Paní Duchková jste úžasná...aneb, jak jsem měla být oceněna!

To si takhle jednou sedím po ránu s kafíčkem u ruky v mém oblíbeném hedvábném pyžámku na home office a zazvoní telefon...

V dobrém rozmaru, vědoma si několika slibně rozjetých lokálních kauz, zvednu neznámé číslo …a jako mávnutím kouzelného proutku se ocitám ve svém snu. Dozvídám se, ústy milé slečny, co už dávno tuším… totiž, že jsem natolik úžasná, že mě zcela výjimečný počet respondentů doporučil do encyklopedie osobností České republiky. A já, na vlně euforie udělám něco zcela nevídaného – nejen, že nepátrám po podrobnostech, ale dokonce jsem ochotná domluvit si osobní schůzku na devátou ráno! JÁ, která se běžně probouzím kolem jedenácté.

No… pak spadnu na zem, a protože trochu té sebereflexe přeci jen mám, začnu si shánět nějaké ty podrobnosti. Nejprve jejich web …tréma roste, dozvídám se, že schůzka ještě nic neznamená, že teprve osobní pohovor bude rozhodující v tom, ZDA BUDU ZAŘAZENA! Uf, projíždím životopis, opakuji citace… jsem připravena.

Ráno, v den „D“ zvolím decentní make-up, černý kostým hodný konzervativního politika…a návdavkem velké černé brýle, ve kterých prý vypadám chytřejší (a maskují vrásky).

A je to tady …schůzka v bageterii na Francouzské (Retro mělo zavřeno)… pan „kdo je kdo“ proti mně …a já pomalu procitám. Kravata z let devadesátých, odřená koženková taška…přes opěradlo péřová bunda. No co, nejsem snob!!! Pán, který sedí proti mně, prodává ILUZI. Iluzi knihy vázané v kůži, knihy, které je v republice asi 30 ks. Ta kniha stojí 14.000 Kč a je zřejmě tak vzácná, že mi ji ani neukáže. Prý si se mnou jen popovídá o mém životě a pak se rozhodne. Nejprve zážitky ze školy …pozor, rozpaky! Nikde neuvádím své absolutorium vysokoškolské, pán se tedy zarazí a nesměle dodává „u vás samozřejmě stačí střední škola“…uááá, začla jsem se bavit zcela nepokrytě. Přesto jsem se ještě nesměle zeptala, jaký je vlastně cíl cvičení…prý OCENĚNÍ MOJÍ PRÁCE! Fajn, to beru. TO SI SAKRA ZASLOUŽÍM! Přesto jsem se rozhodla dorazit ho dotazem, zda existuje elektronická verze té úžasné encyklopedie… „ano, to je velmi dobrý dotaz! Děláme na tom. Ale přeci byste nechtěla, aby měl každý jouda (! vážně, nekecám!) přístup k vašemu životopisu! Ale jsme progresivní, tak Vám pošleme proklik, který můžete šířit…. „

V tu chvíli se mi falešné brýle orosily zcela neprodyšně … pán na chvíli ztratil glanc a já se dozvěděla, že se to stalo poprvé, ale úplně poprvé, co někdo tu poctu odmítl… Najednou jsem zjistila, že jsem se v tom krásném, zasněženém ránu z home office nevykopala tak úplně zbytečně a ovládl mě krásný pocit euforie z toho, že je mi ta jeho rádoby encyklopedie úplně „buřt“. Cestou zpět jsem si koupila prima snídani a byla poctěna tím, že si zase sednu na ty svoje pidi projekty a pidi kauzy. Takové ráno, je, moji milí, k nezaplacení!!!