Hoď kamenem kdo bez viny

Případ Warmbier rozpoutal vášnivé diskuze. Hororová líčení, předhánění se v líčení hrůz táborů v Severní Korei.  

Je zajímavé, že ani pitva mrtvého Američana neproběhla, aby se skutečně potvrdilo, že Američan byl opravdu utýrán tak, že na následky týrání v nějakém táboře po převozu do USA zemřel. Veškeré informace o jeho ukrutném týrání tedy jsou, alespoň pro mě, nadále spekulací. Objasnění tedy nebude a případ Warmbier zůstane opředen dohady a honem na čarodějnice. Když už se zase hází kamením bez relevantních důkazů, můžeme si zopakovat případ z jiného konce světa, který vešel ve známost jako Ruiz v. Estelle. A který se důkazy a fakty přímo hemží. Připomeňme si, jak se chovají k vězňům jinde, protože je velmi důležité mít nějaké srovnání. To proto, abychom byli co nejvíce objektivní, až budeme soudit jakýkoliv systém.

Věznice New Mexico byla postavena v roce 1957. Její kapacita byla naplánována pro 850 vězňů. V roce 1977 podali vězni žalobu. Popsali věznici jako zdravotně a hygienicky závadný tábor. Vyšetřováním v roce 1979 se zjistilo, že ve vězení je naprosto nedostačující počet dozorů a že nemají ani potřebnou kvalifikaci. V roce 1980 se v tomto vězení už tísnilo 1200 trestanců. Podmínky byly naprosto otřesné. 1. února 1980 propukla ve vězení obrovská vzpoura. Ve službě bylo pouze 18 dozorců. Vězni se zmocnili tábora a vzali si jako rukojmí 15 dozorců. Vězni vyrabovali při hledání drog vězeňskou nemocnici. Založili požár, který pohltil všech pět bloků s celami. Vyšetřováním se zjistilo, že v průběhu povstání působila popravčí četa sedmi vězňů, kteří se mstili donašečům. Jeden vězeň byl sťat, další měl propíchnutou hlavu kovovou tyčí. Několik jich mělo uřezané ruce, nohy a vydloubnuté oči. Několik vězňů bylo sežehnuto pájecí lampou. Jiní byli surově utlučeni. Celkem bylo brutálně povražděno 33 vězňů. Nebyla to jediná vzpoura v řadě mnohých, ovšem charakterem násilí, brutality a sadismu se nedala s ničím srovnat.

Bezprostředně po masakru v Novém Mexiku byly předloženy návrhy početných reforem. V květnu 1985 (po třinácti letech) byl konečně vyřešen případ Ruiz. Soudce Justice shledal nepřijatelným, aby odborně nevzdělaní vězni prováděli chirurgické zákroky na jiných vězních. Situace se změnila zaměstnáním zubařů a lékařů v každé věznici. Soudce Justice nařídil skoncovat s fyzickým trestáním vězňů. Soudce Justice pověřil Vincenta Nathana dohledem nad plněním nařízené reformy. Ten ovšem zjistil, že ještě v roce 1983 byly tělesné tresty stále hlavním prostředkem kontroly nad vězni. Kázeňsky bylo potrestáno 200 dozorců a teprve po té přestala přicházet hlášení o bití. Před vynesením rozsudku připadal jeden dozorce na 12 vězňů. Stav po té byl jeden dozorce na 5,4 vězně. V roce 1979 spalo 3000 vězňů na podlaze nebo po třech v jedné cele. Konečné řešení pak spočívalo v odstranění těchto podmínek. Byly zavedeny i jednomístné cely. V roce 1983 byl zrušen i tzv. systém bachařových pomocníků, což byli vybraní vězni, kterým bachaři předávali kontrolu nad vězni.

