Hon na čarodějnice

Naše ministryně obrany se vyjádřila s návrhem o odchodu z OSN řekněme nešťastně. Dle mého soudu se nic tak strašného nestalo a humbuk kolem toho za celou záležitost vůbec nestojí.

Ona totiž Jana Černochová takhle pitomě, takhle rychle, takhle emocionálně za svou dvouletou kariéru představitelky naší vlády nejednala poprvé: to už před časem vykřikovala cosi o nutnosti aktivovat články 4 a 5 Severoatlantické smlouvy, když na Polsko jako člena NATO zákeřně „zaútočila“ Ruská federace. Že ti, kdo zabili dva Poláky, nakonec nebyli Rusové, ale hrdinně se ruské agresi bránící Ukrajinci, se provalilo jen pár hodin poté.

Já bych si v této souvislosti dovolil doporučit komentář Lucie Stuchlíkové, která mi mluví z duše:

„To je naše Jana.“ Zatím na cestě z OSN, příště vyhlásí válku?

Dva roky ve vládě, druhý „malér“ Jany Černochové (tedy těšme se za ty dva roky, které jí ve vrcholné politice ještě čekají, na další dva…).

Naše pětikoalice za svou ministryní obrany pevně stojí, chápe její frustraci ze závěrů z OSN… a já do jisté míry souhlasím: Organizace spojených národů skutečně stojí za starou bačkoru, což je především dáno právem VETA v její Radě bezpečnosti (disponují jím USA, Velká Británie, Francie, Rusko a Čína). Jenomže ve chvíli, kdy se do RB jako nestálý člen snažíme vecpat, je to chucpe. Problém vidím v tom, že i náš prezident se nedávno zmínil o tom, že by právo VETA nemuselo nutně patřit všem členským státům Evropské unie.

Neměla by chtít Jana Černochová vystoupit i z EU?