Jak jsem se stal slavným spisovatelem

Titulek berte s nadsázkou. Je určen jen hrdobcům blogu iDNES, takové ozbrojené pěsti dělníků pisálků. Jsou předvojem nás všech. Jejich revírem je tento portál a jejich mínusy doprovázené smajlíky jsou zběsilé. Takové argumentaci se čelí nelehko.

Ale je s nimi alespoň legrace. 6 800 aktivních blogerů iDNES, to je armáda. Potom se nelze divit, že jejich struktura kopíruje složení celé společnosti.  Najdou se mezi nimi pilné tvořilky, mateřské typy ale i zapšklé dámy s rétorikou fanatického inkvizitora.  U mužů hrdobců převažují tlučhubové a netvořivci. Jejich smyslem života je blog a potom blog. Nic než blog! Je to jejich hobby. Tráví tam převážnou část svého života.

V mém předchozím článku: „Hrdobci a pokrytci blogu“ jsem psal o semknuté skupině žijící ve svém akvárku a hodnotící svět podle blogů na iDNES. Skutečnost je mnohem děsivější nebo komičtější. Záleží na úhlu pohledu. U toho akvárka bych měl ještě jednu alegorii. Existují vodní rostliny, kterým se říká kryptokoryny. Již z toho názvu jde hrůza. Ty v akvárku způsobí to, že postupně „otráví“ vodu a ostatní rostliny vyhubí. Nakonec v akváriu zůstane jen jeden druh – kryptokoryny.

Na první pohled by se zdálo, že iDNES je v takovém stavu. To je ale mylný dojem způsobený tím, že hrdobci-kryptokoryňáci (obojího pohlaví) jsou nejvíce vidět a slyšet. Je to ale pouze šum a pěna blogu. Existují tisíce autorů, kteří si hledí svého, píší, tvoří a s jejich dílky se setkávám i na jiných portálech. Je zvláštní, že kryptokoryňáka jsem tam nenalezl ani jednoho. A ještě více zarážející je to, že ani jednoho z tvůrčích lidí (opět obojího pohlaví) jsem nenalezl pod „odbornou“ diskuzí ve zmiňovaném článku.

Bloger, hrdobec-kryptokoryňák, občas i něco napíše. Existuje ovšem další početná skupina. Absolutně neproduktivní. Tou je kritik. Jeho vrcholem je kritik-profesionál. Kritik je člověk, který nic neumí, ničemu nerozumí, a tak mu nezbývá, než kritizovat jiné. Je to role nevděčná. Opravdoví spisovatelé, Čapek, Twain, Balzac nebo Dumas (našla by se spousta dalších) jimi opovrhovali. Což tyto „literární učence“ vždy ještě více rozběsnilo. Jsou to paraziti úspěšnějších lidí. Citovaná jména zná každý. Vzpomenete si na jméno nějakého známého kritika z té doby? Já tedy ne.

Poslední podmnožinou literárních odborníků je zběsilý mínusovač. To je zvlášť veselá kopa. Ten nepíše ani blogy, ale ani komentáře v diskuzi. Je to největší predátor, je na vrcholu potravinového řetězce. Jen smolí mínusy a smajlíky s obrácenou pusou. Do podoby nejpoužívanějšího emotikonu přizpůsobil i svůj obličej. Jde na to vědecky, podle jména. Obrany proti němu není. Má dokonalé mimikry, adaptoval se na prostředí blogů. Je maskován anonymitou. Identit můžete mít habaděj. Nelze než parafrázovat starý hit: „Lidi, třeste se, železný mínusovač chodí po lese.“

Bylo by vhodné uvést pár příkladů. Který ale vybrat, když hrdobci-kryptokoryňáci jsou tak hyperaktivní a rozmnožení. Možná dva, které mi utkvěly v paměti, protože je spojují dvě charakteristiky. Komičnost a posedlost.

Jedné paní stálo za to, aby můj poslední blog nevraživě komentovala asi od tří hodin odpoledne až do deseti večer, kdy jsem šel na kutě. Možná běsnila až do rána. Nevím. Byla žíravá jak kyselina sírová, žel na mé dotazy nebyla schopna odpovědět jinak, než lží a vytáčkou. Měla-li tak velkou péči o můj blog, nutí mě to k zamyšlení, co jí k tomu vedlo. Asi jím byla fascinována. Děkuji.

Kdo jiný normální by to vydržel, kdo normální by měl celé odpoledne v hlavě nějakého Navrátila? A vůbec. I já mám starost. Měli něco k večeři, když jen pořád plkala a klikala? Možná to byla večeře studená, třeba sardinky, co já vím. Ale nejspíš měla paní při vaření nasazené brýle s integrovaným blogem iDNES a mínusy udělovala vařečkou. To by vše vysvětlovalo a jednalo by se opravdu o efektivní a emancipovanou ženu.

