Obci starosti své porob, ale ne v poledne

Žiji v Českých Budějovicích a pokaždé, když musím něco vyřídit na radnici, zaujme mne nápis nad schodištěm: „Obci starosti své porob“. Člověk si tento nápis přečte a dýchne na něj myšlenka, že pokud má jakýkoli problém v našem krásném městě, může přijít na magistrát a tady jej vyřešit. To je možná pravda, ale nesmí to být v poledne.

Tak jako skoro každý pracující člověk i já chodím vyřizovat věci na úřady hlavně v polední pauze, abych nemusel nechat čekat své zákazníky a vrátil se včas do práce. Samozřejmé je, že pokud jdu na úřad, pak jako spousta dalších odbývám oběd něčím rychlým, i když vím, že je to nezdravé. Magistrát v Českých Budějovicích naštěstí pracuje bez polední pauzy, neboť úředníků je tam dostatek a vystřídají se.

Poslední dobou jsem několikrát potřeboval vyřídit něco na magistrátu v prvním patře. Pokaždé jsem si všiml koutkem oka čekajících v přízemí, neboť přízemí je uděláno jako dvůr a je do něj z hořejších pater vidět. Říkal jsem si, ty tady ale mají nával.

Tentokrát však výjimečně byla fronta i přede mnou, takže jsem se opřel o zábradlí a koukal dolů. A v tu chvíli se to stalo. V přízemí je cca 12 přepážek a 2 pokladny. Všech 12 přepážek najednou vypnulo vyvolávací systém a místo číslic se rozsvítily 3 pomlčky. Ano, odhadujete správně, všech 12 přepážek odešlo najednou na oběd.

Zřejmě mají obědy individuální, protože ne všechny úřednice šly pryč, některé si jen sedly ke stolu opodál a popíjely kávu, jiné odešly v příjemném rozpoložení zabrané do společného rozhovoru kamsi pryč, zřejmě do jídelny. V zasedací místnosti, kam je z patra vidět, je zřejmě mikrovlnka nebo lednička, neboť jedna úřednice se tam skláněla k talíři a dávala ho do nějakého přístroje. Čekal jsem, co se stane, přeci jen, lidí dole bylo dost a třeba někomu ujedou nervy.

Ti však trpělivě seděli a nic neříkali. Já bych to asi ve frontě nevydržel. To co následovalo mne již tak dostalo, že jsem se málem začal nahlas smát. Dvě úřednice sedící za stolem dál od přepážek se nahlas bavily. Jedna druhé vyprávěla, jaký dostala krásný vtip emailem. „To si musím přečíst“ prohlásila další a už stála u počítače za přepážkou. Jenže kliknutím omylem vyvolala čekajícího občana. Byla to starší paní, přišla k okénku a úřednice na ní vyvalila oči. V tu chvíli jí to došlo a zareagovala perfektně. „Nezlobte se, já jsem si Vás vyvolala omylem, já Vás přehodím ke kolegyni vedle“. Jak tušíte, vedle nikdo neseděl. Než se paní zmohla na odpor, byla přehozena na vedlejší okénko, kde se její číslo samozřejmě nerozsvítilo. A úřednice pokračovala „Jenže kolegyně má oběd, tak si zase sedněte zpátky a počkejte jako ostatní“. Já bych asi vyváděl, ale paní si bez odporu sedla na místo a čekala trpělivě jako ostatní.

Mezitím se přede mnou udělalo místo a já jsem si šel vyřídit svoji záležitost. V prvním patře se opravdu střídají, tak jak by to každý předpokládal, takže moje záležitost byla vyřešena a já mohl odejít. Ještě při odchodu jsem koukl na situaci dole a bohužel, stále beze změny.

Nechci upírat úředníkům právo na oběd, to opravdu ne, ale domnívám se, že 12 přepážek už je natolik dost, že by se vystřídat mohli. Pokud to snad z nějakých důvodů nejde, pak by měla být přestávka zaznamenána do pracovní doby, aby každý, kdo něco potřebuje vyřídit, počítal s tím, že v poledne to nejde a musí si to naplánovat jinak. Pak také nelze mít jakékoli připomínky.

Avšak v tomto případě se jedná evidentně o přístup úředníků ve smyslu: „Já jsem tady pro tebe občane, tak si počkej, až dopiju kávu a já se podívám na tvůj problém“. Nyní máme před sebou komunální volby, třeba, pokud budeme mít štěstí, zvolíme všichni takové vedení radnice, které s tímto něco udělá, i když o tom tak trochu pochybuji.

V současné době se mluví o snižování platu státním zaměstnancům. Já nejsem pro snižování platu policistům, lékařům či hasičům, ale pro snižování platu a také stavu úředníků jsem všemi deseti. Neustále někde slyším, jak jsou úředníci unaveni, ale když vidím, jakým způsobem se pracuje na úřadech, a nejenom magistrátu, tak to beru jako výsměch. Určitě mi někdo odpoví, že pracovník magistrátu není státním zaměstnancem, pak bych byl tedy pro rozšíření propouštění na veškeré úředníky bez ohledu na to, zda jsou státní nebo městští.

Kolikrát si říkám, že jsem se dal na špatnou dráhu, místo podnikání jsem se měl raději posadit někam na úřad, byl bych asi spokojený, někde v teplé kanceláři s jistým platem, a pokud by mne občané štvali, prostě bych je nepustil do kanceláře nebo k přepážce s odkazem na množství práce.

Po mé zkušenosti na magistrátu města České Budějovice bych doporučil změnit nápis nad schody na nové znění: „Obci starosti své porob, ale ne v poledne“, co myslíte?