Lidstvo vyhrálo jeden boj s přírodou - díky medicíně pokořilo zákon přírody, podle kterého silní přežívají a slabí a nemocní hynou. Velký úspěch, který se ale může v budoucnu změnit v pověstné vítězství Pyrrhy.
Co nám vlastně hrozí? Přežívání jedinců s genetickou vadou má za důsledek šíření této vady populací. Náš genetický kód se díky tomu zhoršuje, místo aby se přirozeným výběrem zkvalitňoval. Ukažme si to na příkladu krátkozrakosti. V přírodě by byl silně krátkozraký jedinec velmi rychle sežrán někým, kdo vidí líp, případně by sám umřel hlady, protože by nenašel nic k snědku. Díky medicíně dostane brýle nebo dokonce čočky, nebo je operován, a problém se zrakem je vyřešen. Může v klidu zplodit houf malých krátkozrakých potomků.
Krátkozrakost je ovšem jen jeden příklad. Genetických vad jsou tisíce a některé z nich jsou naprosto fatální. Medicína si zachraňováním takto postižených lidí kromě plnění primárních cílů humanity vytváří také generace pacientů, odkázaných stále více na zdravotní péči.
Osobně si na tento sideefekt moderní medicíny nestěžuji. Uznávám, že můj genetický kód není žádný zázrak a že přirozeným výběrem bych nejspíš nebyl vybrán k přežití. Já osobně medicíně blahořečím. Z pohledu celého lidstva ovšem vnímám evidentní problém. Lidstvo zásluhou medicíny kriplovatí.
Netuším, jak moc je tento problém závažný, respektive jak rychle se projeví. Možná bude trvat stovky let, než nás genetické vady, šířící se díky medicínskému pokroku, doženou. A možná se bude jednat o jednu nebo dvě generace. Uvědomme si, že medicína se stále rozvíjí a umožňuje přežít a rozmnožovat se stále více vadným jedincům. A že opětovné přirozené vyčistění genofondu od genetických vad si nikdo nepřeje - obnovit přirozený výběr znamená nechat umřít bez pomoci obrovské množství lidí. Přirozený výběr je věc nesmírně krutá. Pokud ovšem necháme dojít věci příliš daleko, náklady na léčení pacientů s genetickými vadami mohou překročit únosnou mez pak by mohlo dojít k velmi nehumánním situacím.
V optimálním případě nás zachrání genetické inženýrství. Chápu, že vůči genovým manipulacím je v široké veřejnosti určitý odpor. Ten ale rychle pomine ve chvíli, kdy nám vědci nabídnou záruku zdravých dětí. Který rodič by nechtěl, aby jeho děti byly zdravé?
Aby mělo genetické inženýrství větší šance uspět, je potřeba, aby bylo pozitivně vnímáno veřejností jako šance na léčbu miliónů lidí, nikoli jako samoúčelný nebezpečný hazard šílených vědců. Rychlejšímu rozvoji oboru brání mnoho předsudků, a to nejen náboženských.
Pokud genetické inženýrství selže a nebude schopné nabídnout řešení, zbude jediná ochrana lidského genofondu - eugenika. Ve smyslu administrativních opatření na vylepšení genofondu. Pokud to postavíme do protikladu přirozenému výběru, můžeme říct, že se jedná o "nepřirozený výběr".
Tato myšlenka je poměrně stará. Počátky vystopujeme už u Platóna, který ve spisu Ústava při konstrukci ideální společnosti rozvíjí myšlenku získání nejlepších potomků od nejlepších mužů a žen. Rozvoj těchto myšlenek nastal po zveřejnění Darwinových evolučních teorií, které byly v zápětí podpořeny položením základů genetiky. Desítky let se pak vedla debata o možnostech a potřebě regulací v zájmu zkvalitnění populace. Pak ovšem přišel nacismus a tyto myšlenky byly brutálně zneužity k vyvraždění miliónů lidí. Od té doby je eugenika chápána jako něco apriori špatného a kdo se o ní zmíní, dočká se obvinění z nacismu, genocidy a podobných zločinů.
