Uprchlická krize je zkouškou našeho chápání

Pohledy na uprchlickou krizi se u všech liší. Rád bych Vám nabídl můj pohled, pohled studenta střední školy, vášnivého čtenáře politických článků a někoho, kdo je ve všech názorech trochu jiný než ostatní. 

Každý den o tom čteme na internetu nebo v novinách, každý den o tom slyšíme reportáž v televizi a každý den u většiny evropanů roste nenávist vůči Islámu. Propaganda a psychická válka teroristické organizace Islámský stát se ukázala jako, bohužel pro nás, úspěšná - znevýhodnit všechny muslimy, donutit je našim chováním k radikalizaci a tím zapříčinit obrovský souboj mezi Islámem a Evropou. 

Uprchlická krize je, jak ji dnes známe, pro nás Evropy zcela ojedinělá a vyžaduje okamžitou reakci nejen Evropy, ale také zbytku světa. Lodě plující po Středozemním moři se stovkami cestujících jen ukazují bezmoc a beznaděj afrického kontinentu společně s Blízkým Východem. Války, nepříznivá ekonomická situace motivuje uprchlíky k té vizi, kterou my třeba nazýváme "Americkým snem" - krásný dům, luxusní auto a spokojená manželka. Uprchlíci mají také sen, jen ho nenazývají snem Americkým, ale Evropským. Chtějí bezpečí pro sebe a svou rodinu. Není náhodou, že drtivá většina všech uprchlíků vynaloží veškeré své finance právě na nelegální cestu do Evropy, které končí v rukách převaděčů a tzv. obchodníků s uprchlíky. Vynaloží tedy veškeré své našetřené prostředky pro to, aby si mohli splnit svůj "Evropský sen", který skončí nejčastěji ve Švédsku či Německu. 

Neměli bychom zapomínat, že v otázce uprchlické krize se neptáme na to, v co daní lidé věří. Pokud si vykládáme demokracii jako svobodu projevu, názoru, tradic a náboženství, pak platí, že uprchlík, který získá azyl může věřit i v Islám. Proto bychom měli své xenofobní nálady a rasistické projevy umírnit, protože tím plníme přesně to, co islámští radikálové chtějí - bráníme muslimům v jejich víře, protože si špatně vykládáme Islám. Pokud se někdo zmíní o Islámu tak věřím, že drtivá většina z nás (také já jsem se stal obětí propagandy) začne ihned myslet na Islámský stát. A přesně toto radikálové chtějí. Stali jsme se tedy dokonalými obětmi této propagandy. A proto nechceme uprchlíky přijmout. A v tom děláme obrovskou chybu, protože tím nastartujeme agresivitu v těch, kterým jsou základní práva a svobody upírána. 

Ty uprchlíky, které sledujeme na televizních obrazovkách rozdělujeme na uprchlíky ekonomické a uprchlíky politické. Ti ekonomičtí jsou ve většině případů ti, kterým se nedostává nabídka práce tak dobře cenově ohodnocená, aby mohli uživit svou rodinu. Pokud jste někdy byli na dovolené v muslimské zemi, například v Egyptě, tak možná víte, že ti lidé, kteří se o nás starají v luxusních hotelech dostávají plat, za který živí celou rodinu. A také oni patří do určité vrstvy obyvatel, a to je ten paradox. Patří do té středně vyšší. Ta nejpočetnější skupina, která strádá dostává díky své práci tak malé peněžní ohodnocení, že  musí čtyřčlenná rodina vyjít s 1 americkým dolarem na den (!). To jsou čísla, která mnohé z nás staví před otázku - jak tak mohou vůbec žít? Nemohou. A proto prchají afričtí uprchlíci ze Senegalu, Pobřeží slonoviny, Nigérie, Somálska, Súdánu a Etiopie do Tripolisu, kde se naloďují na pašerácké lodě. 

