Měl jsem pár kamarádů v Moskvě
V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem byl celkem pětkrát šestkrát pracovně v Moskvě. Za tu dobu jsem mohl pozorovat viditelné změny. Například při mé první cestě v roce 1974 byly v obchodech s uzeninami sice jen tři čtyří druhy salámů, ale bylo jich dost, člověk si mohl koupit, který a kolik chtěl. Postupně ubývalo druhů i množství, až při mé poslední cestě v roce 1987 už byl k dispozici nanejvýš jeden druh salámu - pokud měl člověk štěstí. Obchody byly vymetené a nebylo co kupovat. Musím ale přiznat, že jsem si z Moskvy domů vozil vynikající chléb (toho bylo dost) a výtečnou ruskou smetanu.
Při jedné návštěvě jsem se procházel večerní Moskvou a uviděl velikou frontu. Šel jsem se podívat na její čelo a zjistil jsem, že je to fronta na restauraci. Tak to tam tehdy chodilo. Přepadla mě zvědavost, zařadil jsem se do fronty. Přede mnou stáli tři chlapci, tak od dvaadvaceti do pětadvaceti let. Michail byl dělník, Ivan byl čerstvý inženýr chemik a Alexej – už nevím, je to přece jenom od té doby halda let. Ve frontě jsme se skamarádili a po dlouhém čase vešli dovnitř. Sedli jsme si k jednomu stolu, hoši objednali všem vodku, i mně. Dostal jsem pořádnou lampu, sklenici sto gramů, tedy jednu decku. Přiťukli jsme si, popřáli zdraví, napili se. Já jsem si cucnul a postavil sklenici na stůl. Moji noví kamarádi se na mě zaškaredili. Když jsem se ptal, co se děje, nechtěli se mnou mluvit. A až po hodně dlouhé chvíli mi řekli:
-Ty námi pohrdáš?
- Proč? Zeptal jsem se nic nechápaje. Zas dlouho trvalo, než mi odpověděli, byli hluboce uraženi.
-Protože jsi to nevypil do dna. A skutečně, oni neměli ve sklenicích nic. Musel jsem zbytek vypít na ex, div mě to neporazilo.
Vysvětlil jsem jim, že u nás to není zvykem a já ten jejich neznám. Pomalu to přijali a posléze už jsme zase byli kamarádi. Nesetrvali jsme příliš dlouho, neopili jsme se. Ale ledacos dalšího potřebovalo vysvětlení. Mluvili jsme i o roce 1968, o sovětské okupaci. Oni hovořili o bratrské pomoci. Vyprávěl jsem jim, jakou spoušť jsem zažil já - z první ruky – bydlel jsem tehdy přímo naproti Československému rozhlasu. Nevěřili mému líčení. Michail mi řekl, že zná čtyři lidi, kteří tehdy v Československu zahynuli, kontrarevolucionáři je zabili. Zdá se, že když se v té době někdo v tehdejším Sovětském Svazu ztratil, zabili ho českoslovenští kontrarevolucionáři. Pěkně zblblí hoši, a vysvětlujte jim něco. Ale i po těchto sporech jsme pokračovali v kamarádství.
Když jsem přijel příště, přivezl jsem jim na jejich přání pásky BASF do tehdejších magnetofonů a džíny, jedno jakou velikost, oni si takové věci mezi sebou vyměňovali. V obchodech nebylo co koupit, ale Rusové sehnali ledacos. I krásné kožešinové ušanky, které jsem nikde v obchodě neviděl. Mě na revanš pozvali do restaurace na večeři.
Ivan, inženýr chemie, 23 let, mi dělal průvodce po Moskvě. Ukázal mi ocelový most přes řeku a řekl mi:
- V tomhle mostě jsou největší nýty na světě. Jsem strojař a řekl jsem mu: - Dneska se už nýtované mosty nedělají.
Pak jsme přišli na náměstí s obrovskou budovou, Ivan složil ruce na prsou a zvolal:Nemůžu tomu uvěřit! Jak je to možné, že já můžu takhle stát před naším Ústředním výborem komunistické strany! A div se nerozplakal. Když přes jeden z mostů přes řeku přejel vlak metra, Ivan mi sdělil: Ředitel továrny, která vám dodala vozy pro vaše metro, zemřel. Nevěděl jsem, co říct, projevil jsem mu upřímnou soustrast.
Takhle zpitomělí ti chlapci byli. Michail mě vzal na prohlídku moskevské televizní věže v Ostankinu. Je v ní rychlovýtah, který i přes svou rychlost jede do té výšky velmi dlouho. Ve výtahu bylo nějakých dvacet lidí. Mimo jiné tam byl Němec, starší pán, který mluvil rusky a bavil se s ostatními. Michail byl pořízek. Zeptal se Němce:
- A co ve válce, byl jste v Sovětském Svazu?
- Byl, odpověděl Němec, v tanku.
Atmosféra ve výtahu zhoustla a ztěžkla. Měl jsem obavu, že dojde k incidentu. Michai vypadal, že po Němci skočí. Naštěstí to s potížemi skousl a ani nahoře Němce neshodil dolů. Myslím, že to nešlo.