Zkusme se podívat, jestli vše co se dá nazvat eugenikou je opravdu automaticky zavrženíhodné.
Nebudu se příliš zabývat těmi opravdu choromyslnými nápady ohledně vyvražďování geneticky méně kvalitních jedinců. Další totalitní praktiky, které by se daly pod eugeniku schovat, jsou nucená sterilizace, povinné genetické testy nebo posuzování lidí podle genetické kvality, jak varuje film Gattaca.
Pokud se chceme vyhnout jakýmkoli obviněním z nelidskosti, je nutné se vyhnout nejen jakémukoli násilí, ale i příkazům nebo zákazům. Co nám tedy zbývá? Informování a pozitivní motivace.
Informování - v zájmu zlepšení kvality genofondu by měla být prováděna kampaň objasňující podstatu genetických chorob a jejich šíření. Měla by být zdarma dostupná vyšetření genetického kódu pro zájemce, kteří plánují děti. Více informací o genetice a genetických chorobách by měli dostat žáci v rámci povinné školní docházky. Genetika sice již není v našich školách považována za buržoazní pavědu jako v dobách Lysenka, nicméně stále působí jako neškodná zábava s křížením hrachu.
Pozitivní motivace - společnost by měla motivovat lidi k odpovědnému chování. To platí obecně a v oblasti genetických chorob zvlášť. Je samozřejmě na zvážení, jakou míru a jakou formu pozitivní motivace použít. Například systém rodičovských dávek by mohl zvýhodňovat rodiče, kteří před početím absolvovali genetické testy a byli seznámeni se všemi genetickými riziky. Toto opatření by neznamenalo nic o zvýhodňování geneticky lepších jedinců, umožnilo by ale odpovědnější rozhodování rodičů s plnou informovaností. Zároveň by opatření zvýhodňovalo plánované rodičovství, což by mělo pozitivní dopad na rodinu a na výchovu dětí. Silnější opatření, které se už může zdát poněkud kontroverzní, by navíc na základě výsledků genetických testů rodičů před početím zaručovalo rodičům bez vážných genetických poruch pro dítě výhodnější zdravotní pojistku. Bez ohledu na to, jaké genetické vlastnosti by pak opravdu dítě zdědilo.
Princip pozitivních motivací k vylepšování genetického fondu zajímavě rozvinul R.A.Heinlein v románu Metuzalemovy děti. Soukromá nadace bohatého mecenáše zde po staletí vybírá lidi s předpoklady k dlouhověkosti (podmínka dlouhého života jejich rodičů a prarodičů) a platí jim za plození dětí. Výsledkem je prodloužení života těchto lidí na dvojnásobek, což je nutí skrývat svoji dlouhověkost před lidmi, kteří mají tendenci likvidovat cokoli, co příliš vybočuje z normálu.
Chápu, že podobné úvahy spoustě lidí můžou připadat kacířské. Vždyť si přece jsme všichni rovni, ne? Já se obávám, že nejsme. Žijeme v sociální společnosti, kde někteří doplácejí na jiné. Neříkám, že to není správně, jsou lidé, kteří se nedokáží o sebe postarat a jsou lidé, kteří jim mohou pomoci. Nikdy předem nevíme, kdo bude pomoc potřebovat. Ten který dnes pomáhá může už zítra potřebovat pomoc. Ale tady nastává situace, kdy předem víme, že plánované dítě bude odkázáno na pomoc společnosti. Celoživotně. Nemáme právo budoucím rodičům dítě zakázat. Ale měli bychom jim určitě říct, že jejich dítě bude nemocné a jeho děti budou nemocné. Že bude odkázané na jejich péči i na péči společnosti. Že ta péče bude drahá a že pokud se pro takové dítě rozhodnou, budou muset nést podstatnou část nákladů. Společnost nemůže mít zájem podporovat plození potomstva, které nemá budoucnost. Naopak musí více podporovat plození dětí zdravých. Protože budoucnost společnosti je v jejích dětech.
---------------------------------------------------------------
Zajímavé odkazy:
Geneticky podmíněné choroby
Klinická genetika
Geneticky podmíněné choroby