S politickými uprchlíky bychom měli mít solidaritu nejvyšší. Na tohle téma debatuji s lidmi moc rád, protože se snažím do politických a názorových debat vnést emoce. A pro mě osobně má tato krize po emoční stránce velmi vysokou hodnotu solidarity. Představte si, že máte práci, důstojně žijete společně s vaší rodinou ve velkým městech a třeba se vám i podaří si postavit vlastní dům (o tomto příběhu jednoho z uprchlíků jsem asi před měsícem četl). Vlivem rychlého postupu radikálů a teroristů se tito lidé musejí vzdát toho, co považují za to jediné, co mají - musejí se vzdát domova. Musejí být těmi uprchlíky, kteří prchají ze země příčinou politické destabilizace a velmi vysokému nebezpečí do zemí bezpečných a zemí, kde se nemusejí bát o sebe a svou rodinu. Co by jste udělali vy, kdyby jste vedli takový život a najednou by jste museli uprchnout? Věřím, že velká část z nás by uprchla co nejrychleji a hledala místo, kde bude bezpečí. Ale kde? Libye? Sýrie? Egypt? Jemen? Afghánistán? Pákistán?. Na Blízkém východě nemáte moc na výběr a proto si tito lidé vybírají jako bezpečné místo Evropu. Při debatách na toto téma se vždy snažím lidem ukázat tu stránku, která je pro pochopení nejlepší - vcítění se do osob těch politických uprchlíků, kteří se v současné době nacházejí někde mezi Evropou a Středozemním mořem. Protože pokud se vcítíme do osudů těchto lidí, vneseme do této otázky emoce a tím se nám lépe tato krize zjeví jako krize lidí stejných jako my. 

A jaké je podle mě nejlepší řešení? Kvóty, které chtěla zavést Evropská unie jsou něco jako domácí úkol žáků, kteří dělají přes noc den před odevzdáním domácího úkolu. Je to rychlé a nepromyšlené řešení celé krize. Zárodek problému vznikal již řadu let - špatně nastavená imigrační a azylová politika celé Evropské unie zapříčinila, že se dnes potýkáme s takovými problémy jako je uprchlická krize. Ano, před pěti lety by bylo velmi těžké říct, že tu bude v dnešní době tak velký problém. Ale pokud víme, že tzv. arabská jara nejsou cestou k úspěchu, ale cestou k občanským a sektářským válkám tak musíme počítat s tak velkou krizí, kterou dnes nazýváme krizí uprchlickou. A tato krize se netýká pouze politiků a úředníků v evropském parlamentu. Týká se nás všech. 

Proto je nutné aby se imigrační a azylová politika změnila, aby byly kvóty, dle mého názoru nastaveny tak, aby uprchlíky chránily ale zároveň jim říkaly, že existují určitá pravidla, která musí všichni striktně dodržovat. Nebylo by lehké naučit uprchlíky pravidlům Evropy, ale je to pro mě osobně mnohem lepší řešení celé krize, než posílat lodě zpátky na břeh Tripolisu či Benghází. To by bylo totiž stejné, jako kdyby jste padající předmět stále zvedali. Předmět by totiž padal dál a dál. Skutečně není řešením "oddalování" problémů o několik set kilometrů zpátky. Ten problém, ti lidé a ta krize se k vám totiž bude vracet stále dál a dál. A nápor bude tak veliký, že ekonomické výdaje na ochranu "břehů Evropy" budou nepředstavitelně obrovské. 

Je skvělé sledovat, že vláda premiéra Sobotky "chce aktivně pomáhat v místě problému a podporovat pobřežní stráže v jejich snaze zabránit přílivu imigrantů do Evropy". Stojí za zváženou, zda není lepší zkoordinovat napříč zeměmi masivní nálety na strategické pozice teroristů a tím je brzdit v jejich postupu a brutalitě, kterou po celém světě šíří i v rámci propagandy a psychické války. 

Osobně se tedy nestavím ani k táboru těch, kteří chtějí imigranty přijmout ani k táboru těch, kteří imigranty přijmout nechtějí. Snažím se nalézt kompromis k této krizi, chránit evropskou a muslimskou kulturu a nezapomínat na to, že domov uprchlíků není a nebude Evropa, ale země jejich původu. Prioritou by tedy mělo být odstranění toho, proč vznikají ekonomičtí i političtí uprchlíci - protože věřím v to, že pokud tito lidé nebudou mít vážný důvod opustit svůj domov, neučiní tak. 

Nikdy nesmíme zapomenout, že bychom se chovali stejně. Šli bychom tam, kde bychom měli více peněz a kde bychom měli pocit bezpečí. Všichni bychom se tak chovali stejně, pokud bychom se nacházeli v severní Africe či Blízkém Východě. A právě proto musíme každý z nás přemýšlet nad tím, zda není tím problémem Islámský stát vyskytující se na Blízkém Východě či  řádění teroristických a sektářských "kruhů" v Africe společně s obrovskou korupcí a nestabilní ekonomickou politikou států v Africe. 

Nezapomínejme, na jakých principech je demokracie postavená.