Přišel jsi s tím, že Bůh je mrtev. A zdá se, že jsi měl pravdu. Lidé Boha stvořili, aby jim pomáhal. Zažehli Ho v sobě, aby jim svítil. Místo toho je ovládl, tak Mu sloužili a báli se Ho. Svítil, ale i hořel a pálil. Nakonec se lidé vzbouřili a Boha v sobě uhasili. Nyní se dělí lidé na ty, které Bůh pálí, a na ty, kterým chybí. Všichni mají společné jedno - nedokáží si přiznat, že něco není v pořádku.
Tys to věděl, Zarathustro. Nechtěl jsi jen rozbít staré desky, chtěl jsi popsat nové. Nabídl jsi lidem něco, k čemu by mohli vzhlížet. Namísto Boha nabídl jsi jim Nadčlověka.
Co sis vlastně myslel? Když si lidé stvořili Boha, chtěli se Mu vyrovnat. Jenže Bohem se stát nedokázali, i když mnozí se o to pokoušeli. Když jsi jim dal Nadčlověka, zajásali. Stát se Nadčlověkem, to pro ně byla hračka. Stačilo málo - jen najít nějaké podlidi. Chtěl jsi jim dát cíl a oni to pochopili jako důvod k vraždění. Ke genocidě. Víš, Zarathustro, tvůj Nadčlověk už je také mrtev. Dalo to práci, ale podařilo se ho zabít a udělat z něj tabu. Boha lidé svrhli za to, že je ovládal, Nadčlověka uvěznili za to, že jimi pohrdal.
Staré Mojžíšovy desky jsou rozbité. Blud dobra a zla, který na nich byl vyrytý, byl nahrazen Babylónem polopravd, vypěstovaných na hnojišti našich přání. Tyto polopravdy rodí trpké ovoce, proto je i náš život trpký. Tvoje desky, hlásající Nadčlověka, jsou zakopané na hřbitově myšlenek lícem dolů. Nové desky už nikdo nevytesá, myšlenek je příliš mnoho a recyklují se stejně jako papír, který pokrývají. Co by mohlo nahradit zapuzeného Boha? Kolektivismus, který ubíjí individualitu? Humanismus neoslovující masy, zůstávající hrou salonních intelektuálů? Elitářství rozdělující lidi? Bůh konzumu, který vyčerpává, ale nenaplňuje?
Snad odvěká Touha po vědění, zahrnující Naději na prozření, by mohla zastoupit Touhu po spasiteli a Naději na věčnost. Co myslíš, Zarathustro?
