Vítejte v korporátním světě aneb survivalův zlý sen

Demokracie a kapitalismus už jsou dávno překonány. Vítejte v neoliberalismu a totalitě peněz. Je libo GMO ? Dobrou chuť..

     Vítejte ve světě, kde politiku ovládla ekonomika. Ve světě, kde politici opustili politiku a kde vládnou korporace, které určují politiku i to, jakého bude mít ta či ona země politika v čele. Tam, kde v čele vedou korporátní zájmy, už není místo pro demokracii ani tržní ekonomiku. Neoliberalismus a militarismus jsou propojeny, můžeme směle říci, že volný obchod, pirátství a válka jsou tři veličiny, které vévodí světu a všemu korunuje totalita peněz. Válka je hnací silou ekonomiky a můžeme ji klidně chápat jako něco, co je pro novou ekonomiku dobré, vlastně takové pokračování hospodářství jinými prostředky. Války o zdroje, tedy o vodu a ropu, jsou zahájeny a jedou na plný plyn. A tím se dostáváme k lidským právům a jejich svrchovanosti. Práva už dnes nepatří lidem, nýbrž korporacím. Korporace převzaly svrchovanost lidu se vším všudy.

Nový světový pořádek znamená dnes novou dělbu práce. Znamená to tedy i to, že neoliberalismus je vlastně jakýsi totalitní model, tudíž všechny trhy, peníze, zisky, prostředky, investiční příležitosti, práva a veškerá moc je soustředěna a patří přímo korporacím. V podstatě jde o jakýsi terorismus, sociální smlouvy už neplatí. Korporace, které slibují, že nás dostanou z krizí, tak nás v těch krizích přímo topí. Reformy, které s sebou neoliberalismus už přinesl a přináší, deformují hospodářství, lidé nejsou schopni držet krok s reformami a tato globalizace je tak rychlá, že pokud je snaha opravit špatnou reformu, už to není možné, je zlegalizovaná a odpovědné osoby už jsou dávno v tahu, anebo už tam není žádný legální způsob, jak sjednat nápravu. Jde o nečistou hru, která se stává realitou a výsledek je neodvolatelný. Je to stejné, jako když vám politici říkají, že neexistuje žádný způsob, jak zastavit globalizaci a že jedině jejich „reformní politika“ je správná a že globalizace je vlastně nevyhnutelnou součástí vývoje. A že ekonomické krize jsou také součástí nevyhnutelného vývoje.

V dnešním světě je politik zaměstnanec korporací. On netrpí tím, co uvalí na svůj národ potažmo na národy jiné. On utrpení vytváří, ovšem on v té realitě nežije. Politik je součástí orgánů jako EU, WTO, MMF či Světová banka. Politik s vámi souzní jen do té doby, než začne být tzv. „přeškolený“. Jakmile ho vaše hlasy vynesou vzhůru, jeho alternativy a opačné názory na zlé věci se rozplynou jak pára nad hrncem. Politik umí zdůvodnit vše, co vytváří. Politik vám vysvětlí i to, že rekonstrukce Balkánu je nutná, ovšem už vám neřekne, že je výhradně v rukou nadnárodních korporací. Neřekne vám, proč se jiné státy rozpadly něčími intervencemi, že byly využívány, obsazeny a sužovány občanskými válkami, a že ty státy jsou roztříštěné, obsazené a geopoliticky pod neoliberální kontrolou. Každý takto dobytý region má nějaký strategický význam, ať už jde o vodu, ropu či plyn. Jde o přepravování těchto surovin do vytyčených konkrétních cílů bez ohledu na oběti.

Evropa je neoliberální zóna. Mnoho smluv EU je neoliberálních a EU je tím i připojena k militarismu. Všechny ty úsporné balíčky, daňové reformy, privatizace, přerozdělování bohatství a konečně i postupné začleňování všech zemí do EU, pomalé „umírání“ střední třídy, jednotná měna, ekonomické krize, to vše vedlo ke zhoršení situace u mnoha běžných lidí. Viditelné to bylo třeba v Rakousku, při přerodu do EU, kde rakouská vláda se tak prakticky vzdala odpovědnosti za své obyvatelstvo, skutečný výkon rakouské vlády byl minimální a 80% procent všech zákonů spravuje Brusel, nikoliv vláda Rakouska. Tak, jako v Rakousku, došlo vlastně i v jiných zemí EU postupně k intelektuálnímu bankrotu, o to je celý neoliberální systém děsivější. Rakousko a další země EU se řídí heslem, že dobrý výzkum je jenom ten, který přináší peníze. Soukromá podnikatelská kritéria se uplatňují nejen ve vědecké obci, čímž trpí i akademická půda na všech frontách, nýbrž i umělecká, navíc angažovaná v organizacích humanitární činnosti, které jsou napojeny a propleteny právě se soukromými subjekty a skrze tyto rádoby humanitární organizace provozují korporace vlastní byznys. Samozřejmě tyto jevy neoliberalismu nepozorujeme jen v Rakousku, ale i v jiných zemích EU.

WTO byla založena roku 1995 a členské státy EU byly zavázány k neoliberálnímu jednomyslnému prosazování všech dohod. Pod tyto dohody patří mnohostranná dohoda o investicích (MAI), všeobecná dohoda o službách a obchodu (GATS), dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS), dohoda o zemědělství a dohoda o přístup na nezemědělský trh (NAMA). Všechny tyto jmenované dohody mají za cíl rychlé ovládnutí světa pomocí nadnárodních korporací. Všechny dohody jsou založeny výlučně a pouze na zájmech korporací. Přesně tak jako smlouvy NAFTA, TTIP, TPP a jiné. Práva nadnárodních korporací jsou lépe chráněna než práva jednotlivce. Pamatujte, že jednotlivec se bude marně domáhat při konfliktu svých práv u korporací, ovšem korporace se svých práv domohou vždy.

Mnoho dnešních „elit“ vám bude tvrdit, že běženci nejsou „produktem“ rozvrácení světa. Že běženci nesouvisí s tím vším, co se děje a že je to jen přirozený průběh vývoje a že je ne-vy-hnu-tel-ný. Vzpomeňte, že tyto elity jsou už „přeškoleny“, tyto elity už nekopou za vás, tyto elity už mají jiný tým a tím týmem jsou korporace a prachy. Ekonomický kolaps může zasáhnout kdekoliv zrovna tak jako válka.

Nežijete v demokracii, žijete v korporátním světě. Žijete ve světě neoliberalismu, militarismu a globalizace. Žijete ve světě, kde se může stát i pro vás realitou SHTF (Shit Hits The Fan).

                                                                       -ed-