Tak po pár letech jsem se rozhodl napsat zase něco do Nessie blogu. Byť to třeba nebude nikdo číst, za pár let si to rád přečtu já.
Hodně věcí se změnilo. Nessie je již 4letý dospělý pes. Už není to Žižkovské stěně, nýbrž Záběhlický ostřílený matador, kterého zde lidi zdraví na potkání. Dvakrát jsem se přestěhoval, vyměnil jsem práci, mám nové auto, vyměnil jsem kapelu a přidal jednu navíc. Vzal sem do ruky kytaru a odložil zábrany k anglickým textům. Napsal sem několik nových písní a básní ale většina z nich nespatřila světlo světa. Potkal jsem nové lidi a na některé staré jsem bohužel zapomněl. Nové přátelství a méně nepřátelství, nové obzory a nové starosti. Přečetl jsem nové knihy, naposlouchal spoustu nové muziky a viděl nové filmy. A to nejzásadnější, narodila se mi dcera.
Celý život je jedna velká nekonečná várka změn, jejichž důsledky ovlivňují náš charakter a vývoj naší osobnosti. Tak to alespoň cítím já. Každá byť sebemenší změna se zpětně jeví jako silný hnací motor pro nějakou vlastnost ať pozitivní či nějaký zlozvyk, kterou na sobě pozoruji. Mé názory se také formují v závislosti na změnách v mém životě. Někdy člověk obrací o 180 stupňů. Někdy o 90. Jsem zas o něco moudřejší a o něco blbější. O něco klidnější avšak s možností většího bláznovství. Mám na svět mnohem širší pohled. Jsem tolerantnější. Neřeším věcí od skořápky ale od jádra a to všechno bude mít v budoucnu za následek další změnu. Má se člověk na změny těšit nebo ne? Co se týče Nessie, její povaha se mění méně než ta má. Je možná trochu klidnější než bývala ale to neznamená že to neumí roztočit až lítají třísky. Nejen mě ale i jí přibyl člen do rodiny, za něhož cítí zodpovědnost a chránila by jí zuby drápy v případě nebezpečí. Na oplátku se jí dostávají různé kloboučky na hlavu, mašle do tlap a kolíčky na uši. Už se mnou ráno nesleduje zprávy neboť ani já je nesleduji. Raději v tichosti sedíme a Nessie mě pozoruje, jak piju kafe a snažím se rozkoukat se do nového dne. Ten dnešní vypadá slunně. Venku bude 35 a jsem
zvědav co nám nachystá. Snad se k psaní zas dostanu pravidelně, abych si vzpomínky a zážitky skrze svého psa zvěčnil.
Na závěr citát od Victora Huga
Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá.
