Tak se nám v noci ze soboty na neděli změnil čas a zase už řada odborníků bije na poplach. To už je takový folklór, jehož se nám měrou vrchovatou dostává dvakrát do roka.
Jsou jedinci, kterým to samozřejmě – myslím z hlediska dopadu na jejich zdraví - vadí. Nebude jich ale moc. A nepochybně existují výrazně rizikovější faktory, kterým jsou vystavováni nikoli dvakrát do roka, ale každodenně.
Dvakrát za rok se u nás mění čas. Neseme to nelibě. Ale bez slůvka protestu odjíždíme na dovolenou do destinací, v nichž je čas vzdálenější tomu našemu o více než jen jedinou hodinu a máme-li na to peníze a čas, činíme tak i více než pouze jednou do roka.
Už vůbec nehovořím o tom, že mnoho z nás pracuje ve směnném provozu. Že tady neřvou odborníci a proti takovým praktikám se nebouří? Vždyť pracovat jedenáct měsíců v roce na střídačku v ranních, odpoledních či nočních směnách (za úsměvný příplatek) naše zdraví devastuje určitě mnohonásobně víc, než když dvakrát do roku přetočíme hodinky.
Z komára děláme velblouda. To přetočení hodin je totiž ta největší zátěž, to největší zdravotní riziko. Telefon nebo počítač změnu času zvládne sám. Ale v kuchyni jsem musel vylézt na židli a hodiny nad linkou přestavit ručně. Sletět dolů, pak bych byl změnou času zdravotně postižen. Jinak jsem si v neděli pospal o hodinu déle a dnes už vstával tak, jak mi hodiny ukázaly, jak vstávám každý den.
