Ministerstvo spravedlnosti Banánové republiky

Správný název této instituce by měl znít Ministerstvo nespravedlnosti. Rád se podělím o osobní zkušenosti s tímto úřadem. Z větší míry jsou negativní. Jestli někdo hledá kratochvilné čtení, zde ho nenajde. Pokusím se vše zhustit, ale předem varuji, že článek je dlouhý.

Na úvod malé odbočení. Ten, kdo četl články na tomto blogu, si musel povšimnout jisté nevraživosti, kterou cítím zejména vůči ODS. V některých (ve všech) článcích proti ní útočím. Není to z toho důvodu, že jsem levičák. Proti pravicové politice nemám vůbec nic. Jaksi ji ale u ODS postrádám, kamsi se vypařila. Tuto stranu jsem dříve podporoval, sympatizoval s ní a volil ji. S tím je konec. Není to proto, že zvýšila nějakou sazbu daně, to by šlo zkousnout. Není to proto, že ODS je synonymem kmotrů. Ti jsou a budou v každé politické straně. Každý správný kmotr má své desatero a prvním bodem je, že musí mít želízka nejméně ve dvou ohních – ODS a ČSSD. Hnutí ANO to také čeká. I ti kmotři by šli vydýchat, kdyby ODS po každé ostudné kauze provedla radikální řez, očistu a jednoznačně se od nich distancovala. To se ale nedělo. Kauzy byly zametány pod koberec a bagatelizovány. Jednoduše řečeno, nebyla vidět opravdová snaha se očistit.

Hlavním důvodem mé animozity vůči ODS je ale to, že dopustila, aby se lidé jako Langer a Bílek zmocnili ministerstva vnitra a GIBS. Ono to zase tak dlouho není. To jim umožnilo dosadit jejich příznivce na klíčová místa Policie ČR a uplatňovat tam svůj vliv. Tento stav politické okupace trvá dodnes. Dodnes tam mají lidi, kteří jsou jim zavázáni. To není žádná konspirační teorie. Já netvrdím, že na každé policejní služebně sedí nějaký malý Langer nebo malý Bílek. Tomu by mohl věřit snad jen zastydlý motorkář, který spadnul z Babety a utrpěl úraz hlavy. Ti lidé tam prostě jsou. A stačí jich jen několik. Jelikož z různých důvodů toto sleduji, mohl bych uvést spoustu příkladů, kdy opravdoví policisté (žádní policajti) byli odvoláváni, kompromitováni, vyštváváni ze sboru, ničeni, dehonestováni z malicherných příčin, atd. Vše za jedním účelem – aby se některé ožehavé kauzy nevyšetřily.

Policista Kučera se postavil proti nadřízenému a systém ho sešrotoval. I o tom jsem psal. Řečnická otázka: Kolik takových Kučerů se znovu objeví? Ani jeden. Každý policista dostal varování, jak může skončit. Takže i když se jim spousta věcí nelíbí, raději z existenčních důvodů mlčí. Nechtějí skončit jako Kučera. Jiní od policie odcházejí. Proto tvrdím, že dokud Bílek (Langerova pátá kolona) a jeho parta nebudou z GIBS vypráskáni bičem, nebude to lepší.

Největší vinu za současný stav policie nese Langer (nastartoval rozvrat policie) a Nečas, který s Langerem propasíroval Bílka do GIBS. S nadsázkou řečeno: Když v ODS hodíte kamenem, trefíte lumpa nebo kmotra. Opravdu to berte s nadsázkou. Tolik na vysvětlení mého vřelého vztahu k této partaji.

Tentokrát se ale budu věnovat Ministerstvu spravedlnosti. I ono bylo dost dlouho pod kuratelou ministrů ODS a jejich otisk je tam znát dodnes. Tam to ovšem probíhalo mnohem skrytěji. Nejlépe se věci demonstrují na příkladu, proto ho uvedu.

Budu psát obecně. Není zde prostor. Například jen popis „skutkové podstaty“ by zabral několik stránek. Jména viníků uvádět nebudu. Někteří byli odsouzeni, takže možná použiji expresivní výraz lump nebo šmejd. To poslední, inspirováno filmovým dokumentem o prodejních akcích, se mi zamlouvá víc.

Když jsem ve svém okolí zjistil křiklavé porušování zákona, obrátil jsem se na právní kancelář a podal trestní oznámení. Vše z počátku probíhalo tak, jak mělo, jako v právním státě. Státní zastupitelství na věc mělo stejný právní názor jako advokátní kancelář. Proti lumpovi bylo zahájeno trestní řízení. Upozorňuji na jeden „detail“. Nejednalo se o pouhou fázi prověřování, ale přímo o trestní řízení. Je v tom veliký rozdíl. Vlastní „pílí“ se mi podařilo mimo jiné dokázat, že ten viník porušil svým jednáním dva zákony, které se navzájem vylučovaly. To znamená, že nebylo úniku. Buď by musel být obviněn a případně odsouzen za porušení jednoho nebo druhého. Bylo to jako kleště u Stalingradu. Cesta ven prostě neexistovala. Při právní konzultaci mi právník doporučil, že se mohu navíc obrátit na ministerstvo spravedlnosti a žádat o zahájení kárného řízení na základě tohoto zjištění. Do onoho trestního oznámení tyto další poznatky právník nezakomponoval. Měli jsme totiž pádnější argumenty. Toto bylo jako „bonus“ navíc.

