Proč jsem v jedné diskusi tak vyjela

Už je to tak, nechala jsem se unést a nechala jsem hněvem cloumat svůj majestát. (Děkuji Pekařův císař). Nebylo to moc hezké, ale co už, někdy je potřeba dát průchod svým emocím a pak to někdo odnese.

V tomto případě jedna autorka v diskusi pod svým článkem. Jedna věta byla spoušták toho, že jsem změnila svuj vcelku kladný komentář na zápalnou pumu.

Komentář jednoho diskutujiciho:

...co říci  hlavně,že máme to svobodné a demokratické vycestování

Co na to autorka článku:

Trochu málo, což?

Tak tohle na mě bylo moc.

Já totiž považuji zadrátované hranice za těžký zločin na naší generaci, hned po znárodnění a politických procesech. To byly zmařené životy, zmařené naděje, tragédie v rodinách i příbuzných a známých.

Psát o jednotlivých případech nemá cenu, jsou známy, byly zveřejněny. Já přidám jen jeden střípek, který je dokladem toho, jak byly lidé nuceni zavrhovat své nejbližší.

Přepis části výslechu, který jsem získala v badatelně v rámci bádání o materiálech pro svoji knížku. Povolené foto já :

Za hranice utíkají lidé, kteří nesouhlasejí s naším zřízením, to byljeden z nich, co nesouhlasil.

Vím, že když bratr utekl, že se stal zrádcem, chápu ted, že jsem pomáhala zrádci.

Věděla jsem, co dělá emigrace v zahraničí, ale udělala jsem to, že byl můj bratr, ale myslím, že by bratr nic špatného v zahraničí neudělal.

Ted chápu, že jsem měla bratra udat, když utíkal za hranice. Chápu také, že tímto jednáním jsem pomáhala rozšiřovat...

Vše jsem dělala, že to byl můj bratr.

Ta paní nechala u sebe přespat svého bratra s jeho kamarádem, když se následujícího dne chystali odejít nelegálně za hranice a byli zadrženi.

Co myslíte, šla ta paní domů hned, nebo za několik let?

Takže já jsem ráda, že jsem se dožila toho, že dráty zmizely, že se mohou mladí vydat za hranice na zkušenou, vrátit se domů a své zkušenosti zúročit doma, nebo i tak, že se usadí v jiné zemi, protože se jim tam líbí. A nejen mladí, prostě že lidi mohou využívat svobodně svůj život tak jak chtějí a i tak jaké je zrovna potká štěstí.

Já už to nevyužiju, ale kdybch byla zdravá a chtěla bych pak bych mohla, a to je to čeho si mimo jiné na změně našeho zřízení před třiceti lety cením hodně.

Není to málo, získat svobodu...