TOP 09 – Mili fóliči, ja vam ubramborovala vyborny fólebni polevka

Když pejsek s kočičkou pekli dort, bylo to úplné nic proti tomu, jak pan Kalousek a pan Schwarzenberg vařili „dobry cešky polevka pro sfe fóliče“. Podívejme se jim pod pokličku. Když tito dva téměř zbídačili prostý lid, napadlo je, že by bylo na čase vše napraviti. Jelikož láska prochází žaludkem, rozhodli se uvařit výbornou bramborovou volební polévku pro chudé, aby si naklonili „sfe fóliče“. Bylo na čase. Někteří reptali, někteří rebelovali. Kníže je demokrat, velký lidumil a humanista, proto tyto kverulanty neposadil do šatlavy, ale rozhodl se je nasytit. Jak se mu to povedlo, posuďte sami.

Volební preference klesaly a klesaly. Kníže z toho bylo neklidné a nechalo svými dráby přivléci Kalouska na audienci. Očitý svědek popisuje, jak to probíhalo. Kníže se poškrábalo na hlavě a pravilo: „Já čist všekno fnófiny. Miroslav, kommen Sie her!“ Miroslav přiběhl, poklekl a políbil knížeti ruku. „Vstala meine kleine Miroslav, vstala a dobže sluchala. Ja cely noc nespala. Ja dumala a dumala. A nic nevydumala.“

„To já také ne milosti,“ servilně pravil Kalousek a čekal, že ho páníček podrbe jako obvykle za ušima. Ale kníže dnes nebylo dobře naloženo. „Meine Frau dycky šikala: cešky fólič, toprá fólič, kriplfólič pýt tapferfólič, moc rát měl cešky Rakušan. Ale ja to nemyslet. Cešky fólič Scheisse fólič .“ Kalousek, jako obvykle, nerozuměl ani zbla. Zachytil jen poslední větu. Protože mimo Vyvolených sleduje i seriál Kobra 11 v původním znění s titulky, pochopil, že to poslední byla nadávka. Jaká, to také nevěděl, ale jistě pořádně sprostá“.

„Milosti, pro lásku Boží, takto už nikdy nemluvte veřejně nebo potom už budeme úplně v háji.“ Chtěl říct něco ostřejšího, tomu by ale zase nerozuměl milostpán. Jazykové bariéry jsou někdy vysoké. „Musíme být pozitivní. Výrazně pozitivní. Musíme lidu ukázat, že naše srdce sice bije vpravo, ale je dost široké i pro chudinu.“  Kníže Kalouska švihl bičíkem. „Miroslav! Ruhe! Ty žvanit, jak v Parlament. Ty mluvila a ja nechapala ani slova. Skoro z toho usnula. Schnell! Schnell!“ 

„Milosti, je to prosté. Uvaříme polévku pro chudé voliče a tím jim zacpeme huby. S plnou hubou nebudou remcat a budou volit. Čí chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Kalousek je i sečtělý filosof a zná spoustu moudrých průpovídek. Někdy drobky svého intelektu nadělí i policajtům. Dál svou vizi rozvíjel: „Vařit se bude v mobilní polní kuchyni. Nad ní bude nápis: Zaplať Bůh. My to platit nebudeme. Kuchyň dodá ministerstvo obrany. Pořád tam máme své lidi, kuchyně bude půjčená zdarma. Kolem budou skákat starostové, kteří budou velebit vrchnost, která jim to povolila. Budou plnit dvojí roli. Jednak křoví, tj. budou předstírat hojnou účast voličské pakáže. Musí řvát až do ochraptění: Vivat TOP 09! Vivat kníže! A dovolí-li milost, tak by mohli řvát i Vivat Kalousek.“ Knížepán se zamračil. Kalousek pochopil. „Tak ne. Jasnost nedovolila. Vivat Kalousek se volat nebude.“ Jeho milost opět zjasnila svou laskavou tvář.  „Ale hlavně to budou roztleskávači, až Vaše jasnost promluví k té holotě“ pokračoval dál trochu zklamaný Miroslav.

