O emocích

O emocích

                                                                Jsou dvojí lidé: jedni, kteří se hněvají,

                                                                a druzí, kteří  na to nic nedbají. České přísloví

Panuje obecné přesvědčení: když máš vztek, nedus to v sobě, dej tomu průchod, potlačovat emoce je škodlivé. Taky jsem se setkal s názorem, na první pohled rozumným, že se člověk má chovat přirozeně. Každá nepřirozenost je nezdravá. Nepotlačuj zlost a vybij si ji. Roztřískej nádobí, kopni do nefungujícího přístroje. Destrukcí ke zdraví… A co když mám zlost na někoho?

Když jsem sám, míň se kontroluju a ovládám, a když se mi něco nedaří, vztekám se. Ale vzápětí sám sebe usměrňuju a říkám si: nerozčiluj se, uklidni se, neblbni. K čemu je to dobré? Jenom si kazíš náladu a zdraví. 

S každou zlobou, vztekem, netrpělivostí, nenávistí, záští, osočením, hádkou, uražením otravujeme sami sebe. Je asi pravda, když už jsme dovolili negativním emocím, aby vznikly, že by se měly nějak odreagovat, nejspíš fyzickou akcí. Potíž je v tom, že ta akce je obvykle taky negativní: bývá namířena proti někomu nebo něčemu. A když ji neuskutečníme, představujeme si ji a situaci několikrát znovu a znovu prožíváme s nezbytným doprovodem oné negativní emoce. Často ji znovu prožíváme i po uskutečnění akce. Asi je užitečné v takovém případě jít si zaběhat, naštípat dříví nebo vyklepat koberce. Pomůže to, ale jen trochu.

Jednou mě vezl můj starší kolega, pan B. autem. Vyprávěl mi příhodu, kterou si už nepamatuju, ale stala se mu dle jeho názoru křivda a on se tehdy na jejího původce velice rozzlobil. Když mi ji líčil, všechno znovu prožíval jako tenkrát. Zbrunátněl v obličeji, naběhly mu žíly, a já jsem dostal strach, že ho za volantem v plné rychlosti raní mrtvice. Měl za sebou už tři infarkty. Což patrně bylo příznačné.

"Zlobit  se  znamená  mstít  se  sobě  za chyby jiných", řekl B. Disraeli. Jeden indický filozof řekl: " Otrávený šíp, který vychází z tvého srdce, musí nejdříve projít tvým tělem". Východní filozofie doporučují vyhýbat se negativním emocím. Myslím, že je v tom velká moudrost. Lepší je nenechat je vůbec vzniknout. Člověk bez nich může docela dobře - a líp - existovat. Třeba se to vždycky nepodaří, ale měli bychom o to usilovat. Chce to cvik a sebeovládání. Sebeovládání? To přece potlačuje přirozenost! Ale o tom byla řeč už na začátku.

Dokonce se dá říct, že emoce, ať už negativní či pozitivní, způsobují řetěz, přenášejí se na druhé. Jestliže  se mi něco nepodařilo, neovládnu se a utrhnu se na své nejbližší a v práci na své podřízené či spolupracovníky, oni to přenesou dál, a nastolím řetěz negativních emocí. A naopak, když se na ně usměju, zažertuju, slovem pohladím... Dá se říct, že je člověk v tomto smyslu v podstatě zodpovědný nejen za sebe, ale i za druhé. Určitě v rodině a nejen tam. Můžeme šířit pohodu i napětí - co si vybereme.  

Něco jiného je ovšem dát průchod spravedlivému rozhořčení nebo smutku a bolesti například při ztrátě milované osoby. Tam je asi naopak dobře dát  emocím volný průběh. Vyříkat svůj názor - jaká to katarze, když si to můžeme dovolit - vyplakat se, nedusit svůj žal. Ale to všechno patří k životu, to nejsou negativní emoce.

Zato bychom se měli cílevědomě zaměřit na kladné emoce: posilují imunitní systém a prodlužují život. Smích, úsměv, potěšení, uspokojení, radost, malé štěstíčko (podle pana Wericha to bylo, poslat k řezníkovi pro uzené koleno a společně je v kanceláři divadla pojídat), sexuální štěstí, pohodu. O štěstí říká pan Horníček, že to není stav, kterého lze dosáhnout, ale schopnost. Radovat se člověk může i z těch nejmenších věcí.

Potěšení či radost si hledá každý, jen je otázka, v čem a jak. Někdo v koníčku, někdo v práci, v lásce (s tou je to ovšem složité), v sexuálním štěstí, ve sportu, v přátelství, v umění, v přírodě, v jídle, ve sladkostech, v penězích, v luxusu, v pití, v drogách. Drogou se může stát cokoliv a nic se nemá přehánět. Ani pití ani abstinence. Švýcarský psychiatr a psycholog C.G.Jung řekl, že 20. století se vyznačuje nedostatkem radosti. Tomu dobře odpovídá rozmach náhražek, drog. 

"Po čtyřicátém roku věku je už každý odpovědný za vzezření své tváře", řekl A. Lincoln. "Hloupej na svět nadává a chytrej si libuje", zpívá Jan Werich v "Nerýmované". Na starých lidech poznáte, jak si poradili s emocemi, a tedy s přístupem k životu. Někteří jsou zatrpklí, zakyslí, nerudní, protivní. Jiní jsou laskaví, vlídní, usměvaví; a to přesto, že je zaručeně tuhle bolí a tamhle píchá - a někdy hodně. A že se jim zcela jistě v životě všechno nepovedlo. Kde a jak pozitivní emoce získat? O tom by někdo měl napsat knihu. V umění, jak se vyhýbat negativním emocím a jak nalézat pozitivní, spočívá velký kus umění žít.