Už dlouho nebyl společný dialog tak důležitý jako dnes

Svět se každý den mění. Působení islámských radikálů v Sýrii a Iráku, stále pokračující konflikt na Ukrajině, snaha o vojenský převrat v Turecku nebo výsledek referenda ve Velké Británii. Jak čelit těmto událostem? Společně. 

Možná to zní jako klišé, ale společný dialog neměl nikdy tak důležitou roli jako dnes. Čelíme hrozbám, které mohou ohrozit naši bezpečnost a svobodu. Takovým hrozbám bylo, je a bude vždy nejlepší čelit společně. I za cenu toho, že se nám někdy nelíbí rozhodnutí většiny. Pro zachování společnosti zkrátka musíme něco obětovat. 

Řeč je samozřejmě o Evropské unii. Společenství 28 zemí s celkovým počtem 507,7 miliónů obyvatel (zhruba 7% světové populace). Smlouvy, na kterých byly pilíře Evropské unie postaveny si dávají za cíl podporovat mír, svobodu a blahobyt obyvatel. Z tohoto hlediska je Evropská unie jedinečná. 

Z ekonomického hlediska je Evropská unie nejsilnější ekonomika světa. Je nejen lákavá pro obyčejné lidi, kteří sem přicházejí z jiných částí světa, ale i pro investory. Z hlediska bezpečnosti se jedná o nejbezpečnější část světa, která je bez válek dlouhá desetiletí. Právě projekt Evropské unie měl předejít vákám, které v našich nejtemnějších dějinách v Evropě panovaly. Investicí do budoucnosti je vzdělávání, které je v unii na vysoké úrovni. Podle některých i na nejvyšší. 

Při současných hrozbách, kterým čelíme, je fungující Evropská unie v zájmu nás všech. Ruská federace má již několik let zájem pomocí dezinformačních webů rozložit Evropskou unii zevnitř. Poštvat nás proti zlému Bruselu, zlým Spojeným státům a hlavně proti kanceléřce Merkelové. Přesto, že má Evropská unie své představitele (předseda Evropské komise J. C. Junkcer, předseda Evropské rady Donald Tusk, předseda Evropského parlamentu Martin Schulz) je kancléřka Angela Merkelová skutečnou evropskou ikonou, kterou všichni známe (ať už ji máme rádi nebo ne). Je proto zcela logické, proč je z Ruska velká poptávka po pádu německé kancléřky. Její diplomatická síla je velmi silná a proto bychom ji měli podporovat. 

Není to ovšem samotná kancelářka, která čelí nátlaku. Je to celá Evropská unie. Posledním významným krokem bylo zavedení sankcí vůču Rusku. Dokázali jsme tak, že se vnějších tlaků nebojíme. A taky to, že stojíme za Ukrajinou, demokraticky zvolenou vládou a demokraticky zvoleným prezidentem. Ten souboj o Ukrajinu stále vedeme. Ukrajina potřebuje podporu Evropské unie, zároveň však musí projít řadou reforem. 

Další zkouškou byla, je a nejspíš i bude uprchlická krize, která nerozděluje pouze Evropský parlament nebo evropské státníky, ale samotné strany v jednotlivých zemích Evropské unie. Vzhledem k vážnosti celé krize se to dá pochopit. Stále bychom si však měli uvědomovat, že je naše členství v Evropské unii skvělou příležitostí ke společnému dialogu a společnému řešení. Při tak obrovském náporu je celoevropské řešení jedinou variantou, jak předejít nepřehledné situaci na hranicích a jak spravedlivě pomoci těm, kteří prchají před terorem v Sýrii, Iráku nebo Afghánistánu. Tím posledním řešením, které Evropská unie udělala, byla dohoda s Tureckem. Mnohými kritizovaná dohoda se zdá být úspěšná. Nic to ovšem nemění na vážnosti krize a vzhledem k současné situaci v Turecku je pozornost namístě. 

Poslední zátřes, který Evropská unie bude ještě dlouho vstřebávat, je výsledek referenda ve Velké Británii. Výhra populistů, kteří britské voliče oklamali, překvapila nejen představitele Evropské unie, ale taky samotné Brity. Dlouhé roky trvající kampaň proti Evropské unii vedená Konzervativní stranou přispěla k tomu, jak celé referendum dopadlo. Nigel Farage už jen plnil to, co chtěl dlouhé roky - začít ničit Evropskou unii. Dostal příležitost a té se chopil. Na otázku, komu prospěje rozpad Evropské unie je pak snadné odpovědět. Je však důležité si uvědomit, že při současné náladě ve světě jsou podobná referenda nesmírně nebezpečná. A referendum v Británii nám to dokázalo. 

Bývalý mluvčí prezidenta Václava Klause a novinář Tomáš Klvana položil kandidátovi ODS do Senátu Františkovi Stárkovi Čuňasovi prostřednictvím Facebooku zajímavou otázku - co si myslí o výroku Václava Klaue ml., který vyzval k tomu, abychom "vypadli" z Evropské unie. Část odpovědi Františka Štárka Čuňase mě zarazila - kdyby byl Brit, hlasoval by pro Brexit, kdyby bylo referendum u nás, hlasoval by pro setrvání. Proč chtít Evropskou unii bez Velké Británie? Bez tradičního partnera? Proč chtít Evropskou unii slabší? Buď František Stárek Čuňas nepochopil skutečný význam Evropské unie, nebo si dělal legraci. Vždy je lepší měnit společenství lidi zevnitř. Třeba pomocí eurposlanců, kteří budou do Evropské unii zvoleni. Odejít ze společenství 28 zemí je přinejmenším riskantní. 

Na závěr se proto naskytuje otázka, jaký pro nás má členství v Evropské unii význam? Z ekonomického hlediska je to jedoduchá odpověď, protože čísla jsou čísla - za první pololetní jsme dostali od Evropské unii o 66,6 miliard korun víc, než jsme do společné evropské kasy poslali. Z hlediska politického je to již pro každého z nás složitější - někdo se může s politikou komise J. C. Junckera ztotožnit, někdo ne. V zahraniční politice by se však měli všichni demokratičtí politici shodnout - co nejtěsnější spolupráce se Spojenými státy a co největší obezřetnost u Číny a Ruska. V jednoduchosti je síla. A spojenectví je při dnešních výzvách nesmírně důležité. Nebojme se proto veřejně říkat, že podporujeme naše členství v Evropské unii. Je to nesmírně důležité spojenectví.