Vánoční pro pana Andersena

Jako dítě jsem milovala nejen pohádky. A jedna z Andersenových se mi vštípila do paměti asi nejvíc, tak na tvou počest Hansi, si jí připomeneme :-)

Vánoční pro pana Andersena

Štědrý den přichází mráz štípe do tváří
do tmy už večer se stromečky rozzáří.
Stříbrné květy zas něžné a sváteční
na oknech kouzlí mráz podobu vánoční.

Všichni v ten štědrý den k domovu spěchají
dětem se nechce ven nadílku čekají.
Ulicí podél zdí děvčátko cupitá
nikdo ji nevidí nikdo ji nevítá.

Jediné z dítek dnes nikomu neschází
s krabičkou sirek sama se prochází.
Něžnýma očima dívá se do oken
zápalku v ruce má čeká na krásný sen.

Měsíc už bledne když schoulí se maličká
a k nebi vylétne zářivá jiskřička.
Jiskřička naděje tepla a hojnosti
dítě se usměje v nevinné radosti.

Ruku hned natáhne pro zlatý míč
plamínek pohasne zázrak je pryč.
Už s novou jiskřičkou ke snu se vrací
s poslední hvězdičkou do nebe kráčí.

Sněhové vločky dál po zemi tancují
děvčátko usíná pod sněžnou závějí.
Bílý hrob přeletí kočár s rolničkami
poslední sbohem dám děvčátku se sirkami.

                    -ed-