Moji kamarádi mě zavedli do restaurace, kde se tančilo. Viděl jsem tam chlapíka, který tančil se ženou, která patřila k muži sedícímu u stolku. Při přestávkách mezi skladbami dvojice stále setrvávala na parketu. Bylo vidět, že v sedícím muži, zřejmě manželovi, to vře a asi se rozhodoval, jestli má vtrhnout na parket a ženu si odvést. Nakonec přece jen hudebníci udělali delší přestávku a odešli z podia. Všichni z parketu si šli sednout a umanutému tanečníkovi nezbylo, než aby odvedl ženu k jejímu místu. Tam došlo mezi muži ke konfliktu. Nekřičeli, ale bylo vidět urputnost v jejich gestech. Odešli bez potyčky. Co se dělo venku, jsem se už nedozvěděl. Rusové jsou vášniví lidé.
Ivan mě vzal do Treťjakovské galerie, šla s námi jeho starší sestra Nastasja. Sice jsem už v galerii jednou byl, ale to se dá vidět ixkrát. Nastasja nám dělala průvodkyni, a to velmi zasvěcenou. Před jedním obrazem nám začala recitovat velmi dlouhou báseň. Rusové jsou i velmi poetičtí.
Při příští návštěvě jsem jel s Ivanem, měli jsme se setkat s jeho kamarádem, který bydlel na rozlehlém moskevském sídlišti. Jeli jsme tam taxíkem, bylo to v zimě, sídliště pusté, nikde ani človíčka. Čekali jsme v autě. Opodál stáli dva muži, jinak nikde nikdo. Vtom se ti dva dostali do sporu. Neslyšeli jsme jejich hlasy, ale viděli jsme prudká gesta. Ten jeden na druhého zaútočil, zřejmě ho bodl nožem. Ten druhý padl na zem a útočník rychle odcházel. Řekl jsem, že to musíme ohlásit na milici (na policii), telefonní budka byla opodál. Oba svorně, Ivan i řidič se na mne obrátili:Nikam nechoď, nikomu nevolej, buď zticha. Nějaká empatie, pomoc bližnímu? Ani v nejmenším. Jen se do ničeho nenamočit.
Když jsem příště přijel do Moskvy, měl jsem pro kamarády obvyklé dárky. Ivana jsem nenašel, prý se odstěhoval, nikdo ze sousedů nevěděl kam, nikdo mi nedal žádnou informaci. Dárky jsem si zase odvezl domů. Už jsem ho nikdy nenašel. Nenapsal mi, ač měl mou adresu. Adresy druhých dvou jsem neměl. Tak podivně skončilo mé přátelství s ruskými chlapci. A brzy na to i mé cesty do Moskvy, odešel jsem z instituce, kde jsem už nechtěl pracovat.
Lubor Dufek
Špekáčky, Babiš a roušky
Má jedenáctiletá vnučka mi hlásila: Přivezli jsme špekáčky na opékání, ale nekoupili jsme je od Kosteleckých uzenin, protože patří Babišovi. Nad jejím "dětským názorem" jsem se musel zamyslet...
Lubor Dufek
Dr. Hnízdil - kritik nebo vlk?
Známý MUDr. Hnízdil rozšiřuje svou působnost i na politiku. M. Kadeřábková zveřejnila 2. 2. 2020 na Seznamu článek s názvem Psychopat ve vládě funguje jako vlk. Rozdělí stádo a pak ho zničí. Mám k článku připomínky.
Lubor Dufek
24. srpen 1968 - útok na "sídlo kontrarevoluce"
24.srpna 1968 jsem přespal doma na Vinohtadské 17 proti obsazenému Čs. rozhlasu. Právě tehdy zahájili sovětští okupanti útok proti protějším domům. Vyprávění je součástí mé knihy Andělíčci strážníčci s.r.o. Má vyjít v září 2018.
Lubor Dufek
Alkohol - metla nebo lék?
V poslední době jsem se musel zamyslet nad motivy, prospěšností i negativními důsledky pití alkoholu. Pak mi nahrála předvelikonoční tradice.
Lubor Dufek
Randění dříve a dnes
Občas se mi připomenou idylické doby let padesátých, šedesátých, kdy se dalo randit bez problémů i v Praze. Bydlel jsem sice v té době na venkově za Prahou, ale randit jsem začal v Praze, neboť odtud byly mé první známosti.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Srovnání průzkumů: Lidovcům umřeli voliči, Konečná v eurovolbách sráží ANO
Volební modely českých agentur, srovnané redakcí iDNES.cz za celý rok, mají jasno. Hnutí ANO si od...
V Česku mizí vesnické obchody. Změní trend chytré prodejny bez prodavaček?
Premium Za poslední čtyři roky zmizelo téměř čtyři sta vesnických obchodů. Jejich aktuální počet je 11 701,...
Radši Okamura než Fiala, říká Konečná a hájí, proč schovala KSČM do koalice
„Když se mě zeptáte, jestli Fiala, nebo Babiš, tak prostě Babiš,“ uvedla v rozhovoru pro iDNES.cz...
Nejen Batman zklamal, Bulhaři znovu volí. Hledají mesiáše, tvrdí analytici
Premium Bulhaři chodí k volbám každou chvíli a pořád žádný výsledek. Na začátku června se v Bulharsku budou...
Hoši, děkujem! Jsme nesmírně hrdí! Pavel a další politici gratulují hokejistům
K vítězství českého týmu na mistrovství světa v hokeji gratulují na sociálních sítích také čeští...
Prodej, zemědělská usedlost, dispozice 3+1, Předín, okres Třebíč
Předín, okres Třebíč
3 990 000 Kč
- Počet článků 84
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1141x