Přísaha socialistické vlasti stále platí

Je to vážná věc, která mě dlouho trápila. Přísahal jsem věrnost socialismu. Svou přísahu jsem nemohl dodržovat, ale ani mě jí nikdo nechtěl zbavit. Nevěděl jsem si rady. Za socialismu to bylo snadné. Člověk se svěřil Sally v Mladém světě, ta mu poradila a byl klid na poctivou práci. Co ale dnes? Všude sám kapitalista, Sudety se rozšířily až do Přerova… Kdo poradí?

Přísaha stále platí

Nikdo. Řešení jsem musel objevit sám. A protože si myslím, že takto duševně postižených musí být logicky víc, rád se s nimi rozdělím o své zkušenosti. Snad tím někomu pomůžu nabýt původní duševní rovnováhy, o kterou přišel po listopadu 1989.

 Jak jsem psal, přísaha je smrtelně vážná věc. Musíte s ní žít až do konce života, nesmíte jí porušit. Jinak vás stihne přísný a krutý trest. Horší než potkal pachatele v Erbenově Kytici. Přísahu je nutno ctít za každou cenu. Uvedu historický příklad. Císař Zikmund, šelma ryšavá, získal tento nelichotivý název od Aloise Jiráska. Neprávem. Víte proč? Protože přísahu dodržel. A toto náš český písmák nerozdýchal.

Jde o skutečnou událost. Bylo to tak. Čeští stavové císaři Zikmundovi vyčítali, že jim cosi slíbil, ale slib nedodržel a zvýhodnil Němce. Na to jim Zikmund odpověděl větou, kterou by si každý český politik měl napsat na papírek a ten přilepit na zrcadlo. Aby při holení, mimo svého poctivého obličeje, zřel i poselství císaře. Ta odpověď stavům zněla: „Vám jsem slíbil, ale jim jsem přísahal.“ Pěkně se vykroutil a ještě neztratil tvář.Takže vidíte, přísaha není žádná sranda. Ta přebije i slib.

Ve spoustě civilizovaných zemí musí u soudního líčení každý účastník přísahat na Bibli. U nás ne. U nás se přísahalo socialistické vlasti. Já k tomu přišel, jak slepý k houslím. Musel jsem přísahat, když jsem sloužil vlasti na vojně. To, že jsem přísahu jen polohlasně zamumlal a že ji nikdo neslyšel, mě vůbec neomlouvá. Mohl bych lavírovat, jako můj soused křivák, slovy „Kde máte důkazy,“ protože vím, že svědci nejsou. Jenže tak snadné to není. Mé podvědomí se takovou obezličkou nenechá ošidit.

Bylo to hrozné. Celé noci jsem nespal. A když jsem usnul, za chvíli jsem se probudil zborcený studeným potem. Žralo mě svědomí. Připadal jsem si jako Laurel a Hardy v jedné staré grotesce. Ti byli vysazeni na pustém ostrově. Nevěděli, že druhá světová válka dávno skončila. Proto každé civilní letadlo sestřelili kulometem, vedle kterého byla ohromná hora prázdných konzerv, kterými se celou dobu živili. Já nevěděl, na koho mám střílet, abych ten socialismus bránil.

Na rozdíl od nich jsem však tušil, že socialismus skončil jen naoko. Naoko proto, jelikož ho skrytě prosazuje ODS i TOP 009. Co by chtěla prosadit ČSSD a KSČM a SPOZ se bojím i napsat. Reálný socialismus fuč, ale přísaha stále běží. Co s tím?

Jediné možné řešení, jak se přísahy zbavit, bylo jít přímo k hoře socialismu. Sehnal jsem si proto telefonní číslo na pevnou linku soudruha Jakeše. Ten odmítá kapitalistický mobil a stále používá spolehlivý produkt státního podniku Tesla, telefon s otočným ciferníkem. Vysvětlil jsem mu, o co mi jde a domluvil si schůzku.

