Moje chyba

že nemám trpělivost číst odborné texty, kde je problém uchopen do ruky, několikrát obrácen, posouzen ze všech světových stran, zprava, zleva ze středu, shora, zdola, doložen tabulkami s čísly, grafy a oplácán názory jiných odborníků.  Je to nejen moje chyba, ale asi i škoda, protože mi zůstane utajeno jádro pudla, které se během textu vyloupne jako pecka z ovoce. Jenže, jak se dozvědět o problému, který mi udělá bouli na mozku, který mi pošle otázky a odpovědi nezná? Poslední boule se mi udělala tuhle v noci. 

Někdy usínám se sluchátky na uších a poslouchám, co jsem si nahrála do empétrojky, maličké to krabičky, s obsahem bumbrlíčka. Poslouchala jsem nově nahrané příběhy Stanislava Motla, jeho nová zjištění i příběhy s otazníkem, záhady ze sféry filmové, propojené s válečným i poválečným obdobím. Tentokrát jsem u toho usnula, aby mě k ránu probudil zvuk cinkání tramvaje. Tímto zvukem totiž začal záhadný příběh o pohřešované Věře Urieové, zpěvačky z Národního divadla. Zde odkaz - klik na její příběh záhadného a dosud nevysvětleného zmizení. Po skončení příběhu jsem empétrojku vypnula a společně se sluchátky odložila.

Než jsem znovu usnula, přemýšlela jsem o vrahovi, neboť vše o vrahovi nasvědčuje, a potažmo  o ostatních zločincích, kteří zůstanou nevypátraní ať už pro jejich zmizení, nebo nemožnosti jej usvědčit pro nedostatek důkazů. Mají nějaké svědomí? Mají nějaké výčitky? Učiní přiznání nebo nějaké pokání alespoň těsně před smrtí? Jak se žije takovým lidem? Jsou to lidé, kteří mají duševní poruchu s níž se narodili, zamotané geny, nebo ji získali během života? Souvisí jejich činění s IQ – se vzděláním? S absencí víry – náboženstvím? Je to nemoc?

Obzvláště v tomto konkrétním případě by potencionální vrah - partner zpěvačky, musel být skutečně hodně otrlý, když žil po jejím zmizení ( smrti), /stále chybí mrtvola/, ve vile, kterou společně stavěli, užíval její peníze, její majetek, který zdědil? Žádné výčitky svědomí? Děsivé sny?

Pokoušela jsem se najít na internetu nějaké informace, ale je to hodně těžké. Psychologie člověka je asi tak složitá, že ani psychologové a psychiatři nejsou ve svých výzkumech na konci, mozek je opravdu nejsložitější lidský orgán, který zatím odolává výzkumům, i když i v tom je velký pokrok.  A tak jsem narazila na ty sáhodlouhé texty s větami rozvitými na několik řádků, citace a odkazy na Koukolíka a jiné kapacity, na amatérské texty, Wikipedii, ale musela jsem se nakonec spokojit s tím, že člověk je asi nejzáhadnější bytost ve vesmíru.

Proč tu vlastně je, tak komplikovaný živočišný druh?

/z mé schránky - její starosti na mou hlavu/

Krásné foto vypůjčené z Lidovek - MAFRA Michal Růžička