I když byl případ vyřešen a vše se zdálo být na dobré cestě, podmínky vězňů nebyly zdaleka uspokojivé. Po zrušení složité sítě tzv. bachařových pomocníků zaplnily toto vakuum postupně vězeňské gangy jako Texaský syndikát, Aryanovo bratrstvo nebo Mexická mafie. Zformovaly se na rasovém principu. Používají v boji o ovládnutí věznic širokou škálu metod od obyčejného vydírání až po objednané vraždy. Většinou jde o nadvládu trhu s drogami, zbraněmi, alkoholem a prostitutkami. Případy špatného řízení, lhaní, korupce a neschopnosti vězeňské správy jsou odhalovány neustále. Ředitel ministerstva nápravných zařízení James Estelle byl odvolán pro neschopnost, brutalitu a lži. Nahradil ho Raymond Procunier, což byl po celé zemi uznávaný tvrdý vězeňský administrátor. Vydržel ve své funkci jen rok a ministerstvo opustil totálně znechucen, rozčarován odborně i osobně. Ministerstvo se snažilo prezentovat jako orgán, který pozitivně reaguje na změny a bylo zaplaveno případy dozorců pašujících do vězení prostitutky a drogy i případy sexuálního zneužívání vězňů ze strany stráží.

Navzdory zásahům federálních soudů a spojenému úsilí o změnu zůstávaly podmínky ve věznicích po celé zemi v 80. letech v rozporu s ústavou a vládl zde všeobecný chaos. Ještě v roce 1988 považovaly federální soudy vězení v polovině států USA za neústavní. Věznice zůstávaly životu nebezpečným místem. Vězni se navzájem přepadávají a vraždí. Dochází k rasovým a sexuálním útokům. Rivalita, žárlivost a vykořisťování slabých jsou běžným jevem. Mnoho vězňů řeší situaci tak, že vstupují do gangu, kde se jim dostává ochrany a postavení. Přítomnost gangu ve vězení však představuje další násilí v boji o moc, o kontraband, o rajon.

V dějinách USA byli vězni považováni za otroky státu. Podmínky ve věznicích byly brutální a vězni neměli možnost odvolání. Hnutí za práva vězňů vzniklo až v roce 1961. V roce 1971 se např. zprávy o událostech v newyorské věznici Attica dostaly na stránky novin skoro celého světa. Některé věznice (nejen v Novém Mexiku) vypadají jako jatka dodnes. A tak, hoď kamenem, kdo jsi bez viny.

„Odsouzený pachatel je v důsledku svého provinění zbaven nejen osobní svobody, ale i všech osobních práv, kromě těch, které mu zákon ve své lidskosti poskytne. Zatím je otrokem státu.“ (Ruffin v. Commonwealth)

„Růst kriminality vedl k alarmujícímu přeplnění věznic. Výsledkem je, že ani jedna země nebyla v posledních letech ušetřena vězeňských povstání v důsledku často nesnesitelných podmínek..“ (Bertrand Le Gendre, francouzský sociální kritik)

"Zdravý rozum nám říká, že trest smrti je účinným prostředkem odstrašení jistých trestných činů."  (Lowell Jensen, ministr spravedlnosti USA)

"Myslím, že absolutní trest je přiměřeným trestem pro každého, kdo mi ublíží, ale za jiných okolností ne." (F. Lee Bailey)

"Ti, kdo tvrdí, že absolutní trest je špatný, protože stát by neměl na sebe brát vinu za vraždu, jsou úplně vedle. Protože když stát nezbaví života ty, kteří vraždí své bližní, stává se pasivním spolupachatelem." (Nettle Leef)

"Zabití lidské bytosti je tak děsivý, zhoubný a nenapravitelný čin, že na vraha se nedá dívat jinak než s hrůzou - i kdyby tím vrahem byl stát." (Henry Schwarzschild, Americký svaz pro občanské svobody)

"Kdyby byl trest smrti, zůstalo by naživu víc lidí." (Nancy Reaganová)

"Nemám z toho požitek, když vynáším trest smrti, ale současně musím říct, že mi to ani nekrade klidný spánek." (Thomas M. Cokre, Jr. soudce obvodního soudu, Florida, okres Broward)

"Násilí páchané státem se nazývá zákonem a násilí páchané jednotlivcem se nazývá zločinem." (Max Stirner)

"Pro některé lidi je spravedlnost příliš dobrá a pro ostatní není dost dobrá." (Norman Douglas)

"Kdo drží žebřík, je stejně špatný jako zloděj." (německé přísloví)

A jak to tak bývá, nejvážnější otázky k tématu zůstávají vždy nezodpovězeny.

-ed-