Nepromyšlené veto pana prezidenta

Je potěšující, že Václav Klaus nepoužívá své právo veta přespříliš často, předpisy z dílny ministerstva životního prostředí však na tento ústavní nástroj mají "štěstí". Naposledy musela Poslanecká sněmovna přehlasovat prezidenta u zákona, kterým se zavádí do praxe evropské nařízení o nakládání s chemickými látkami. Nyní prezident odmítl podepsat jednoduchou novelu, která v souladu s evropskou směrnicí umožní, aby soud mohl přezkoumávat legálnost procesu posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA).

O co ve velmi stručné novele zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jde? Nově by měli mít možnost účastníci procesu EIA možnost napadnout jeho nelegálnost žalobou. Děje se tak vůči finálnímu povolovacímu rozhodnutí (EIA není samostatným správním řízením) a žaloba nemá odkladný účinek.

Prezidentovo odůvodnění vrácení zákona zpět Parlamentu obsahuje má několik bodů a je myslím užitečné se k nim vyjádřit:

- novela stojí proti zájmům většiny občanů a nepřinese zvýšení kvality ochrany životního prostředí. Myslím si, že zájmem většiny občanů rozhodně není, aby se u nás realizovaly projekty přesto, že při jejich schvalování nebyl dodržen zákon. Naopak přezkum nezávislým orgánem, který evropská směrnice ukládá, může ve svém důsledku ochranu životního prostředí zkvalitnit.

- jde o průlom do správního soudnictví, zatímco dosud lze žalovat pouze nezákonnost procesu EIA, podle novely bude možné žalovat rozhodnutí samotné.  Novela v žádném případě nezakládá možnost žalovat výsledek samotného procesu EIA; i nadále bude možné u soudu napadnout výhradně povolující rozhodnutí.  Dnes nemůže žalobu podat nikdo, kdo není účastníkem povolovacího řízení. Podle novely se okruh žalujících rozšíří na ty, kteří se aktivním způsobemv účastnili řízení EIA, a to z důvodu, aby mohla být právě zákonnost procesu EIA přezkoumána. Určitým průlomem do správního soudnictví je automatické odmítnutí odkladného účinku žaloby, což byla při projednávání návrhu ve vládě výslovná podmínka hospodářských resortů, aby soudní řízení nemohlo investiční proces nijak prodlužovat.

- nyní se budou moci  k soudu obrátit i jiné osoby, které nejsou účastníky řízení, s jakoukoliv námitkou, což může vést až k zastavení stavby samotné. Žalobní legitimaci budou skutečně mít i občanská sdružení, která se aktivně účastnila procesu EIA, nejsou však účastníky následných povolovacích řízení. Dlužno dodat, že takových případů bude minimum, neboť již nyní jsou občanská sdružení účastníky většiny návazných řízení. Uznatelné námitky budou pouze takové, které namítají nedodržení procesních požadavků posouzení vlivů na životní prostředí. Pokud soud uzná, že rozhodnutí o stavbě bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, může skutečně dojít až k zastavení realizace stavby; jinak by koneckonců žádný soudní přezkum neměl smysl.

- v českém právu mají iniciativy nadstandardní právo účastenství v územním a stavebním řízení, včetně podávání soudních žalob. Bohužel ani zde není argumentace férová. Pro přístup k soudní ochraně je rozhodující, že podle českého práva může podat žalobu pouze účastník správního řízení (tj. v těchto případech územního, stavebního apod.). Novela proto pouze – přesně v souladu se směrnicí – garantuje vymezeným subjektům právo podat žalobu u soudu. Jiným řešením by bylo stanovit, že tyto subjekty budou vždy účastníky daného správního řízení (a následně budou mít přístup k soudu); vláda se však obávala, že takové řešení by značně rozšířilo množství účastníků správního řízení, a proto ve svém návrhu šla cestou založení tzv. zvláštní žalobní legitimace pro občanská sdružení.

- prodloužení platnosti stanoviska ze 2 na 5 let prodlouží investiční proces. Tato připomínka je pro mne nejzáhadnější. Smyslem novely, která jednoznačně vychází vstříc investorům v tom, že stanovisko EIA platí 5 let místo dosavadních dvou. V praxi tedy nebude třeba po dvou letech obnovovat stanovisko EIA, pokud do té doby nebylo vydáno povolení. Prezidentské veto tuto vstřícnost novely k potřebám investorů ohrozilo.

- nestandardní a časově nedostatečný způsob projednávání. Věcné řešení bylo dohodnuto napříč politickým spektrem. První vládní návrh byl Sněmovně předložen již v září 2008, v únoru 2009 jej Sněmovna zamítla z čistě politických důvodů - ihned poté, co vyslovila souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy. Identický návrh pak předložilo průřezově vedení Výboru pro životní prostředí, před tehdy plánovanými předčasnými volbami však nebyl projednatelný, proto vláda předložila návrh na zrychlené projednání (takových návrhů ovšem prošlo Sněmovnou na záříjové schůzi cca 10, panu prezidentovi vadil jen tento). S ohledem na uvedené i na stručnost novely lze mít za to, že poslanci věděli, o čem rozhodují.

Evropská komise počátkem října podala proti Česku žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, její projednávání bude trvat týdny až měsíce. Pokud Poslanecká sněmovna nepřehlasuje prezidentské veto, téměř s určitostí budeme odsouzeni. Mimo jiné to bude znamenat, že každý proces EIA provedený podle dnešního zákona bude napadnutelný pro svůj rozpor s evropským právem - u velkých dopravních staveb či energetických projektů se tak může stát, že bude muset být EIA prováděna znovu. Panu prezidentovi se tak možná podařilo kouzlo nechtěného...