl sedmé ráno, takže by mohl stihnout mít OpenCard před polednem..."Od dnešního dne zůstává otevřena jen výdejna v Kobylisích," Otlachovy sládly grimasy. Na takový počet černých pasažérů najednou ještě nikdy nehulákal: "OpenCard již všichni Pražané mají mít, vždyť je to jediný platný cestovní doklad, lidi zlatý!""To je konec, do Kobylis se nikdy pěšky nedostanu," sklonila se žena z fafénu k řidiči, kterému stála na hlavě, a měla slzy na krajíčku."Má někdo platný cestovní doklad?" Revizor stál jako jelen v Expecto patronum a rozcházející metalisti si chroptěli mezi sebou. Když se vmísili do davu na ulici a opustili prostor zastávky, vstala ze země vítězná skupina dvou set důchodců."My jsme delegace ZTP," ohlásil povýšeně nejméně pošlapaný z nich a vjel po plošině do vozu.Otlacha uctivě ustoupil do rohu dveří a pak se velkopansky otočil ven: "Vám ostatím bych doporučil tarif Tramvaj, tarif Jezdím denně či některou z našich kreditových sazeb.""Dobrý den, " přerušil ho letušácký hlas z reproduktorů u stropu. "Děkujeme, že jste si k cestovní přepravě vybrali naši společnost. Věříme, že Vás po dobu cesty nebude nic vyrušovat - " Dveře se zavřely, plošinka se zadrhla, ale pak vtáhla Čestmíra do podvozku, odkud si zoufal, než se tramvaj rozjela. " - a doporučejeme Vám k navštívení internetové stránky naší společnosti www.dopr.cz či přímo portál naší společnosti mateřské www.dopr.de. Levně a bez zdí, náš Pražan jezdí!"Cyklus povídek Padající hvězdaVznikal v letech 2007 - 2011 ve stejnojmenném projektu Báry Lyčkové. Každý účastník měl jednou ročně napsat povídku s názvem Padjící hvězda. Samo, že jsme to všichni hrotili na Silvestra a kdo minul uzávěrku, poslal povídku až příště, přičemž Báře se rok vyhýbal.Zmar rodiny Kolchozů jsem psal těsně předtím, než byla OpenCard zavedena povinně. Tenkrát ještě existovala blahé paměti sto sedmnáctka, trojka nejezdila do Kobylis; co je Kaufland, stál kopec, já spravoval WAP a málokdo tušil, co se na OpenCard provalí.Jedeme na kečup (2007): "Co bych tak jako napsal? Ať už to jede."Zmar rodiny Kolchozů aneb OpenCard (2008): Právě čtete.Řítí se na mě cihla aneb koukám na ni dost natupo (2009): Výkřik nočního prosince.Padá moře (2010): "Je to s námi nahnuté, miláčku!"Kalendář (2011): Mayský kalendář a celosvětové šílenství. Vezměte si tužku na cestování časem a zakreslujte diagramy a šipky, abyste se neztratili v ději.Kráva i Zebra se flákají někde na cestě; ale můžete jim vyjít naproti; sto měsíců po své schůzce s první dívkou jsem se ponořil do deníků a namaloval vám Průvodce po svých některých zajímavých vztazích.