Aby to bylo genderově vyrovnáno, druhým Tyranosaurem blogu byl jistý pán. Má podobnou diagnózu jak je uvedeno výše. Odpoledne, pln rozhořčeného hněvu mě šlehl řízným komentářem, že vše dělám proto, jelikož nemám žádné nápady. I on mě musel mít zbytek dne nasazeného v hlavě, protože se znovu zjevil v téměř předpůlnočním čase s hrůznou zprávou ve stylu: „a stejně nemáte nápady.“ A přihodilo se něco strašného. V psychologii se tomu říká „naplňující se věštba“. Zjednodušeně: když o něčem budete mluvit, stane se to.

A stalo se. Jeho fatální kletba mi z hlavy opravdu vyrazila i ty poslední zbytky nápadů, co tam byly. O rozum celý jsem přišel již dříve, při čtení některých komentářů. Ten šok byl hrozný, mé dvě mozkové buňky to nezvládly zpracovat. Jedna z toho i pošla. Teď mám v hlavě jen jednu mozkovou buňku a jedinou myšlenku. Je vůbec možné, že ji tam mám? Musím se poradit s hrdobci-kryptokoryňáky v diskuzi. Víc hlav víc ví. Tou poslední myšlenkou je, že se musím dát na charitu, abych napravil veškeré zlo, které jsem svými blogy napáchal.

Je veselé, že on má tolik nápadů, že ho za celý den nenapadlo nic jiného než večer opakovat svůj nápad s nápadem. Stálo ho to jistě mnoho přemýšlení. Nemůžeme ale vyloučit ani to, že to vzepjetí ducha bylo tak velké, že i jemu to vyrazilo všechny nápady z hlavy. Takže to, co mi napsal, byl poslední nápad jeho života. To jsou konce.

Podobných exotů by se našlo více. Těch nesmyslů, co se mi snažili podsouvat, byla spousta. Vyvracet je, byla by to práce na několik blogů. Nejvíc je štve, že si z nich utahuji, protože psaní mě zatím baví, ale nemám v něm sebemenší ambice. Proto si můžu dělat legraci nejen ze sebe, ale i z nich. Já nežiji svůj život od rána do večera na iDNES. Musí to bolet, když jsem některým rozšlapal jejich bábovičky.

Čtenost je důležitá, každý by ji chtěl mít co nejvyšší. Kdo tvrdí ne, je pokrytec. Ale nehoním se za ní za každou cenu. Stejně je zajímavé, že tentýž článek na iDNES, který má třeba 1000 čtenářů na jiném portálu, jich má dva až pět tisíc. Že by efekt akvárka? Nevím. Také na jiných portálech neexistuje žádný jurodivý klan hrdobců-kryptokoryňáků, profesionálních kritiků a zběsilých mínusovačů.

I z toho důvodu jsem na Googlu vytvořil kopii svého blogu pod výmluvným jménem Lampárna. Na odkaz není nutno klikat, je tam to samé co na iDNES. Není to tedy sebepropagace, ale důkaz snahy o nezávislost. Blog není šířen, je to zatím jen zásobník, aby všechny články byly pohromadě. Kdoví, jak to bude s iDNES v Babišových rukách. Někdo již z MF DNES prchl…

Ta nezávislost není až tak velký problém. Několik portálů mě samo kontaktovalo, takže nepotřebuji ani iDNES, ani tu Lampárnu. Mohu publikovat metodou „napíšu – nabídnu“ a nemusím číst nejapné hlody závistivců, případně neúspěšných pisálků. A věřte mi, že jsem si mohl i vybírat. Dokonce i odmítnout zájem ze strany portálu teprve připravovaného. Jednodušší je psát pro zavedené servery. Takže „práce“ by bylo až až. Proč bych tedy měl mít tendence zuby nehty se drát někde v iDNES? To nemá logiku. Já to nepotřebuji.

A jestliže některé články převzal i Neviditelný pes, asi to úplné slátaniny nebyly. Zajímavé je, že jsem různě narazil třeba na pana Polaneckého. Žádného z hnidopichů z iDNES jsem jinde nepotkal. A naopak, pana Polaneckého jsem recipročně nenašel pod nějakou slabomyslnou diskuzí. Někdo tvoří, jiný hodiny a hodiny mele nesmysly a mlátí prázdnou slámu. Kde na to berou čas? Těch normálních a rozumných je na iDNES naprostá většina. Jen nejsou vidět, protože netrpí exhibicionismem živeným nějakými mindráky.

Uvažoval jsem o nákupu rýpadla. Původně jsem ho chtěl používat jen proti některým politikům. Mohl bych tak rýpat mnohem efektivněji, ušetřilo by to spoustu namáhavé ruční práce. I v domácnosti takový stroj jistě najde uplatnění. Třeba by se to rýpadlo dalo využít i proti některým hrdobcům. Ale raději ne. Škoda času a energie. Stačí ti politici. Takže ho určitě koupím. Uvažuji o leasingu, ale levnější by bylo možná nějaké použité. Víte-li o vhodném a levném rýpadle, dejte mi prosím vědět.

_{Foto: sternberk.org}