Nezájem o politické blamáže. V zimě se vzpomíná hezky na pláže. Drobné zážitky, kresby i koláže... :-)
Horalové
S Brňáky Petrem a Petrou jsme se seznámili na opuštěnější pláži, kdy díky našemu varování se vyhnuli černým bodlinkám mořské ježovky, s kterou se do té doby nesetkali! Řekové takový případný bodec v chodidle vždy vytahují hned přímo ve slané vodě. Nikdy venku na slunci, přidali jsme vyčtenou znalost. A z hovoru posléze vznikla domluva na další den - společného výletu autem z půjčovny.
Objeli jsme nějaké památky a městečka a po té namátkou odbočili do hor, objevit nějaké zapadlé vesničky mimo dosah turistického ruchu. Cesta nazdařbůh nás dovedla do dvou osad, s různými na sebe nalepenými stavbičkami, kde i omšelost díky ostrému slunci působila poeticky. Při průjezdu té druhé, v úzké části uličky, seděli u kraje domu tři dědoušci, s kalíšky zřejmě anýzové pálenky a s nohami do vozovky. Petr přizastavil, ale jeden z mužů pokývl, což zřejmě značilo, ať to projede, že oni k uhýbání nevidí důvod. Zrcátkem jsme téměř dřeli omítku protějšího domu a já si liboval, že střídání za volantem jsme si předem naplánovali až za vsí, při sjezdu do údolí!
Později dole jsme usoudili, že než si učinit dlouhou zajížďku, bude lepší zkusit znovu někde pohoří překonat. Před vrcholem ale neznačená cesta prudce odbočila a stále se zhoršovala. Uvažovali jsme o návratu, naštěstí se v dálce objevily domečky. Když tu náš automobil uvízl na kameni. Jet rychleji a popojet ještě kousíček, mohl poškodit nádrž, no dnes je to k usmívání. Řešení bylo překvapivě jednoduché, všichni jsme po úleku vystoupili z auta, které se odlehčením trochu zvedlo. Zbývalo mírně poupravit dráhu před koly a zatlačit… A snažit se nevnímat vzápětí míjený, něčí uražený a už rezavý, výfuk u cesty.
Jenže domečky... Byla to proklatě zas ves s oněmi sedícími pijáky ouza, teď již byli čtyři! Situace se opakovala, jen s tím rozdílem, že nohy měli teď na straně řidiče a já okénkem sledoval, že nemám v jednu chvíli manévrovací prostor snad ani šířky krabičky zápalek… Ženy průjezd opět proúpěly a Petr mně, celému zpocenému, sděloval: „Já je sledoval, ti šibalové to berou jako náramné povyražení!“
Máte radši kreslené či foto vtipy? A nepropásli jste "staré" příspěvky? :-)
