Několik let (počítám min. 5 let) se snažím upozorňovat na úděsný stav budovy nádraží Vyšehrad. Nejen na blogu BB a na Facebooku, ale kdysi i jednáním s jedním radním Prahy 2.
Na sociálních sítích fandí iniciativě Chceme rekonstrukci Nádraží Vyšehrad 9,7 tisíce lidí.(informace ze stránky, zde klik).
Historie úpadku této vzácné budovy je chronicky známá, zde klik a ještě zde klik . Soukromý majitel prosazuje projekt vedlejší zástavby, ve kterém zakomponoval i stávající budovu s tím, že ji v rámci výstavby opraví. Projekt se příslušnému úřadu a veřejnoprávním složkám nelíbil, vydávaly své podmínky. Několikrát vyšly v novinách či na netu články, že se blýská na lepší časy a nádraží se dočká oprav. Dnes už nemůžeme říct oprav, ale přímo rekonstrukce. Nádraží se však začíná tvářit, že už se neunese a zbuchne k zemi. Snad bych tam ani Squattery neměla lákat, mohlo by to být pro ně nebezpečné, jenže asi je to poslední naděje na to, že se s nádražím konečně něco stane, aby nespadlo.
Dalo by se říct, že mi to může být jedno, stejně za chvíli zaklepu bačkorama, ale mně to jedno není. Nemáme právo ničit vzácné odkazy našich předků. které by měly být zachovány pro další generace. Praha není jen Karlův most a Hradčany.
Mé milé nádraží Vyšehrad, držím ti palce, ať dostaneš nejen nový kabát, spodní prádlo a tkaničky sítí, ale i nějakou skvělou náplň, aby mé vnučky, a nejen ony, mohly kolem tebe s kočárkem na procházku až na Vyšehrad a třeba se u tebe zastavit v nějaké kavárně, či na výstavu umění.
