Žijeme nyní v době nejtvrdších opatření. Děti nenavštěvují ani mateřské školy, obchodů je zavřeno víc než kdykoli předtím. V noci nemůžeme pobíhat venku a zapovězeno je nám i opustit okres, ve kterém žijeme.
V práci nás povinně testují.
My jsme ve fabrice byli testováni už před tímto nařízením. Naše firma na podobný rozkaz shůry nečekala, každých čtrnáct dní se nám šťourali v nosech, aby oddělili zrno od plev – tedy zdravé od nemocných. A že těch, kteří se následně byli nuceni uchýlit do karantény, málo nebylo! Některé provozy naší společnosti jsou v současnosti tak personálně zdecimované, že bylo nutno zrušit noční směny a pracuje se jen na ranních a odpoledních šichtách. Pro jistotu ve dvanáctihodinových směnách, takže dvě třetiny zaměstnanců fabriky padají doslova na hubu. To je, pokud se dělných zaměstnanců společnosti týče. Není bez zajímavosti, že přes veškeré „houmofisi“ procento pozitivních THP pracovníků bylo podstatně vyšší než procento dělníků. A to už dávno zrušili všechny nezbytné mítinky a brífinky, bez kterých byl předtím provoz společnosti zcela nemyslitelný.
Co mi vadí je fakt, že když se jeden z mých kolegů odmítl nechat v pondělí testovat, dostal okamžitě výpověď. Já se obávám, že v takovém případě nejde o hrubé porušení pracovní kázně – a že takový postup je prostě za hranou. Asi bych pochopil, kdyby takovému jedinci bylo vysvětleno, že je potenciální hrozbou a nechť si tedy zůstane doma – a nemusel by ani čerpat dovolenou (bojím se, že na tohle jí nemáme nikdo dost dlouhou), vzal bych to formou neplaceného volna. Ale vyhazov?
Krom toho, že jsem pravidelně testován, jsem také lustrován. Mám to štěstí, že bydlím v první vsi Ústeckého kraje (nikoli tedy přes hranice pouhého okresu, tady je to přes hranice kraje!), takže u nás vartují denně policisté a vojáci, namátkově zastavují projíždějící vozidla a jejich řidiče kontrolují.
Já to beru, pořádek musí bejt!
Zastavili mne v sobotu, když jsem jel do práce (po ranních směnách absolvujeme ještě i šestou, aby bedny s logem firmy a označením MADE IN GERMANY - vyrobené v krajině pod horou Říp - mohly odcestovat ke svým zákazníkům, za což jsem honorován cca třetinovou mzdou, než kterou by mi zaplatili v Německu…). Vyžádali si občanský a řidičský průkaz, o potvrzení zaměstnavatele nestáli. „Vy tady bydlíte,“ říkají, „to se uvidíme častěji.“
Samozřejmě…
Zastavili mne včera ráno, když jsem jel koupit do místního obchodu (mám to z baráku víc jak kilometr, takže jezdím vozem…) čerstvé rohlíky k snídani. A zastavili mne znovu ještě pár hodin poté, kdy jsem odjížděl na odpolední směnu. Tatáž parta! Lezu z auta, cpu si na obličej respirátor třídy FFP 2 a chechtají se mi oči. Nenadávám, směju se! „Co vás tak pobavilo?“ houkne nakvašeně policeman. A voják vedle něj se nejistě ptá: „My jsme vás kontrolovali už ráno, že?“
Říkám, že to souhlasí…
Policista mi vrací občanku a řidičák, aniž by se do těch dokladů tentokrát podíval, a znechuceně mne propouští: „Proboha, jeďte!“
Hele, to nevymyslíš!