Knížeti se ta myšlenka silně zalíbila. Stejně již dlouho záviděl Babišovi reklamu na kuřata. „Oni, Miroslav, jak to myslela? Oni myslela, že ja pšimo ubramborofala fyborna ceška polefka pro Swine chuďas? Še by ja pšimo važila? A co do ty polefka my dala?“

Kalouskovi se ulevilo. Knížecí chmury byly zcela rozpuštěny a Kalousek věděl, že dnešní noc nestráví v hladomorně, jak se občas stávalo, když jeho milost byla rozhněvaná. „To je jednoduché“, děl Kalousek. „Aby byla bramboračka chutná pro plebs, nesmí tam být nic z našeho volebního programu. On ho nikdo nečte, ale pro jistotu.“ Kníže sice netušil, že TOP 09 má nějaký program, ale kývl na to. To Kalouska povzbudilo. „Co tam naopak musí být, je pravý opak toho, co slibujeme. Třeba zvýšení daní. Jak to všem chutnalo! Voliči přímo řičeli ham-ham.“

„Bene, bene, meine kleine Miroslav.“  Kalousek se po takové pochvale rozjel naplno. „Problém může být s církevními restitucemi, se zvýšením DPH, s S-kartou a rozvratem sociálního systému, se zvětšeným zadlužením, s přidušením ekonomiky, s druhým pilířem sociální reformy, s letouny CASA, s kauzou Bátora, s výhrůžkami policistům, s rvačkami, které sice páchám ve svém volném čase, ale… atd., atd.“ O tom všem Kalousek moc dobře věděl, vždyť ničemu jinému se ve vládě nevěnoval.

„Co to on mluvila Junge Bursche! Ja o takova problem nikdy neslyšela! Nikdy! Mlčela Miroslav nebo šla hned do hladomorna. Achtung! Ruhe! Scheisse Junge Bursche!“

„Ne, milostpane, prosím ne!“ vyslechnete mě až do konce, žadonil Kalousek a celý se rozklepal. „Všechno svedeme na ODS. A když to voliči nezbaští, předhodíme jim Parkanovou, Hegera, Drábka a Šišku. My nic, to oni. A kdyby někdo protestoval, vymluvíme se na Klause. Řekneme, že to byla neviditelná ruka trhu, ta z Chile.“

A to se knížepánovi opět zalíbilo. „Poslouchala meine liebe Miroslav. Ty chytry jako žižala.“ Kalousek se blahem zapýřil. Knížete dobře zná, proto pochopil, že kníže mínilo hada, ne žížalu. Bál se ho ale opravit. Poslední rána bičíkem totiž ještě dost pálila.

„Ale ja požad nechapala z čeho mi polivka uvažit. Program ne, Vlasta ne, Drábek ne, Šišky ne, co mi do ty polivka vlastne strčit Miroslav? Zatím my mela jen ta brambora. Co dál? Ha! Co žikala? Hned odpovedela! Schnell!“

„Milosti, my tam nemůžeme dát ani ty brambory. Nejen že je jich málo a jsou drahé. Ale to hlavní je, že by to nebylo pravicové. Bylo by to nesystémové. Už jste viděl dát někomu něco opravdu zadarmo? My budeme vařit jen z vody! A když na to někdo přijde, řekneme mu, že jsme pro polévku měli všechno, ale ta neviditelná Klausova ruka a koaliční partneři vše čajzli. Proto voliči dostanou jen teplou vodu. Lid se nažere vody a kasa TOP 09 zůstane celá,“ parafrázoval Kalousek opět jedno ze svých nejoblíbenějších přísloví.

„Miroslav, pro dnešek ty zustala hlava na krku. Ty opravdu mazana. Jestli ty neskončit v šatlava, ja ti nekdy dala pulka kralovstvi a jedna dcera. “

„Ach, jak mu chutná, fóličovi, on je jistě už zdravy a může jít fólit. My všechno slibila, nic nedala. To chytry! Moc chytry! Alles Gutte!“ zasnil se kníže.