Setkání se soudruhem Jakešem bylo nezapomenutelné. Roky sice přibyly, to ano, ale stále měl v očích onu pionýrskou jiskru jako za starých zlatých časů. A jeho rétorským schopnostem ani čas neubral na síle. Padl jsem před ním na kolena a začal lamentovat: „Pane,“ hned jsem se opravil „Soudruhu, cítím se sám jako kůl v plotě. Přísahal jsem věrnost socialismu a svou přísahu nemohu naplnit. A nemohu ji ani porušit. Už se s tím nedá žít. Potřebuji někoho, kdo by mě odčaroval a zbavil oné kletby.“

Překotně a zajíkavě jsem vyslovil ty věty a až poté jsem zvedl hlavu a podíval se do laskavé tváře soudruha Jakeše. A spatřil jsem záři a spatřil jsem světlo na konci tunelu. Soudruh Jakeš ke mně přistoupil blíž a vložil mi ruce na čelo. V tu chvíli jsem pocítil teplo, vibrace a nesmírnou vesmírnou energii, která do mého chřadnoucího těla proudila. Potoky a potůčky pozitivní energie se slévaly v jednu velkou řeku. A ta zatopila všechny ostrůvky negativní deviace v mé mysli. Zrychleně jsem dýchal, srdce mi prudce bilo a v mysli rezonovala jedna jediná myšlenka: stanu se komunistou.

Před očima se mi dělaly mžitky. A jako z velké dálky ke mně doléhal vemlouvavý hlas: „Soudruhu, hlavu vzhůru, tvé trápení dnes skončilo. Ve jménu Marxe, Engelse a Lenina tě zbavuji zlověstné kletby, přísahy socialismu. Vstaň a běž šířit rovnou komunismus kamkoliv tvá noha vstoupí. Kupředu levá! A pomni, že za svůj bídný život musíš alespoň jednou vykonat očistnou pouť do země zaslíbené. Čest práci a světu mír!“

Ta úleva byla obrovská. Cítil jsem, jak ze mě vše spadlo. Proto mi vůbec nevadilo, že soudruh Jakeš za tento očistný proces žádal od mé nečisté osoby 50 korun českých, nezdaněných. Prý má s vymítáním přísah velké režijní náklady. Takže jsem ani nevyžadoval paragon. Tak dobře mi bylo. Konečně jsem svobodný člověk a můžu naplno sloužit kapitalistické vlasti. Což, jak zjistíte z mých článků, poctivě dělám. Jen si dnes už sakra dobře rozmyslím, komu budu přísahat. Co když tu za chvíli bude Velká palestinská demokratická džamáhírije. Zbraně pro Prahu jsou již na cestě. Zase bych byl vázán další falešnou přísahou.

Po laskavém přijetí u soudruha proroka Jakeše jsem se stal jeho apoštolem, který dál šíří jeho myšlenky. Proto všem nevěřícím psům vysvětlím, co soudruh prorok mínil slovy „očistná pouť do země zaslíbené“. Každý pravověrný komunista by měl alespoň jednou v životě navštívit Mekku komunismu, tj. Kubu nebo Severní Koreu. Stejně jako to dělají muslimové, když putují do pravé Mekky. Rusko je dnes pasé. Tam sešli z pravé cesty. Místo Ďábla by čeští poutníci mohli kamenovat nějakého demokrata. Třeba pana Sládka nebo pana Okamuru. Pochopitelně jen symbolicky.

Skutečnými komunisty přitom nemyslím ty z KSČM, ale komunisty ze všech ostatních politických stran. Třeba takový pan Pilip vykonal v roce 2001 rituální pouť na Kubu. Byl omylem posazen za katr. Kubánci se lekli, že jim chce zreformovat jejich školství, stejně jako to udělal u nás, a tak ho zavřeli. Naštěstí se vše vysvětlilo, pana Pilipa šoupli po pár týdnech do letadla, a tak může dál politicky působit. Díkybohu.

Soudruh a prorok Jakeš musí být i léčitel. Takový dar má jeden z milionu. Vím, že má životospráva není úplně vyvážená. Domníval jsem se, že ono zmiňované chřadnutí těla i ducha je způsobeno také tím, že se živím jen cigaretami, kávou a rohlíky. Pravidelně je kradu v místním sudeťáckém Kauflandu, abych kapitalismus rozleptával tak nějak zevnitř.

Stačilo však jedno jediné vložení jeho rukou a ON mé tělo uzdravil a duše dosáhla nirvány. Důkazem je, že jsem ze stravy vynechal rohlíky a kupodivu jsem dokonce začal po setkání s prorokem Jakešem přibírat na váze. Opravdu, za těch investovaných padesát korun to stálo.