Já jeho rady využil a obrátil se na tehdejšího ministra spravedlnosti Pospíšila (ODS). Ten nijak nereagoval. Měsíce se nic nedělo. Absolutní klid. Mezitím ale došlo ke dvěma událostem. Tou první bylo, že trestní řízení bylo na popud toho samého státního zástupce zastaveno. On prostě otočil o 180 stupňů. Nechápal jsem já, nechápal ani policejní vyšetřovatel. Očividně bylo vidět, jak je ten policista z takového vývoje zklamaný. Věnoval tomu spoustu času, důkazy tam byly, a přesto se to stoplo. Ten obrat státního zastupitelství je zvláštní. Většinou státní zástupce sveřepě trvá na svém návrhu, odvolává se, nechce připustit, že neměl pravdu, atd… Tou druhou zásadní událostí bylo, že padla Topolánkova vláda (2009). Zemi potom nějakou dobu řídil kabinet Jana Fischera. Pospíšil byl dočasně odejit. Ministryní spravedlnosti se stala JUDr. Daniela Kovářová.

I nelenil jsem a znovu se obrátil na ministerstvo, přímo na JUDr. Kovářovou. Jednou z pravomocí ministra spravedlnosti je možnost podávat kárné žaloby. A začaly se dít věci. Dostal jsem rozhodnutí, že paní ministryně podala na dotyčného lumpa kárnou žalobu. Ejhle, najednou to šlo. A dokonce velmi rychle. JUDr. Kovářová přitom dostala stejné podklady jako Pospíšil. Nepřidal jsem tam ani řádek. Znovu připomínám: Pospíšil předtím měsíce nehnul ani prstem. Házím kost konspirátorům. Byl to úmysl nebo pouhé lemplovství a lenost Pospíšila z ODS? Mimochodem, Pospíšil byl sdružením Šalamoun nelichotivě označován titulem „Capo di Tutti Capi“. Nakonec se trochu polepšil. Také otočil o 180 stupňů, ale pozitivním směrem. Třeba jmenování JUDr. Lenky Bradáčové a konec Rampuly. Tento obrat ho později nejspíš stál křeslo ministra. Všichni si pamatují jeho odvolání Nečasem Čistým. Zákeřně, ze dne na den. Jako u mafie a ne vládní strany.

Vracím se ke kárné žalobě. Klec spadla. Lumpa čekal nevyhnutelný rozsudek. Nešlo nijak vyklouznout. Nejvyšší správní soud většinou bývá „měkký“ (kolegiální), ale zde šlo o princip, o spravedlnost. Když trestní řízení bylo tak divně zastaveno, domníval jsem se, že šmejd bude potrestán jinou cestou.

Mýlil jsem se. Kdyby někteří naši šmejdi bojovali s Paulusem u Stalingradu, dokázali by vyklouznout i z dokonalého kotle. Tato story má dvě pointy. Jednu negativní druhou pozitivní. Nejvyšší správní soud řízení s naším šmejdem zastavil. Ne pro nedostatek důkazů. Smyčka byla nepřekonatelná. Soud řízení zastavil, jelikož ministerstvo spravedlnosti promeškalo termín, do kdy návrh musel být podán. Byly to pouhé tři dny. Kdyby týdny, kdyby měsíce… Znovu připomínám. Podklady byly precizní, stoprocentní, neprůstřelné, nezpochybnitelné. Vina jednoznačně prokázána. Rozsudek by musel padnout. Je jedno jaký, ale padl by. Ani Perry Mason by to nezachránil. 

Vina jistě nebude na straně JUDr. Kovářové. Když tomu věnovala tolik energie, proč by to mařila. Později jsem sice na paní Kovářovou četl i negativní reakce, ale v této souvislosti je to podružné. Měla snahu a konala. Mně pomohla. Ona a Pospíšil, to je „nebe a dudy“. Vina za promeškání bude na některém úředníkovi. A já se domnívám, že tam ta úřední myš sedí dodnes. Ona to bude spíš krysa, než myš. Česká vyčůranost opět zvítězila nad „pravdou a láskou“. Já tvrdím, že těch náhod je příliš. Dokonce mám podezření i na konkrétního krajského zástupce, který nejspíš intervenoval. Nedělal by to poprvé. Zákony jdou obcházet rozličně. Česká vychytralost je téměř nekonečná. Dokáže si poradit se vším.

Na konec tu druhou a lepší pointu. Na onoho šmejda stejně došlo. Tenkrát spravedlnosti unikl o vlásek a podfukem, ale stejně byl nakonec odsouzen. Schytal to z jiné strany, protože toho měl na triku mnohem víc. Takže na spravedlnost došlo, ale tak nějak divně. Mohu se pochopitelně obrátit na ministerstvo spravedlnosti s požadavkem na zjištění a potrestání toho „úředníka“, který to konkrétně zavinil. K čemu by mi to ale bylo? On to jen přibrzdil na přání někoho jiného. O toho „jiného“ mám zájem. Ne o šedou úřední myšku. Nicméně možná to udělám jako „přílepek“ k něčemu dalšímu, protože takoví lidé nemají na ministerstvu co pohledávat.

S ohledem na rozsah tohoto článku nemohu komentovat ještě roli exministra Blažka (ODS) a současné ministryně Benešové (ČSSD/SPOZ) na ministerstvu spravedlnosti. Tyto informace budou mnohem zajímavější, mnohem aktuálnější a „celostátního“ charakteru. A opět vlastní zkušenost. Takže tento článek bude mít pokračování. Na lepší časy se zatím neblýská. O lumpárnách by se mělo vědět, proto to publikuji.