Omluvenka od lékaře ANO či NE?

Praktičtí lékaři odmítají potvrzovat omluvenky... školy na nesmyslu trvají dál. Dnes od rána řeším nemocné dítě - moje vlastní. Paradoxně ani ne tak jeho stav (teplota a bolest v krku), ale požadavek jeho gymnázia, aby

JAKÁKOLIV nepřítomnost studenta byla omluvena lékařem. Páč máme dítě velmi svědomité, trvalo na návštěvě lékaře, ale ouha!  Naše lékařka nám důrazně vysvětlila a doložila metodickým pokynem MŠMT, že dle školského zákona, nemocné dítě omlouvá rodič (je-li svéprávný). A celkem zasvěceně dodala, že i kdybychom brali školní řád jako „prováděcí předpis“, lékař nemá (!) povinnost potvrzení vydat. Její postup nebyl veden neochotou naopak, zná děťátko od narození, je moc hodná a vstřícná. Nešlo jí o to razítko na „omluvňáku“, ale rozlítila ji ta bezdůvodná „buzerace“. A především celkem logicky i to, když dítě s horečkou, místo aby leželo, letí strachy k lékaři kvůli omluvence, přestože jeho vcelku velmi svědomitá matka v jeho téměř sedmnácti letech je schopná rozeznat, kdy stačí ležet v teple s čajem a paralenem a kdy je nutné jít k lékaři. Paní lékařka uvedla doslova, cituji: „Pokud škola není schopna věřit rodičům a akceptovat zákon, ať pan třídní nebo paní ředitelka zavolá přímo mně!“ Skoro bych řekla, že se paní doktorka na ten telefonát těší.

Informace poskytnuté naší lékařkou jsem ihned telefonicky konzultovala s legislativním odborem MŠMT, kde mi to potvrdili. Dle legislativního odboru MŠMT se sice připravuje úprava tohoto celkem jasného metodického pokynu z roku 2002, který je jakýmsi kompromisem mezi MŠMT a lékařskou komorou, ovšem nic zásadního by se měnit nemělo. I nadále by tedy škola mohla požadovat potvrzení od lékaře pouze jako přílohu k omluvence rodiče, a to pouze při nepřítomnosti delší než 3 dny. Jinak pouze v případě, že je podezření na záškoláctví.

Tři roky jsem z pozice místostarosty měla v kompetenci školství na Praze 2 a i tady jsme ten problém s některými řediteli řešili, vždy však šlo o žáky, u kterých se projevovaly známky absentérství a pak tedy potvrzení od někoho jiného než od rodičů, kteří měli logické tendence své děti krýt, mělo význam. Ovšem jako něco výjimečného.

Náš syn mezi absentéry nepatří, studuje výborně a jeho zodpovědnost mě někdy až samotnou překvapuje. Teď tu leží nejen s horečkou, ale ještě ve stresu, že nemá požadovanou omluvenku od lékaře. A já, od rána píšu a volám na všechny strany, abych měla jistotu, že se děťátku nic zlého nestane. Někdy se obávám, že jisté ovcoidní prvky jsou u mě zakořeněny příliš silně.