Na kolejích našich drah došlo v posledním týdnu hned ke čtyřem vážným incidentům. Byli mrtví, byly desítky raněných.
Osobní a nákladní vlak se v úterý večer 14. 7. srazily v Českém Brodě v části Štolmíř na hlavní trati mezi Prahou a Kolínem. Nehoda si vyžádala život strojvůdce osobního vlaku a dalších 35 zraněných. V posledních dnech tak jde u nás už o třetí srážku vlaků: na stejné trati mezi Prahou a Kolínem totiž v pátek 10. 7. vpodvečer narazil vlak bez cestujících u Běchovic do čekajícího rychlíku, tady se naštěstí nikdo nezranil. Nicméně srážka dvou osobních vlaků na jednokolejné trati u Perninku na Karlovarsku si v úterý 7. 7. vyžádala dva lidské životy a dalších 24 lidí bylo zraněno. Aby těch malérů kolem železničních kolejí nebylo v poslední době málo, tak se ještě dva vlaky v neděli 12. 7. odpoledne dostaly na stejnou kolej v Černošicích v okrese Praha-západ. Tehdy si strojvedoucí rychlíku naštěstí všiml, že se blíží k pomaleji jedoucímu osobnímu vlaku, a tak včas zastavil.
Čtyři takto závažné mimořádné události během jediného týdne? Není to trochu moc?
Je pravda, že k železničním nehodám docházelo, dochází a docházet bude. I přes to, že zabezpečovací systém na drahách je velmi sofistikovaný (troufl bych si říci, že sofistikovanějším disponuje jen letecká doprava), což platí jak o současnosti, tak minulosti. A nejinak tomu bude i v budoucnu.
I tak se nemohu zbavit dojmu, že dříve těch nehod bylo méně. Je to ale jen dojem – nepochybně však existují i statistiky, které by takový dojem potvrdily, ty ovšem k dispozici nemám. Fakt je ale ten, že před třiceti, čtyřiceti lety se po kolejích u nás prohánělo nepoměrně více vlaků, než je tomu dnes. Trati, ať jakkoli méně kvalitně zabezpečené, byly „dopravně plnější“. Přesto - při přepočtu nehod na vozokilometr – jich bylo výrazně méně.
Proč? Říkám s tetou Kateřinou z Jirotkova Saturnina, že více děr znamená více syslů, více hlav pak více smyslů.
Se zkvalitňováním zabezpečovacích systémů odcházejí z železnice lidé. Stroje většinově neselžou, zákonitou příčinou nehod tak musí být lidský faktor.
A těch lidí je kolem našich kolejí málo.
Bývaly trati rozdělené do traťových oddílů, které střežili hradláři. Bývaly stanice obsazené výpravčími (popř. na větších nádražích ještě signalisty), kteří stavěli vlakovou cestu a vypravovali vlaky na trať. Byly lokomotivní čety (strojvedoucí + pomocník strojvedoucího), bývávaly vlakové čety (tj. vlakvedoucí, jeden či více průvodčích případně manipulant, který se staral o kusové zboží, které se po dráze také přepravovalo).
Vlaku šéfoval vlakvedoucí. Hlídal čas odjezdu ze zastávek, k dispozici míval služební vůz s výhledovým okénkem, z něhož i on sledoval návěstidla. A po ruce záchrannou brzdu, kdyby si povšimnul nějaké chyby strojvedoucího. Dnes funkce pomocníka strojvedoucího snad ani neexistuje. Průvodčích je pomálu, jejich práci zastává vlakvedoucí. A vzhledem k tomu, že jízdenky cestujícím dnes prodávají jenom skutečně ty větší stanice, má práce dost a dost. Na strojvedoucího se tak nabaluje čím dál víc povinností, aniž by existoval někdo, kdo by ho kontroloval a případné chybné rozhodnutí korigoval nebo eliminoval.
Až vlaky budou řídit stroje a ne lidé, pak nehod ubude. To je dnes ale sci-fi.
