Zlaté české ručičky: vily profesorů

A také o paláci Rokoko, pokojích pro služku, cintorínu v Tatrách, pumě, Alfonsu Muchovi i herci Pavlu Landovském... 

Všechna zobrazená sídla se nachází v Havlíčkově Brodě, do roku 1945 zvaného Německým.

Vila Jana Svobody
Romantická stavba postavena r. 1907 pro opavského profesora Jana Svobodu podle projektu Prokopa Šupicha. Fasáda je poznamenána vlivem historismu, ale už i secesního pojetí. Jinak se veškerá zdobnost koncentruje hlavně na dekoraci oken. Na štítu v průčelí jsou iniciály majitele domu. Pod nimi okno s půlkruhovým klenutím.

Přízemí domu bylo rozvrženo jako dva samostatné byty. V patře byl umístěn předpokoj, kolem byly místnosti bytu, kuchyně, spíž, lázeň, dětský pokoj a obývací pokoj, ložnice a pokoj pro služku. Přízemí bylo rozvrženo stejně, jen místo koupelny byla druhá kuchyně. Později byla vila využívána jako Dům dětí a mládeže.

Vila Jana Šteflíčka
Vilu z r. 1912 od Prokopa Šupicha s prvky secese si nechal postavit Jan Šteflíček, ředitel brodského gymnázia, tři roky před svým odchodem do penze. Důchodu ve vile si užil jen rok, zemřel v r. 1916. Majitelem se potom stal učitel z jeho gymnázia František Trojan.

Otakar Štáfl
V domku nahrazeným touto vilou se narodil 30. 12. 1884 malíř a ilustrátor Otakar Štáfl, v těsné blízkosti stojí tzv. Štáflova bašta. Ta je jedinou dochovanou válcovou hradební věží okruhu městského opevnění z r. 1310.
V baště jsou instalovány Štáflovy plastické obrazy ze života Karla Havlíčka. 

O. Štáfl inicioval i vznik Symbolického cintorína v Tatrách. Jeho otec Josef byl řezbář, který vyřezal i "brodskou smrt", kostlivce Hnáta do průčelí Staré radnice. Malíř zahynul i s manželkou 14. 2. 1945, kdy byl americkým náletem jeho pražský ateliér zasažen. Vedle bašty je maketa bomby a pomník čtyř školáků, kteří zde zahynuli 15. 11. 1944, po nouzovém odhozu pum spojeneckého bombardéru.

Vila Josefa Racka
Vilu řediteli měšťanských škol Josefu Rackovi (*1851 +1938) postavil v částečně historizujícím a secesním stylu r. 1910 Prokop Šupich. Specializací J. Racka byl zpěv.
„Vděčně vzpomínám ředitele Racka a jeho hudební činnosti na ústavě,“ napsal r. 1935 dřívější gymnaziální student a tehdy již významný hudební skladatel Jaroslav Křička.

Vchod do horního patra je v úrovni ulice, což klame a budí zdání přízemní vily. Tuto horní část obýval sám profesor s rodinou a přízemí mělo samostatný vchod, kde bydlel domovník a služebnictvo. Obě patra byla propojena schodištěm. V letech 1907-11 probíhalo pojmenování ulic ve městě a zde se počítalo s názvem Na Karlově. Název se neujal, ale zachoval se jako plastický nápis na Z straně vily.

V novodobé historii dům dlouhodobě vlastnil a citlivě renovoval stomatolog MUDr. L. Jirgl, ke kterému jezdil v Brodě narozený herec Pavel Landovský.

Šupichova vila
Vilu pro svoji rodinu postavil v novorenesančním stylu ing. Josef Šupich v r. 1881. Budova působila dojmem antického chrámu se sgrafity v podobě stavebnických pomůcek a nápisu VITA AD ARTEM – ARTE AD VITAM (žij pro umění a umění ti zajistí život věčný). Po požáru 6. června 2021 je budova v havarijním stavu. Ve vile rodů Šupichů z r. 1909 od Prokopa Šupicha se nyní nachází Dopravní inspektorát Policie ČR.
Josef Šupich
Josef Šupich (*1842 +1923) byl český architekt a stavitel, který se podílel na výstavbě Národního divadla, žák vynikajícího architekta Josefa Zítka. Vypracoval celou řadu novorenesančních a novogotických staveb na území Čech, především pak v Německém Brodě (např. v r. 1890 novorenesanční Rubešovu školu, pojmenovanou po humoristovi a satirikovi). Občanům Brodu věnoval i atypický dřevěný pavilon.
Prokop Šupich
Od r. 1910 převzal řízení rodinné firmy syn Prokop (*1870  +1947), též talentovaný architekt a stavitel, žák významného secesního architekta Otto Wagnera. Návštěvníci brodského náměstí nepřehlédnou jeho průčelí novobarokní radnice. Zemřel krátce před tím, než firma Šupichů s 80letou tradicí byla komunisty znárodněna...
Josef Šupich ml.
Mladší syn Josef (*1872  +1948) byl prominentní advokát a pražský radní, mj. i blízký přítel Alfonse Muchy. V letech 1912-6 nechal na Václavském náměstí vystavět Šupichovy domy, známé dnes spíš pod názvem palác Rokoko. Za tento kubistický skvost vděčíme tomu, že práci svěřil dalšímu brodskému rodákovi Emilu Králíčkovi. Josef v protektorátu advokátskou praxi zavřel, aby nemusel být v kontaktu s Němci a obnovil ji po válce. Zemřel začátkem r. 1948, kdy komunistický převrat přispěl k selhání jeho srdce. Palác Rokoko pod správou „národního majetku“ pak byl devastovaný, zpět svou dávnou krásu má od. r. 2005 díky Šupichovým potomkům.

Vila Ignatze Stefanka
Hodnotná neorenesanční, zřejmě nejkrásnější vila postavena Josefem Šupichem v letech 1894-5 pro vídeňského klenotníka Ignatze Stefanka.
Za hlavním vstupem v hale se nachází nika, bohatě zdobená štukem, v níž byla původně socha, dále zde dominuje dvouramenné schodiště vedoucí do patra. V něm byly dva velké pokoje, prostorná jídelna se vstupem na arkádovou lodžii, nezvykle velká ložnice se zimní zahradou, salonem pro návštěvy a dále pak s prostornou halou, kuchyní, pokojem pro služky, velkou koupelnou a technickými místnostmi. Dispozice přízemí byla velmi obdobná a okolí domu působivě dokrášlovala rozsáhlá zahrada. Počátkem padesátých let bylo do vily umístěno dětské ambulatorium, později zvláštní a praktická škola.