Bystrý čtenář si možná všimnul, že část textu je volně inspirována dílem Jaroslava Haška Švejk (konkrétně scéna, kdy baronka von Botzenheim šla navštívit Švejka do vojenské nemocnice), a povídkou Polévka pro chudé děti… Omlouvám se panu Jaroslavu Haškovi za ty parafráze. Být tu s námi, měl by spoustu námětů na své povídky, zvláště ty o politicích.

Pan Kalousek, jako křesťan, jistě bude znát citát z Bible „Po ovoci poznáte je“. Připomeňme si proto ovoce stromů Kalouskových, ať víme, jaký je pan Miroslav politický sadař. Na začátku světa bylo slovo, na začátku pana Kalouska byla strana KDU-ČSL. Bylo mu to málo. Proto se snažil vládnout i s komunisty. Míním tím jeho pokus sestavit vládu s ČSSD tolerovanou komunisty v roce 2006. Komunistický křesťan, to zde ještě nebylo. Ani v Bibli to není. Jistěže to nedělal pro své dobro, ale pro dobro této země. Že to nevyšlo, to muselo být dílem Satana. Pan Kalousek to ale nevzdal a křepce založil cosi s názvem TOP 09. Na to nabalil starosty, aby tato „polefka“ chutnala i prostému lidu. Aby získal „intelektuály“ geniálně vymyslel aristokratického maskota strany. To zabralo. Udělal se pro sebe, má něco vlastního. Malého, ale je to jeho. Tak dlouho, než Schwarzenberg odejde do důchodu. Takže zatím se hraje ochotnické divadélko „Kalousek for premier“.

S čím přijde po volební „nevýhře“, nedokáži odhadnout. Snad jen ironicky, v nadsázce. Když vyhrají Číňané, přestěhuje se pan Kalousek do Lučence, aby si mohl říkat Lu-čen-čan a bude tvrdit, že je Číňan a již od útlého mládí vždy hrál na čínskou strunu. 

Vyhrají-li muslimové, spatříme ho pádit do Strakovy akademie ve vlající burce. Cestou bude políčkovat všechny nemuslimy. Džihád a fatvu je nutno naplňovat. Nevím, jak se vyrovná s faktem, že muslimové odmítají alkohol. Kalousek Akbar.

Vyhrají-li Paroubkovi marťané, bude s nimi v téže Strakově akademii schvalovat zákony. Ambice má velké, možná to bude nejlepší ministr financí Mléčné dráhy. Ale i zde existuje jisté nebezpečí. Hrozí, že se mu zelená tykadélka při jeho vášnivých projevech zapletou do mikrofonu, odlepí se, a i marťané poznají, že pan Kalousek není pravý marťan, že podvedl i je. Potom by ho asi uneslo UFO a byl by zde konečně pokoj.

Ta tykadélka mu může půjčit pan Langer. Dostal je darem od „tykadlového řidiče Smetany“ z Olomouce. Pan Langer je po svém vykroužkování voliči již nikdy potřebovat nebude. Tak co by nepomohl koaličnímu partnerovi. A kdyby tykadélka někdo v Poslanecké sněmovně štípl, žádný problém. Elitní Kubice, elitní Bílek, elitní Lessy, elitní Červíček, elitní Skříčil (správná pětka) za pomoci švýcarské prokuratury pachatele za patnáct, dvacet let dopadnou a drakonicky potrestají.

Upozornění pro voliče ODS a TOP 09: tento odstavec a celý článek je nadsázka. Znovu opakuji pro ty pomalejší: je to nadsázka. A pro jejich skalní voliče (tzv. tvrdé jádro) ještě vysvětlení, co znamená slovo nadsázka „… takhle, nadsázka je, jako že něco je, a ono to není… takhle, je to prostě ptákovina… takhle, prostě to neřešte.“

Až někdy na náměstí potkáte tyto dva ctihodné muže, nenechte se napálit jejich bramboračkou bez brambor. Přeji dobrou chuť a ať vám není mdlo z té „fólebni polefky“.

POZN.

U věrohodného politika musí platit dvě zásady: 1) Presumpce viny. 2) Když zklamal jednou, v politice by měl okamžitě skončit. Proto si přečtěte, jak Schwarzenberg bojoval s korupcí. A až potom suďte.