Třetí nejvyšší ústavní činitel naší země, předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky paní Markéta Adamová Pekarová, mne dojala. Rozplakala se.
Včera, v Senátu. Rozeštkala se nad smutným údělem gayů a lesbiček, kteří dosud nemohou vstoupit do plnohodnotného svazku zvaného manželství.
Zeptal jsem se dnes ráno manželky, kolik si myslí, že je v populaci těch, kdo jsou „jiní“, než většina z nás. Těch heterosexuálních. „Podle toho, jak Pekarová Adamová ronila slzy,“ řekla mi, „bych to tipla minimálně na padesát procent!“
„Přestože přesný podíl homosexuálních osob v populaci není znám, jejich odhady se pohybují nejčastěji mezi jedním až pěti procenty.“
Ivo Procházka, lékař, sexuolog
Moje lepší polovička samozřejmě ví, že se dlouhodobě hovoří o cca 4 % populace. Tzn. Ze sta lidí jsou jen čtyři homosexuálové, buzeranti, lesby, teplouši. Omlouvám se za ty hanlivé výrazy.
Faktem zůstává, že předsedkyně PS roní slzy pro naprostou menšinu národa, zatímco když její Sněmovna očůrala jeho čtvrtinu nebo téměř třetinu před pár týdny (ano, hovořím o zkrácení mimořádné valorizace důchodů) byla jako skála, jako náčelník Apačů přikurtovanej k mučednickýmu kůlu v okamžiku, kdy na něj srší šípy a tomahavky nepřátelskejch Komančů.
A nejde o nic, za její slzičky to nestojí. Obstruovat při projednávání umožnění manželství homosexuálům bude maximálně KDU-ČSL (v podstatě je to její povinnost…), jinak by to mělo hladce projít.
Já jsem pro. Prostě si zvykneme na to, že když se zeptám kolegy v práci, koho má za manželku, řekne mi, že Tomáše (nebo naopak, koho má za manžela, pak Markétu…).
