Ministrovi financí Zbyňku Stanjurovi jest spíláno kvůli připravovaným změnám v dani z přidané hodnoty.
Nově bychom měli mít její hodnoty nikoli tři, ale pouze dvě: tu vyšší, základní sazbu ve výši 21 % a sníženou ve výši 14 %. Oproti dnešku tak zmizí dvě snížené sazby (10 a 15 %). Samozřejmě se budou konat hejblata, jisté produkty či komodity se v rámci nových sazeb přemístí, přičemž státní kasa se má tímto ušlechtilým činem napakovat o nějakých 24 miliard korun.
Já souhlasím!
Ač nedosáhnu (stejně jako minimálně 2/3 obyvatel této země) na průměrný plat, pak mně osobně tyhle věci nevadí!
Když to vezmu ze svého čistě osobního hlediska, pak navrhuje-li Stanjura zvýšení DPH z 10 % na 21 % (o mrzkých 11 %) pro parní lázně, sauny, bazény, solné jeskyně, sportovní zápasy, kina, divadla nebo koncerty, k tomu ubytovací služby, opravy obuvi, kožených výrobků a kol nebo třeba vodné a stočné a TOČENÉ PIVO, pak bezezbytku souhlasím.
Protože za chvilku máme na stíhačky…
Do bazénu chodím jen občas, s vnoučaty. Jako šedesátiletej dědek je fascinuju tím, že se vydrápu na blok a střihnu do vody šipku. Mysleli si, že se jen vytahuju, s obdivem a úctou na mě pak hleděli. Možná je to proto, že jsem v těch bazénech za svého mládí strávil výrazně víc času (když mě to vyšlo na půl dne na destikorunu…), než jim i s desetiprocentním DPH mohli poskytnout jejich rodiče nebo babička s dědečkem. Nemluvím o tom, že jsem se bez problémů spustil i tobogánem, přičemž se jednalo o výrazně čajovější adrenalinový zážitek, než který jsem zažíval já jako kluk na Matějské pouti v Praze na horské dráze. Za bůra… O sportu a koncertech se nebavím vůbec, tam by mne dnes i při snížené sazbě DPH nenapadlo páchnout, neboť jak na fotbal na Spartu, Bohemku či Slávii, tak na dvouhodinový koncert Hanky Zagorové nebo Vaška Neckáře jsem chodil za dvacku.
Uduste mne, jsem stará struktura.
O biografu je zbytečné se zmiňovat vůbec. Kino Vesna ve Strašnicích maximálně 6 Kčs za představení, kino Mír na Starostrašnické o korunu dražší, premiérová kina v centru Prahy 11, 12 kaček. Že se promítaly jen československé či sovětské filmy je bohapustá lež, měli jsme mimo socialistický tábor k dispozici filmy nejen francouzské, italské a anglické, ale i to nejlepší z americké produkce.
Do opravny obuvi nechodím vůbec. Za jedno netuším, jestli v našem regionu taková provozovna vůbec existuje, za druhé se dnešní boty totálně rozpadnou přesně tři minuty poté, co jim skončí záruka. Na kole nejezdím, neboť zastávám ten nepochopitelný názor, že normální člověk se dobrovolně nepohybuje.
O jedenáct procent zvyšovat vodné a stočné - dusit se kvůli tomu - je malichernost. Voda je komodita, která za posledních třicet let zdražila patrně nejvýrazněji. O tisíc procent, nějakých jedenáct navíc nás určitě neroztrhá.
A TOČENÉ PIVO?
U nás desítka stojí 35 korun. Nepil jsem jí ani nepamatuju. A za tyhle prachy jí pít ani nebudu. V láhvi jí mám za třetinu. Pamatuju narvané hospody, kde si člověk neměl kam sednout. Dneska jsou (když dobře, tak) poloprázdné a mne do lokálu, kde si nemůžu zapálit, poklábosit (protože tam krom rozjívených harantů - a to mám děti rád - nikdo není…), nic neláká. Jak jsem řekl - do hospody nechodím.
A tak jestli tu pivo bude stát pětatřicet kaček nebo čtyřicet, to mi žíly absolutně netrhá.
Těším se v souvislosti s výše uvedeným na to, že z patnáctiprocentní sazby za některé základní potraviny DPH klesne na procent čtrnáct.
V nejmenším nepochybuji o tom, že to všichni obchodníci zohlední. A budeme se mít dobře! O procento to bude míň!
